Mikojan-Gurjevič MiG-25BM (‘Foxbat F’)

Typ:  speciální modifikace výškového průzkumného-bombardovacího letounu typu MiG-25RBV (Foxbat B) určená pro potlačování protivzdušné obrany protivníka (SEAD) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dni i v noci

Určení:  vyhledávání a ničení pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany protivníka, provádění SIGINT průzkumu a ničení velkoplošných pozemních stacionárních cílů s předem známou polohou za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu MiG-25RBV (Foxbat B):

- absence veškerého průzkumného vybavení v podobě pěti fotoaparátů, čtyř pro šikmé snímkování a jednoho topografického, a SIGINT stanice typu SPS-9 Viráž

- instalace protiradiolokačního komplexu typu Jaguar uvnitř přídě trupu – jeho součástí se stal pasivní lokátor typu Syč-M, výstražný RL systém typu SPO-15LM Berjoza-LM a sestava aktivních RL rušičů individuální ochrany typu SPS-151 Siren-1D-OŽ a SPS-135 Ljutik (naproti tomu model MiG-25RBV byl opatřen výstražným RL systémem typu SPO-10 Sirena-3M a aktivním RL rušičem individuální ochrany typu SPS-151 Ljutik)

- instalace navigačního komplexu typu Peleng-2M (na místo typu Peleng-DM)

- modifikovaná konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou – příď trupu tohoto modelu se vyznačuje větší délkou (o 720 mm), instalací dvou tandemově uspořádaných párů dielektrických panelů, jednoho menšího obdélníkového (se včleněnými polokapkovitými kryty) a jednoho většího čtvercového, na bocích trupu na místo jednoho páru dielektrických panelů s tvarem lichoběžníku, a absencí všech pěti uzavíratelných břišních kruhových průzorů fotoaparátů

- instalace dalšího (druhého) páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla (do všech čtyřech křídleních závěsníků je navíc vestavěn systém pro chlazení protiradiolokačních ŘS typu Ch-58U, který využívá směs etanolu a vody jako chladící médium)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protiradiolokační ŘS typu Ch-58U (AS-11 Kilter) – odpalovací lišty těchto střel (typ AKU-58) se umisťují na křídelní závěsníky

- instalace dalšího, třetího, páru zbraňových závěsníků typu MBDZ-U2 s nosností 2 x 500 kg pod trupem - tímto celková nosnost pum vzrostla z 4 000 kg na 5 000 kg (Takto velký náklad pum ale již měl drastický dopad výkonnostní parametry, zejména pak na rychlost a dostup. Kromě toho nemálo zvyšoval zatížení na křídlo při podzvukových rychlostech a na stěny postranních přívodů vzduchu při rychlostech vyšších než M=0,9, což mělo velmi negativní vliv na technický stav draku.)

- instalace nevelkých protáhlých polokapkovitých dielektrických krytů na bocích postranních lapačů vzduchu (identická konstrukce jako u letounů typu MiG-25RBF, MiG-25RBŠ a MiG-25RBT)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny

