Mikojan-Gurjevič MiG-29AS a MiG-29UBS

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29/-29UB (iz.9.12A/iz.9.51) (Fulcrum A/B) vzešlá z modernizačního programu letounů typu MiG-29 vzdušných sil Slovenska

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti modelu MiG-29AS od letounu MiG-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A):

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B (díky tomu lze u tohoto modelu provádět průběžnou modernizaci avioniky pouhou výměnou původních systémů za nové)

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-113(V) – ten se sestává z dotazovače (s dosahem 46 km a rozsahem pokrytí ±65°), který využívá pět nevelkých hřebenovitých antén typu FS-X FMAs, a odpovídače s anténu typu AM-002MH (zatímco první čtyři antény typu FS-X FMAs jsou umístěny vedle sebe na hřbetu přídě trupu, přímo za dielektrickým krytem radaru, pátá anténa typu FS-X FMAs se nachází na břichu přídě trupu, přímo za dielektrickým krytem radaru)

- instalace nové digitální radiostanice typu Rockwell Collins AN/ARC-210(V), která využívá jednu anténu typu Smith 10-150-11 (ta má tvar zkoseného obdélníku a nachází se na hřbetu trupu, těsně za překrytem pilotní kabiny)

- instalace přijímače VOR/ILS/GS/MB typu Rockwell Collins AN/ARN-147 (toto zařízení využívá čtyři různě tvarované mosazné mřížové antény, které jsou připevněny k vnitřní straně příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru)

- instalace TACAN navigačního systému typu Rockwell Collins AN/ARN-153(V), který využívá dvojici nevelkých trojúhelníkových antén typu Smith 10-222-19 (zatímco jedna z nich se nachází na hřbetu trupu, přímo za anténou radiostanice typu AN/ARC-210(V), ta druhá je umístěna na břichu přední části trupu, přímo za anténou identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu AN/APX-113(V))

- modifikovaná palubní deska náhradou černobílého TV indikátoru typu IPV-2 jedním barevným LCD multifunkčním displejem (MFD) typu MFI-54 ruské značky Rossijskaja avionika, zástavbou ovládacího pultu typu PUS-29M té samé značky do základny HUD a překalibrováním všech indikátorů z metrického jednotkového systému na imperiální

- instalace jednoho zábleskového majáku německé značky Hella na hřbetu trupu a jednoho zábleskového majáku toho samého typu na břichu levé motorové gondoly

