Mikojan-Gurjevič MiG-21PFS (Je-7SPS) (‘Fishbed D/F’)

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-21PF (Fishbed D)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti stroje MiG-21PFS prvních sérií od letounu MiG-21PF (Fishbed D):

- instalace silnějšího 6 175 kp motoru typu R-11F2S-300, který je zároveň zdrojem stlačeného ohřátého vzduchu pro systém SPS, v odnímatelné zadní části trupu na místo 5 740 kp motoru typu R-11F-300

- instalace jednoduchých odklápěcích vztlakových klapek na místo vztlakových klapek typu CAGI (modifikované vztlakové klapky typu Fowler) s úhly vychýlení 25° (pro vzlet) a 45° (pro přistání) na odtokové hraně křídla

- instalace systému pro ofukování vztlakových klapek typu SPS – ten ofukuje horní plochu vztlakových klapek prostřednictvím štěrbin rozmístěných podél jejich náběžné hrany ohřátým stlačeným vzduchem, který odebírá z posledního, šestého, stupně kompresoru motoru typu R-11F2S-300 (k jeho aktivaci dochází automaticky, jakmile úhel vychýlení vztlakových klapek přesáhne 30°)

- instalace brzdícího padáku typu PT-5285-62 s plochou 19 m² na místo brzdícího padáku typu PT-5759-58 s plochou 16 m² – jeho pouzdro je navíc umístěno uvnitř doutníkovitého krytu vetknutého do kořene odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem, zatímco pouzdro brzdícího padáku typu PT-5759-58 modelu MiG-21PF se nachází uvnitř břišní trupové šachty, která je umístěna po levoboku zadní partie kýlové stabilizační plošky

- instalace úchytů pro dvě 2 500 kp prachové startovací rakety typu SPRD-99 po stranách břicha zadní části trupu, na úrovni odtokové hrany křídla (zmíněné startovací rakety zaujímají sklon pod úhlem 48°30‘ tryskou směrem dolů a po vyhoření jsou odhazovány)

- modifikovaný příďový podvozek instalací 500 x 180 mm kola typu KT-102, které je opatřeno účinnějšími kotoučovými brzdami, na místo kola typu KT-38; úprava zavedená do konstrukce všech sériových MiGů-21PFS, počínaje 12. letounem z 9. výrobní série (v.č. 940912)

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší hloubkou a plochou (5,20 m² vs 3,80 m²) a přímou náběžnou hranou (bez „předkýlu“) s úhlem šípu 61°27‘ (horní část náběžné hrany SOP tohoto modelu je navíc zhotovena z dielektrického materiálu a zastává funkci krytu antény SHORAN); úprava zavedená do konstrukce všech sériových MiGů-21PFS, počínaje 1. letounem z 10. výrobní série (v.č. 941001).

- instalace nové vystřelovací sedačky typu KM-1 (SK-3), která dokáže zajistit bezpečné nouzové opuštění pilotní kabiny od nulové výšky při rychlostech 130 až 1 200 km/h, na místo vystřelovací sedačky typu SK – to si vyžádalo zaměnit původní jednodílný výklopný (směrem dopředu) průzračný překryt pilotní kabiny (se včleněným plochým okénkem s oválným průřezem do čela) dvoudílným průzračným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku s jedním plochým okénkem s oválným průřezem zhotoveným z 14 mm třívrstvého skla v čele a dvěma zaoblenými trojúhelníkovými okénky zhotovenými z 10 mm plexiskla po stranách a výklopného (směrem doprava) zadního dílu zhotoveného z 10 mm žáruvzdorného skla, a zároveň se zcela vzdát (z prostorových důvodů) čelního 62 mm neprůstřelného skla nacházejícího se přímo za čelním štítkem překrytu pilotní kabiny; úprava zavedená do konstrukce MiGů-21PFS z posledních výrobních sérií (v.č. 941221 až 941301 a 941314 až ?)

