Mikojan-Gurjevič MiG-29SMT (iz.9.19)

Typ:  modifikace lehkého víceúčelového bojového letounu typu MiG-29SMT (iz.9.18) vzešlá ze zadání vzdušných sil Alžíru

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-29SMT (iz.9.18):

- instalace dodatečné palivové nádrže uvnitř výrazně zvětšené přední části trupové hřbetní nástavby, v oblasti přímo za pilotní kabinu

- instalace odlišného avionického vybavení

Historie: V březnu roku 2006 si vzdušné síly Alžíru objednaly celkem 28 zbrusu nových víceúčelových bojových letounů typu MiG-29SMT (a 6 cvičně-bojových letounů typu MiG-29UB/iz.9.53). Alžír se tak stal, po Jemenu a Eritreji, třetím vážným zájemcem a tento produkt modernizačního programu stíhacího letounu typu MiG-29 (Fulcrum A/C). Modernizační program MiG-29SMT byl původně určen pro letouny typu MiG-29 (Fulcrum A/C) ze stavu Ruského VVS a byl vystavěn zejména na instalaci nové avioniky a dalších palivových nádrží uvnitř výrazně rozšířené hřbetní nástavby. Protože tento modernizační program vedoucí k přetvoření ryze stíhacích MiGů-29 (Fulcrum A/C) v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje krátce poté, co se rozeběhl, zcela zastavil fatální nedostatek financí, RSK MiG jej začala nabízet též zahraničním zákazníkům. Specifické požadavky vzdušných sil Alžíru přitom daly za vznik modelu, známému jako MiG-29SMT (iz.9.19). Ten se od modelu MiG-29SMT (iz.9.18), který byl v letech 2004 až 2005 vyvezen do Jemenu a Eritreji, odlišoval zejména instalací dodatečné nádrže uvnitř výrazně rozšířené hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou. Hřbetní nástavba MiGu-29SMT (iz.9.19) měla ale odlišný tvar než hřbetní nástavba MiGu-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F), který byl určen pro Ruské VVS. Zatímco průměr hřbetní nástavby „alžírského“ MiGu-29SMT (iz.9.19) se, obdobně jako u o poznání menší hřbetní nástavby modelu MiG-29S (Fulcrum C), přibližné v polovině délky trupu skokově snižoval, hřbetní nástavba MiGu-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F) se táhla až mezi trysky pohonných jednotek. Hřbetní nástavba tohoto modelu totiž, na rozdíl od hřbetní nástavby MiGu-29SMT (iz.9.19), ukrývala hned dvě palivové nádrže. Důvodem tohoto zásahu do palivového systému se přitom staly problémy aerodynamického charakteru. Prototyp MiGu-29SMT (iz.9.19) (zelená 777) vznikl konverzí posledního, třetího, vývojového prototypu MiGu-29SMT (iz.9.18) (modrá 777) a svůj veřejný debut si odbyl na airshow IDEX 2007, která se konala v Dubai. Předtím ale obdržel nástřik nové kamufláže, která se sestávala z nepravidelných polí zelené a šedé barvy. Dodávky MiGů-29SMT (iz.9.18) a -29UB (iz.9.53) do Alžíru se rozeběhly v prosinci roku 2006. V květnu roku 2007, po předání pouhých 15-ti strojů, ale vzdušné síly Alžíru převzetí dalších letounů tohoto typu odmítly, načež, v říjnu toho samého roku, zastavily veškeré platby. Důvodem toho se stala nevyhovující kvalita některých komponent avioniky a palubního vybavení. Toto se přitom týkalo zejména dvoumístných MiGů-29UB (iz.9.53). Tehdejší management RSK MiG totiž nechal do draků těchto strojů namontovat staré defektní avionické systémy. Současně zfalšoval příslušně certifikáty, aby to vypadalo, že jde a nové systémy a mohl za ně inkasovat plnou cenu. Tato mezinárodní ostuda měla samozřejmě soudní dohru a skončila zatčením všech zodpovědných. Protože vzdušné síly Alžíru po těchto neblahých zkušenostech o letouny značky MiG okamžitě ztratily zájem, všechny již dodané MiGy-29SMT (iz.9.18) a -29UB (iz.9.53) ještě v průběhu roku 2008 vrátily zpět výrobci. Jejich nálet přitom tehdy činil necelých 100 až 200 hodin. Jako záplatu za odmítnuté MiGy-29SMT/UB (iz.9.19/9.53) si pak, v květnu roku 2010, přiobjednaly dalších 16 letounů typu Su-30MKA. O všech 28 MiGů-29SMT (iz.9.18) a 6 MiGů-29UB (iz.9.53) ze zrušeného kontraktu s Alžírem nicméně projevilo zájem Ruské VVS. Vzhledem k tomu, že se tehdy společnost RSK MiG nacházela, díky velmi tíživé finanční situaci, v ohrožení, a Ruská vláda nestála o její zánik, na pořízení těchto strojů vyčlenila potřebné finanční prostředky. K tomuto kroku přitom Ruskou vládu v neposlední řadě přiměla též havárie jednoho MiGu-29 (Fulcrum) z prosince roku 2008, která vedla k dočasnému uzemnění všech letounů této řady ze stavu VVS. Zmíněná nehoda byla totiž důsledkem absolutně neutěšeného technického