Historie:  Rozpad ČSFR, k němuž došlo dne 1. ledna 1993, sebou mimo jiné přinesl dělení letecké techniky ze stavu Československých vzdušných sil mezi vzdušné síly České republiky a Slovenska. Veškerá letecká technika byla přitom rozdělena v poměru 2:1 ve prospěch České republiky. Čestnou výjimkou se staly stíhací letouny řady MiG-23 (Flogger) a MiG-29 (Fulcrum). Zatímco všechny MiGy-23 (Flogger) připadly vzdušným silám České republiky, dělení MiGů-29 (Fulcrum), které se tehdy nacházely ve stavu jednoho jediného stíhacího pluku, a to 11. spl z Žatce, bylo realizováno rovným dílem. Každé z obou dvou zemí tedy připadlo celkem devět jednomístných MiGů-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) a jeden dvoumístný MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B). Prvních pět jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) bylo ze svého původního působiště, které se nacházelo v Žatci, do Trenčína přelétnuto dne 5. listopadu. Další dva tyto stroje sem dorazily, spolu s jedním dvoumístným MiGem-29UB (Fulcrum B), dne 8. listopadu. Předávací přelet zbylých dvou jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) byl uskutečněn dne 22. prosince 1992. Všechny zmíněné stroje, devět jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (7501, 8003, 8605, 9308, 3709, 3911, 5113, 5515 a 5817) a jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) (4401), byly následně přiděleny 1. stíhacímu leteckému pluku, který byl založen dne 1. ledna 1993 a operoval z 1. letecké základny Silač. Krátce nato, dne 1. listopadu 1994, byl tento pluk ale přetransformován na 31. stíhací letecké křídlo. Současně došlo k přečíslování letecké základny v Silači na 31. leteckou základnu. Mezitím, v srpnu roku 1993, vzdušné síly Slovenska odkoupily od Rusů dalších 12 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a další dva dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B). Zmíněný nákup byl zahrnut do splátek Ruského dluhu vůči Slovensku. Prvních 5 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (0619, 0820, 0921, 2022 a 2123) do Silače z Ruska dorazilo dne 21. prosince 1993. Dne 16. února 1994 sem byl přelétnut též jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) (1303). Tomu dne 15. prosince 1995 následovala dodávka dalších 6-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (6124, 6425, 6627, 6728, 6829 a 6930). Předávací přelet posledních dvou objednaných MiGů-29 (Fulcrum), jednoho dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) (5403) a jednoho jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A) (6829), byl uskutečněn v únoru a v březnu roku 1996. Ke dni 30. prosince 1996 tedy 31. stíhací letecké křídlo vykazovalo celkem 21-ti jednomístnými MiGy-29 (Fulcrum A) a třemi dvoumístnými MiGy-29UB (Fulcrum B). Zatímco 14 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) se nacházelo, spolu s dvojicí dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), ve stavu 1. technické letky, zbylé letouny tohoto typu, sedm jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B), provozovala, spolu s devíti cvičnými letouny typu L-39ZA Albatros 2. technická letka. Dne 1. listopadu 2001 bylo nicméně 31. stíhací letecké křídlo 31. letecké základny reorganizováno na 1. stíhací letecké křídlo 1. letecké základny. Současně bylo opuštěno od dělení letounů mezi více letek. V roce 2002 se flotila MiGů-29 (Fulcrum) vzdušných sil SR nečekaně ztenčila hned o tři stroje. Zatímco jeden z nich (2022) byl zničen, dne 19. června, na zemi požárem pohonné jednotky, další dva tyto stroje (6829 a 6930) se střetly, dne 6. listopadu, v průběhu nočního výcviku manévrového vzdušného boje. Rok nato se frontový stíhací MiG-29 (Fulcrum A) stal jediným bojovým letounem vzdušných sil Slovenské republiky. Vstup Slovenska do NATO, k němuž došlo dne 29. března 2004, přinesl pro vzdušné síly tohoto státu novou povinnost v podobě plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINAMDS. Stíhací letouny typu MiG-29 (Fulcrum A) ale nebyly pro plnění tohoto úkolu způsobilé, neboť jejich radionavigační vybavení nebylo kompatibilní se systémy NATO. Protože díky tomu tyto stroje nemohly působit v součinnosti s bojovými letouny ostatních členských států, krátce nato, dne 24. listopadu 2004, slovenská vláda podepsala smlouvu s Ruskem o společném postupu při modernizaci 10-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Zmíněný modernizační program byl přitom vystavěn zejména na výměně původního identifikačního, radionavigačního a spojovacího vybavení sovětské výroby za vybavení západní provenience. Změny se ale dotkly též přístrojového vybavení pilotní kabiny. Integrátorem celého modernizačního programu letounů typu MiG-29 (Fulcrum A) a MiG-29UB (Fulcrum B) ze stavu vzdušných sil Slovenska se stala ruská společnost RSK MiG. Zmíněný modernizační program se tak zapsal do dějin jako první modernizační program letounů NATO, na kterém se podílela ruská firma. Provedení zástavby všech komponent modernizačního balíčku dle výkresových podkladů zpracovaných RSK MiG do vlastních letounů nicméně připadlo Leteckým opravnám Trenčín (LOTN). Na modernizačním programu slovenských MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B) se ale podílely též, dodávkami avionického vybavení, společnosti Rockwell Collins a BAe Systems. Konečná podoba modernizačního projektu slovenských MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B) byla šéfkonstruktérem RSK MiG schválena dne 24. března 2005. Zatímco modernizované MiGy-29 (Fulcrum A) vešly ve známost jako MiG-29AS, pro modernizované MiGy-29UB (Fulcrum B) bylo vyčleněno označení MiG-29UBS. První jednomístný MiG-29AS (6728) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. prosince 2005. První dvoumístný MiG-29UBS (5304) jej přitom následoval týden nato. Celý kontrakt na modernizaci 10-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B) se podařilo splnit do konce roku 2007. Přestože byly vojskové zkoušky modernizovaného MiGu-29AS/UBS oficiálně završeny v prosinci roku 2007, několik testovací letů bylo provedeno ještě v průběhu ledna následujícího roku. Všech 12 modernizovaných MiGů-29AS/UBS vzdušné síly SR oficiálně převzaly dne 29. února 2008. Do Integrovaného systému PVO NATO (NATINAMDS) se nicméně několik modernizovaných MiGů-29AS zapojilo již v polovině roku 2006. Plány na modernizaci dalších tří letounů, dvou jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a jednoho dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B), se již ale