Mikojan-Gurjevič Je-6T/3 (vzdušná zkušebna)

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21F-13 (Fishbed C) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření vlivu pohyblivých kachních plošek na podélnou stabilitu při transonických rychlostech v rámci programu stíhacích letounů typu Je-8 a Je-152M

Odlišnosti od letounu MiG-21F-13 (Fishbed C):

- instalace neřiditelného pohyblivého předkřídla s tvarem delty s „useknutými“ konci se štíhlými vřetenovitými tělesy „anti-flutter“ závaží na náběžné hraně, přibližně v polovině rozpětí, na středoplošné pozici, přímo mezi příďovým lapačem vzduchu a pilotní kabinou

- instalace dodatečné 140 l palivové nádrže na místo levého kanónu (v této souvislosti z levoboku trupu, v oblasti pod kořenem náběžné hrany křídla, zmizel protáhlý polokapkovitý kryt kanónu)

- modifikovaná svislá ocasní plocha s dielektrickým potahem horní části náběžné hrany (tato část SOP nyní zastává funkci krytu antén)

- instalace modernější radiostanice typu RSIU-5 Dub na místo radiostanice typu RSIU-4V Mindal

Historie:  Po ukončení zkušebního programu byl třetí prototyp frontového stíhače typu MiG-21F-13 (Fishbed C), který vešel ve známost jako Je-6T/3, upraven na vzdušnou zkušebnu neřiditelného pohyblivého předkřídla s tvarem delty s „useknutými“ konci. Zatímco při subsonických rychlostech bylo předkřídlo, které prošlo zkouškami na prototypu Je-6T/3, ponecháváno „volně“, přičemž jeho náběh se sám přizpůsoboval proudu vzduchu protékajícího kolem trupu, při nadzvukových rychlostech bylo uzamknuto v nulové poloze. Instalace takto koncipovaného předkřídla měla přitom dle teoretických předpokladů sebou přinést zlepšení podélné stability při transonických rychlostech. S použitím předkřídla přímo na letounech řady MiG-21 (Fishbed) ale OKB MiG nikdy nepočítala. Jeho instalací měl být opatřen až perspektivní nástupce tohoto stroje v podobě letounu typu Je-8 (MiG-23 či MiG-21M), jehož vývoj ale, kuli problémům s pohonnou jednotkou, nepřekročil prototypové stádium, a těžký přepadový stíhač typu Je-152M, který nakonec ani nevzlétl. V roli vzdušné zkušebny předkřídla přitom prototyp Je-6T/3 vykonal, do července roku 1962, celkem 58 letů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí třetího prototypu MiGu-21F-13)

Uživatelé:  žádní (pouze experimentální stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F-300 s max. tahem 3 800 kp / 5 740 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        ?   

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu NR-30 se zásobou 30 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3/-3S (AA-2 Atoll), dva raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.9.2014