stavu MiGů-29 (Fulcrum) Ruského VVS. Dle tvrzení mluvčího VVS bylo z cca 300 letounů této řady, které se na jaře roku 2008 stále ještě nacházely u bojových útvarů VVS, za schopné letu možné považovat sotva 100. Jako první byly VVS předány letouny, které RSK MiG nestihla dodat Alžíru. Tyto stroje putovaly k VVS přímo ze závodu RSK MiG nacházejícího se v Luchovicích. Teprve až poté následovaly dodávky letounů, které se mezitím stihly ohřát v Alžíru. Tyto stroje totiž musely nejprve projít důkladnou technickou revizí a veškerými procedurami předcházejícími vlastnímu předání konečnému zákazníkovi. V průběhu zmíněné revize byla přitom mimo jiné provedena výměna systémů západní provenience analogickými systémy domácí výroby. První dva jednomístné MiGy-29SMT (iz.9.19) (rudá 20 a 21) Ruské vzdušné síly převzaly v únoru roku 2009. Toto přitom byla první dodávka letounů řady MiG-29 (Fulcrum) pro Ruské VVS od roku 1993. Provozovatelem těchto dvou konkrétních strojů se stalo 4. CBP i PLS (výcvikové a přeškolovací centrum) z Lipecka. Víceúčelové bojové MiGy-29SMT (iz.9.19) se staly součástí letadlového parku jediného řadového útvaru VVS, a to 14. IAP (stíhací regiment) z Kurska. Prvních pět těchto strojů přitom zmíněný regiment převzal ještě v únoru roku 2009. Krátce nato sem přibylo dalších pět MiGů-29SMT (iz.9.19). Tomu následovaly dodávky šesti dvoumístných MiGů-29UB (iz.9.53). Posledních 16 jednomístných MiGů-29SMT (iz.9.18) Ruské VVS převzalo mezi prosincem roku 2009 a lednem roku 2010. Součástí letadlového parku 14. IAP se přitom stalo celkem 24 jednomístných MiGů-29SMT (iz.9.19) a 4 dvoumístné MiGy-29UB (iz.9.53). Běžný provoz těchto strojů u 14. IAP byl zahájen dnem 7. července 2009. Tehdy zmíněný pluk disponoval celkem deseti MiGy-29SMT (iz.9.19) a čtyřmi MiGy-29UB (iz.9.53). Zbylé čtyři jednomístné MiGy-29SMT (iz.9.19) a dva dvoumístné MiGy-29UB (iz.9.53) byly rozděleny rovným dílem mezi 4. CBP i PLS z Lipecka a 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Svůj veřejný debut si MiGy-29SMT (iz.9.19) ze stavu Ruského VVS odbyly na tradiční vojenské přehlídce, která se konala dne 9. května 2010 na Rudém náměstí k příležitosti oslav porážky nacismu. Tomu dne 14. dubna 2014 následoval podpis kontraktu na dodávku 16-ti nově vyrobených MiGů-29SMT (iz.9.19), v provedení MiG-29SMT(R) (iz.9.19R). Předání prvních osmi z nich bylo přitom stanoveno na rok 2015. Splnění celého kontraktu bylo pak naplánováno na rok 2016. Zmíněné stroje přitom představují provizorní řešení na období, než se podaří zavést do výroby pokročilejší MiG-35S. Ruské VVS si přitom plánuje pořídit celkem 37 těchto strojů. Původně Ruské vzdušné síly počítaly s jejich nákupem již v roce 2014. Protože ale ruský průmysl nebyl schopen zmíněnou objednávku v tomto termínu splnit, VVS jejich pořízení nakonec muselo odložit až na rok 2016. Provozovatelem všech 16-ti MiGů-29SMT(R) (iz.9.19R) se stalo 116. UC BP (Výcvikové středisko bojové přípravy) 185. CPB (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Privolžskij u Astrachaně. První čtyři z těchto strojů (modrá 20 až 23) zmíněné středisko převzalo dne 15. prosince 2015. Zbylých 12 MiGů-29SMT(R) (iz.9.19R) (modrá 24 až 35) sem dorazilo v průběhu roku 2016.

Verze:

MiG-29SMT (iz.9.19) – exportní modifikace letounu typu MiG-29SMT (iz.9.19). Tento model vznik v počtu 28-ti exemplářů.

MiG-29SMT(R) (iz.9.19R) – modifikace letounu typu MiG-29SMT(R) (iz.9.19R) pro Ruské VVS. Tento model byl postaven v počtu 16-ti exemplářů.

Vyrobeno:  jeden prototyp a 44 operačních strojů

Uživatelé:  Alžír (v letech 2006 až 2007 dodáno 15 ks) a Rusko (v letech 2009 až 2016 dodáno 44 ks)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N010ME Žuk-ME se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením 5 x 5 m. Radar typu Žuk-ME disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m² tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-ME schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-29 (L150NU) Pastel (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a těmito údaje „nakrmit“ naváděcí systém protiradarových ŘS typu Ch-31P a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29TE (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 4 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

* 2 400 km s jednou PTB typu PTB-1500

Poslední úpravy provedeny dne: 1.1.2017