uskutečnit nepodařilo. Důvodem toho se stal nedostatek finančních prostředků. Dva modernizované MiGy-29AS (0619 a 0921) nicméně později obdržely, v prostorách LOTN, novou kamufláž s „digitálním“ vzorem. Zmíněný vzor sice tyto stroje neučinil zcela neviditelnými, „rozbil“ však jejich tvary a znesnadnil tak jejich přesnou identifikaci. První takto kamuflovaný MiG-29AS (0921) přitom z hangáru LOTN vyroloval dne 20. prosince 2007. Dne 28. září 2019 vzdušné síly SR přišly o letoun MiG-29AS (6526) poblíž obce Nové Sady. Za ztrátu zmíněného stroje přitom mohlo úplné vyčerpání paliva. Letouny typu MiG-29 (Fulcrum A), MiG-29UB (Fulcrum B), MiG-29AS a MiG-29UBS ze stavu vzdušných sil SR se zúčastnily celé řady mezinárodních cvičení, která se konala doma i v zahraničí. Součástí výcviku pilotů zmíněných strojů se ale staly též ostré střelby, které byly prováděny na polském polygonu Ustka. Pořízení náhrady za letouny řady MiG-29 (Fulcrum) v podobě 14-ti jednomotorových víceúčelových bojových letounů typu F-16C/D Block 70 Fightning Falcon americké výroby bylo schváleno dne 11. června 2018. Důvodem schválení náhrady zmíněných strojů novým typem byla skutečnost, že nebyly schopny, kuli špatnému technickému stavu a konstrukčním a technickým omezením, plnit úkoly v rámci NATINAMDS v plném rozsahu. Letouny typu MiG-29/-29AS totiž nesplňovaly standardy NATO v celé řadě aspektů, což znatelně komplikovalo jejich nasazení ve společných operacích. To se přitom týkalo komunikačního, informačního, datového, obranného, zaměřovacího i zbraňového systému. Kromě toho měly malý dolet a postrádaly systém pro doplňování paliva za letu. Z toho samého důvodu bylo zcela vyloučeno jejich nasazení ve skutečném válečném konfliktu či operaci většího rozsahu. Provoz MiGů-29/-29AS navíc sužovala nízká spolehlivost motorů typu RD-33. Zmíněné motory měly navíc už z podstatné části vyčerpanou technickou životnost. Kromě toho již nebyly dostupné. Dodávka prvních čtyř letounů typu F-16C/D Block 70 měla být realizována v prosinci roku 2022. K úplnému vyřazení všech MiGů-29/-29AS mělo dojít v průběhu následujícího roku, kdy měly letouny typu F-16C/D Block 70 dosáhnout plné operační způsobilosti. V této souvislosti bylo do roku 2022 ze stavu vzdušných sil SR vyřazeno osm MiGů-29 (Fulcrum A). Zatímco jeden z nich se stal součástí pomníku v Silači (7501), další dva zůstaly na odstavné ploše v Silači (5113 a 0820). Zbylých pět vyřazených MiGů-29 (Fulcrum A) bylo předáno leteckým muzeím z Kbel (8003), Košic (8605) a Piešťan (9308, 5515 a 5817). Současně byly vyřazeny všechny dvoumístné MiGy-29UB (4401) a -29UBS (1303 a 5304). Ve službě bylo ponecháno jen sedm modernizovaných jednomístných MiGů-29AS (0619, 0921, 2123, 6124, 6425, 6627 a 6728), které byly zařazeny do aliančního systému protivzdušné obrany NATINAMDS. Jejich provoz ale začaly nemálo komplikovat sankce, které byly uvaleny západními zeměmi na Rusko za invazi na Ukrajinu, zahájenou dne 24. února 2022. Na zmíněné sankce totiž Rusko zareagovalo tím, že stáhlo téměř všechny techniky, kteří zajišťovali podporu slovenských MiGů-29AS, a současně pozastavilo dodávky náhradních dílů. Díky tomu byly v průběhu pouhých šesti měsíců zcela vyčerpány meziopravní resursy. Následkem toho byla další činnost letounů typu MiG-29AS značně zatížena provozními omezeními. Kromě toho výrazně vzrostly náklady na jejich provoz. To se samozřejmě negativně promítlo též do vycvičenosti pilotů. Aby toho nebylo málo, tak problémy spojené s pandemií COVID 19 odsunuly předpokládané dodávky prvních letounů typu F-16C/D Block 70 až na rok 2024. Jelikož další provoz MiGů-29AS již nebyl, díky absenci technické podpory ze strany výrobce, prakticky možný, k vyřazení těchto strojů došlo již ve druhé polovině roku 2022, s tím, že ochranu vzdušného prostoru SR až do příchodu letounů typu F-16C/D Block 70 budou zajišťovat stíhací letouny ze stavu vzdušných sil České republiky a Polska. Příslušná dohoda byla přitom podepsána dne 27. srpna 2022. Oficiální veřejné rozloučení s letouny typu MiG-29AS bylo uskutečněno v rámci mezinárodního leteckého dne SIAF, který se konal dne 27. a 28. srpna toho samého roku na letiště Kuchyně u Malacek. Zatímco jeden letoun se v rámci zmíněné prezentace nacházel na statické ukázce, další čtyři tyto stroje se účastnily ukázek letových. Jeden z nich pak přistál před diváky a projel vodní bránou. Tomu dne 9. září 2022 následovalo poslední rozloučení s letouny typu MiG-29AS za účasti pozvaných ústavních a armádních činitelů na letišti Silač. Ten den přitom nejprve, v 10:28, vzlétly letouny MiG-29AS (0921), MiG-29AS (2123) a MiG-29AS (6627). Krátce nato se za nimi vydal též letoun MiG-29AS (6124). V 11:00 všechny čtyři zmíněné stroje přelétly nad hlavami ministra obrany, náčelníka generálního štábu, velitele vzdušných sil, velitele, zástupce velitele a příslušníků 81. letky a zástupců ministerstva civilních a ozbrojených složek. Jako první své poslední přistání na VPD letiště Silač vykonal, v 11:02, letoun MiG-29AS (0921). Následně zmíněný stroj projel, spolu s letouny MiG-29AS (2123) a MiG-29AS (6627), vodní bránou, která byla vytvořena hasičskou jednotkou ze Silače. Poté oba zmíněné stroje zaparkovaly před nastoupenou jednotku, kde již stály letouny MiG-29AS (0619) a MiG-29AS (6628). Zatímco letoun MiG-29AS (6124) zůstal na severní odstavné ploše, letoun MiG-29AS (6425) se nacházel na jižní odstavné ploše jako letová záloha. Tím bylo završeno slavnostní vyřazení letounů typu MiG-29AS z výzbroje vzdušných sil SR. Letouny typu MiG-29AS ze stavu vzdušných sil SR nicméně vykonaly ještě několik letů na přelomu září a října roku 2022. Jeden z nich se navíc ukázal na dni otevřených dveří na letecké základně v Prešově, který se konal dne 23. září 2022. Vyřazením letounů typu MiG-29AS ze stavu vzdušných sil SR ale historie tohoto stroje zdaleka neskončila. V polovině března roku 2023 bylo totiž schváleno předání 13-ti MiGů-29 (Fulcrum A) a -29AS Ukrajině, která od 24. února 2022 čelí ruské agresi, v rámci vojenské pomoci. Tři z nich budou ale Ukrajincům dodány bez motorů. První čtyři z těchto strojů se z letecké základny Silač na cestu na Ukrajinu vydaly dne 23. března 2023, s ukrajinskými piloty za kniplem. Zbylé MiGy budou podle všeho na Ukrajinu přepraveny po zemi. Součástí zmíněné dodávky by přitom měly být též části raketového kompletu PVO typu Kub (RS-SA-6 Gainful). Jako kompenzaci za darované MiGy přitom USA Slovensku nabídly 12 bitevních vrtulníků typu AH-1Z Viper s příslušenstvím s výraznou slevou.