- instalace modifikovaného elektrického a klimatizačního systému

Historie:  Protože před novými pozemními raketovými systémy PVO, které se staly operačními v 70. letech, nedokázal průzkumným-bombardovacím letounům řady MiG-25RB (Foxbat B/D) zajistit stoprocentní nedotknutelnost ani let rychlostí 2 500 až 3 000 km/h ve výšce přes 20 000 m a v případě neznalosti situace na území protivníka ani instalace aktivního RL rušiče individuální ochrany, na počátku 70. let byla OKB MiG pověřena vývojem specializované modifikace tohoto výkonného stroje pro potlačování protivzdušné obrany protivníka (SEAD). Požadovaná SEAD modifikace letounu typu MiG-25RB (Foxbat B) vešla ve známost pod označením Je-155K a počítala s aktivním rušičem skupinové ochrany typu Landyš a dvojicí taktických protiradiolokačních řízených střel s pasivním RL navedením typu Ch-58 (AS-11 Kilter). Kromě toho měla být schopna nadále provádět průzkum i pumové útoky. Protože letoun typu Je-155K nesplňoval požadavky zadání, nakonec nikdy nepřekročil stádium projektu. Dle zadání ze dne 13. července 1973 měla být totiž SEAD modifikace průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) vyzbrojena čtveřicí střel typu Ch-58 (AS-11 Kilter) a vybavena výkonným lokátorem, který měl vykazovat širokým rozsahem frekvencí a navíc měl svým signálem pokrývat oblast o velké rozloze. Jediným úkolem tohoto stroje se mělo stát vytvoření „díry“ v linii PVO protivníka pro potřeby bombardovacích-průzkumných letounů řady MiG-25RB (Foxbat B/D). Na zmíněné zadání přitom OKB MiG odpověděla modelem MiG-25BM (Foxbat F), který počítal se čtveřicí střel typu Ch-58 (AS-11 Kilter) ve vylepšené modifikaci, známé jako Ch-58U (AS-11 Kilter), a integrovaným protiradiolokačním komplexem typu Jaguar. Zmíněný komplex se sestával z pasivního lokátoru typu Syč-M, výstražného radiolokačního systému typu SPO-15LM Berjoza-LM a sestavy aktivních RL rušičů individuální ochrany typu SPS-151 Siren-1D-OŽ a SPS-135 Ljutik a dokázal vyhledávat RL stanice protivníka, určovat prioritní cíle dle míry ohrožení pro taktickou bojovou skupinu, navádět na RL stanice protivníka se známými souřadnicemi řízené střely typu Ch-58U (AS-11 Kilter), určovat oblast odpalu zmíněných protiradiolokačních řízených střel a monitorovat a upravovat jejich trajektorii letu až do okamžiku zásahu. Zmíněný komplex přitom nejprve, v letech 1974 až 1976, prošel zkouškami na speciálně upravených letounech MiG-25RB (Foxbat B) (modrá 401) a MiG-25RBV (Foxbat B) (modrá 303), známých jako MiG-25RBM. Na programu MiG-25BM (Foxbat F) se ale podílel též modifikovaný letoun MiG-25RBV (Foxbat B) (modrá 47). Vzájemná elektromagnetická kompatibilita (ECM) jednotlivých avionických systémů SEAD speciálu typu MiG-25BM (Foxbat F) byla zase prověřována za pomoci speciálně upraveného proudového dopravního letounu typu Tu-104 (Camel). Projektové práce na téma MiG-25BM (Foxbat F) se rozeběhly v roce 1974. Prototyp tohoto modelu (rudá 408) vznikl v roce 1976 konverzí sériového MiGu-25RBV (Foxbat B) a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 27. ledna 1977. Státními zkouškami tento speciál prošel v letech 1977 až 1980. V jejich průběhu se přitom podařilo odhalit, že prodloužená (o 720 mm) příď trupu s instalací jednotlivých komponent komplexu typu Jaguar nemá prakticky žádný vliv na letové výkony. Součástí zkoušek SEAD speciálu typu MiGu-25BM (Foxbat F) se staly též ostré střelby. Poslání cílů přitom zastávaly skutečné radiolokátory, které byly předním vyřazeny ze stavu Světské PVO. V průběhu zkoušek střely typu Ch-58U (AS-11 Kilter) byla prověřována též schopnost znovunavedení na cílovou RL stanici, která v průběhu naváděcího procesu přestala na krátkou dobu pracovat. Protože celý zkušební program protiradarového MiGu-25BM (Foxbat F) i přes některá nemilá překvapení probíhal poměrně hladce, v roce 1981 byl schválen pro přijetí do výzbroje VVS. V letech 1982 až 1985 brány závodu č.21 z Gorkého (od roku 1991 Nižnyj Novogrod) opustilo celkem 40 sériových SEAD speciálů typu MiG-25BM (Foxbat F). Jejich uživatelem se staly průzkumné leky VVS, které již provozovaly letouny řady MiG-25RB (Foxbat B/D). To přitom mělo sebou přinést znatelné urychlení přeškolování pilotů. Protože se protiradarový MiG-25BM (Foxbat F) díky instalaci dvou párů mohutných zbraňových závěsníků pod křídlem z vnějšku značně podobal stíhacímu MiGu-25P/PD (Foxbat A/E), všechny sériové exempláře tohoto speciálu obdržely, za účelem zmatení západních pozorovatelů, nátěr celé přídě trupu šedou barvou, která měla shodný odstín, jako nátěr dielektrického příďového krytu radiolokátoru zmíněného stíhacího modelu. Přestože se bez větších problémů obešly i armádní zkoušky, za operačně plně způsobilý byl SEAD speciál typu MiG-25BM (Foxbat F) oficiálně prohlášen až v roce 1988, tedy celé tři roky po ukončení sériové výroby. Důvodem toho se přitom stal zdlouhavý výcvik pilotů a pozemního personálu. Letoun typu MiG-25BM (Foxbat F) byl schopen ničit za pomoci střel typu Ch-58U (AS-11 Kilter) radiolokační stanice s kontinuálním i pulzním vyzařováním za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Zmíněné střely bylo možné vypouštět v průběhu letu ve výšce mezi 17 000 m a 22 000 m rychlostí do M=2,38 (2 530 km/h) v automatickém nebo manuálním režimu (stisknutím tlačítka na kniplu). Zatímco RL stanice se známými souřadnicemi a pracovní frekvencí dokázaly střely typu Ch-58U (AS-11 Kilter) zasáhnout ze vzdálenosti 60 až 250 km, na RL stanice s neznámou polohou bylo možné za pomoci těchto střel útočit ze vzdálenosti 60 až 150 km. Za jeden operační let byl SEAD speciál typu MiG-25BM (Foxbat F) schopen zneškodnit dvě až čtyři radiolokační stanice, shodit šest až deset 500 kg pum typu FAB-500M-62T a současně zdokumentovat veškeré radiotechnické aktivity nepřítele v pásu o šířce 800 až 1 000 km po celé délce letové trasy. Operační dolet tohoto speciálu se čtyřmi střelami typu Ch-58U (AS-11 Kilter) v podvěsu při letu rychlostí M=2,35 (2 500 km/h) přitom činil 1 160 km. Služební kariéra SEAD speciálů typu MiG-25BM (Foxbat F) ale nebyla příliš dlouhá. Tyto stroje se totiž staly objetí rozsáhlé početní a typové redukce letadlového parku VVS, kterou sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s následnou těžkou ekonomickou krizí. Všechny letouny typu MiG-25BM (Foxbat F) byly proto z výzbroje VVS vyřazeny již v letech 1992 až 1995.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-25RBV) a 40 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-15B-300 s max. tahem po 7 500 kp / 11 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní lokátor typu Syč-M. Toto zařízení spolupracuje s naváděcím systémem protiradiolokační řízené střely typu Ch-58U (AS-11 Kilter) a slouží pro vyhledávání a lokalizování radiolokačních stanic protivníka a pro určování jejich pracovní frekvence. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř přídě trupu. Shoz pum na cíl zase provádí automaticky navigační počítač na základě předem zadaných údajů a údajů z navigačního systému typu Peleng-2M.

- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu SPO-15LM Berjoza-LM a sestava aktivních RL rušičů individuální ochrany typu SPS-151 Siren-1D-OŽ a SPS-135 Ljutik s pracovní vlnovou délkou 2 a 3 cm

Výzbroj:     čtyři protiradiolokační řízené střely s pasivním RL navedením typu Ch-58U (AS-11 Kilter), přepravované na dvou párech podkřídlových pylonů, dvě protiradiolokační řízené střely s pasivním RL navedením typu Ch-58U (AS-11 Kilter), přepravované na vnitřním, a dvě nebo čtyři PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M (AA-8 Aphid)***, přepravované na vnějším páru podkřídlových pylonů opatřeném zdvojenými odpalovacími lištami typu APU-60-2, nebo náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 5 000 kg (6 až 10 pum typu FAB-500M-62T), přepravovaný na třech párech tandemově uspořádaných podtrupových závěsníků s nosností 6 x 500 kg a na vnitřním páru podkřídlových pylonů s nosností 2 x 1 000 kg (pod trup tohoto stroje lze umístit též, na místo pum, jednu obří 5 280 l PTB)

* se dvěma řízenými střelami typu Ch-58U (AS-11 Kilter), resp. 20 600 m se čtyřmi řízenými střelami toho samého typu pod křídlem

** s nákladem 10-ti pum typu FAB-500M-62T. V konfiguraci se čtyřmi střelami typu Ch-58U (AS-11 Kilter) v podvěsu max. vzletová hmotnost tohoto stroje činí 38 350 kg.

*** tato zbraň slouží pouze pro vlastní obranu před stíhači protivníka

Poslední úpravy provedeny dne: 27.3.2014