Historie:  Jako první z letounů řady MiG-21 (Fishbed) byly systém pro ofukování vztlakových klapek (SPS) opatřeny experimentální prototypy Je-6V (Fishbed E), které vznikly konverzí dvou sériových exemplářů frontového MiGu-21F-13 (Fishbed C). Zmíněný systém přitom k ofukování horní plochy vztlakových klapek využíval ohřátý stlačený vzduch z posledního, šestého, stupně kompresoru 6 175 kp motoru typu R-11F2S-300. Protože ofukování vztlakových klapek letounu Je-6V (Fishbed E) za pomoci systému SPS vedlo k razantnímu vzrůstu jejich efektivity, což mělo pozitivní vliv nejen na vzletovou a přistávací rychlost, a tím i na délku rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání, ale i na manévrovací vlastnosti při nízkých rychlostech, státní zkoušky tohoto systému, které byly realizovány v průběhu roku 1961, zakončilo kladné hodnocení. Krátce nato jeho instalaci obdržel, v prostorách prototypové dílny OKB MiG, též třetí sériový exemplář odvozeného přepadového MiGu-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210103). Kromě systému SPS ale zmíněný letoun od prototypů Je-6V (Fishbed E) přebíral též úchyty pro odhazovatelné startovací rakety typu SPRD-99 a brzdící padák typu PT-5759-58. Ten vykazoval v porovnání s brzdícím padákem standardního MiGu-21PF (Fishbed D) větší plochou (19 m² vs 16 m²) a navíc byl umístěn uvnitř doutníkovitého krytu, který se nacházel přímo pod směrovým kormidlem. Díky tomu jej bylo možné vypustit již ve výšce 0,5 až 1 m nad VPD. Naproti tomu brzdící padák standardního MiGu-21PF (Fishbed D) bylo možné vypustit až po dosednutí na všechny tři body, neboť se nacházel až pod tryskou pohonné jednotky. Takto modifikovaný MiG-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210103) vešel ve známost pod označením Je-7SPS a vzhledem k ryze výzkumnému poslání nebyl vybaven radiolokátorem. Jeho instalaci totiž zaujala zkušební aparatura. Závodními a státními tento stroj prošel v průběhu první poloviny roku 1962 (poté byl přestavěn na prototyp pokročilejšího MiGu-21PFM Fishbed F). Protože zavedení systému SPS a nového padákového brzdícího systému sebou přineslo redukci přistávací rychlosti na 240 km/h a dojezdu při přistání na cca 480 m, následně byl letoun typu Je-7SPS zaveden, pod služebním označením MiG-21PFS (Fishbed D/F) a výrobním kódovým označením iz.94, do výrobního programu závodu č.21 z Gorkého. Prvních 25 sériových MiGů-21PFS (Fishbed D/F) přitom brány zmíněného podniku opustilo již v roce 1963. V průběhu výroby byly do konstrukce tohoto modelu vneseny další změny. Tak počínaje 1. letounem z 10. výrobní série se pro všechny sériové MiGy-21PFS (Fishbed D/F) stala standardem nová SOP s větší hloubkou a plochou a rovnou náběžnou hranou bez předkýlu. Ta přitom zkouškami prošla na letounu MiG-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210725) a představovala přímou reakci ze strany OKB MiG na ne zrovna ideální směrovou stabilitu letounů typu MiG-21PF (Fishbed D) a MiG-21PFS (Fishbed D/F). Letouny typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) z posledních výrobních sérií navíc obdržely instalaci nové vystřelovací sedačky a nového překrytu pilotní kabiny, který se sestával ze dvou dílů, a to pevného čelního štítku a vyklápěcí zadní části. Letoun typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) se ve výrobním programu závodu č.21 udržel pouze do roku 1965. Současně zde ale probíhala též produkce jeho vývojového předchůdce v podobě letounu typu MiG-21PF (Fishbed D) a vývojového nástupce v podobě letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F). Poté výrobní program zmíněného podniku zcela přešel na pokročilejší model MiG-21PFM (Fishbed F). Letouny typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) zpočátku plnily výhradně roli přepadových stíhačů v rámci PVO. Nicméně s příchodem pokročilejších verzí tohoto stíhacího stroje v podobě modelu MiG-21S (Fishbed J), MiG-21SM (Fishbed J) a MiG-21bis (Fishbed L/N) ke stíhacím plukům začaly být nadbytečné exempláře přepadového MiGu-21PFS (Fishbed D/F) ze starších výrobních sérií, které tehdy stále ještě vykazovaly dobrým technickým stavem, předávány stíhacím-bombardovacím plukům, popř. leteckým školám. Obdobný osud přitom ve stejnou dobu potkal též nadbytečné přepadové MiGy-21PF (Fishbed D) a -21PFM (Fishbed F) staršího data výroby.

Verze:

Je-7SPS – prototypová modifikace letounu typu MiG-21PFS (Fishbed D/F). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového MiGu-21PF (Fishbed D) a letovými zkouškami prošel v průběhu první poloviny roku 1962.

MiG-21PFS (Fishbed D) – první sériové provedení letounu typu MiG-21PFS s vystřelovací sekačkou typu SK uvnitř kokpitu, jednodílným průzračným překrytem pilotní kabiny a „úzkou“ svislou ocasní plochou (SOP) s plochou 3,80 m². Tento model se tedy z hlediska vnějšího vzhledu ztotožňoval, tedy vyjma instalace doutníkovitého pouzdra brzdícího padáku pod směrovým kormidlem, se svým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-21PF (Fishbed D).

MiG-21PFS (Fishbed F) – pozdější sériové provedení letounu typu MiG-21PFS s vystřelovací sekačkou typu SK uvnitř kokpitu, jednodílným průzračným překrytem pilotní kabiny a „širokou“ SOP s plochou 5,2 m². Tento model se tedy z hlediska vnějšího vzhledu ztotožňoval s letounem typu MiG-21FL (Fishbed F), který vzešel z požadavků Indického vojenského letectva, a se svým vývojovým nástupcem v podobě letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) v raném výrobním provedení. Z tohoto důvodu VVS začalo později pro letouny typu MiG-21PFS (Fishbed F) v tomto výrobním provedení používat též označení MiG-21PFM.

MiG-21PFS (Fishbed F) – poslední sériové provedení letounu typu MiG-21PFS s vystřelovací sedačkou typu KM-1 (SK-3) uvnitř kokpitu, dvoudílným průzračným překrytem pilotní kabiny a „širokou“ SOP s plochou 5,2 m². Tento model se tedy z hlediska vnějšího vzhledu ztotožňoval se svým vývojovým nástupcem v podobě letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) v pozdějším výrobním provedení. Z tohoto důvodu VVS začalo později pro letouny typu MiG-21PFS (Fishbed F) v tomto výrobním provedení používat též označení MiG-21PFM.

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-21PF) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Bulharsko, Egypt, SSSR a Sýrie

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:         střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21 (CD-30TP) (‘Spin Scan’) s vyhledávacím dosahem 18 až 20 km a zaměřovacím dosahem 10 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PKI-1 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP)

Výzbroj:      dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3/-3S (AA-2 Atoll), dvě PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu RS-2US (AA-1 Alkali), dva raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014