Verze:

MiG-29AS – výše popsaná pro společnou činnost s letouny NATO uzpůsobená modifikace letounu typu MiG-29 (Fulcrum A)

MiG-29UBS – modifikace letounu typu MiG-29UB (Fulcrum B) uzpůsobená pro společnou činnost s letouny NATO. Dvoumístný MiG-29UBS je, na rozdíl od jednomístného MiGu-29AS, vybaven identifikačním systémem „vlastní-cizí“ typu AN/APX-117(V). Jeho součástí se přitom stal pouze odpovídač, který využívá anténu typu CI 100-2. Součástí přístrojového vybavení dvoumístného MiGu-29UBS se navíc staly dva MFD typu MFI-54 a dva ovládací pulty řady PUS-29. Zatímco v předním kokpitu, přímo pod HUD, se nachází ovládací pult typu PUS-29M, do přístrojové desky zadního kokpitu MiGu-29UBS je vestavěn ovládací pult typu PUS-29MS. Odlišná proti modelu MiG-29AS je ale též instalace hřbetních antén typu Smith 10-150-11 a 10-222-19. Ty jsou totiž uchyceny přímo k potahu, zatímco u jednomístného MiGu-29AS jsou ke hřbetu trupu připevněny prostřednictvím společného přechodového dílce.

Vyrobeno:  10 exemplářů modelu MiG-29AS (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29) a 2 exempláře modelu MiG-29UBS (vznikly konverzí sériových MiGů-29UB)

Uživatelé:  pouze Slovensko

MiG-29AS

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29EA/N019EA Rubín (Slot Back 1) se zorným polem ±67° v horizontální rovině a -38° až +60° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se rychlostí 230 až 2 500 km/h ve výšce 30 až 23 000 m. Radar typu N019 disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl s RCS 3 m² pohybující se ve výšce nad (pod) 3 000 m je přitom schopen detekovat na vzdálenost 50 až 70 km (40 až 70 km) a sledovat na vzdálenost 40 až 60 km (30 až 60 km).

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-113(V), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a  dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1 (RS-AA-10A Alamo A) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60MK (RS-AA-8B Aphid) (max. 6 ks) a R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

MiG-29UBS

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-117(V) a výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60MK (RS-AA-8B Aphid) (max. 6 ks) a R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 29.3.2023