Alexejev (Mikojan-Gurjevič) UTI MiG-15KP

Typ:  speciální modifikace cvičně-bojového letounu typu UTI MiG-15 (Midget) zastávající roli vzdušného řídícího stanoviště bezpilotních terčových letounů

Určení:  řízení činnosti bezpilotních modifikací bojových letounů zastávajících poslání vzdušného terče při výcviku stíhacích pilotů a obsluh raketových systémů PVO ve střelbě na vzdušný cíl

Odlišnosti od letounu UTI MiG-15 (Midget):

- instalace naváděcí aparatury bezpilotních vzdušných terčů

- přítomnost pracoviště operátora uvnitř předního kokpitu

Historie:  K výcviku sovětských stíhacích pilotů a obsluh raketových systémů PVO ve střelbě na vzdušné cíle byly od 50. let využívány nejen specializované podzvukové bezpilotní terčové letounky řady La-17 z dílny S.A. Lavočkina, ale i pro tento účel speciálně upravené z výzbroje VVS vyřazené řadové stíhací a bombardovací letouny. Řízení činnosti těchto terčů přitom obstarával operátor z kabiny jiného letounu. Základem prvního taktového vzdušného řídícího stanoviště bezpilotních terčových letounů se stal dvoumístný cvičně-bojový letoun typu UTI MiG-15 (Midget) z dílny OKB MiG, který nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací podzvukového proudového frontového stíhače typu MiG-15 (Fagot). Vývojem takto specializované modifikace UTI MiGu-15 (Midget), která vešla ve známost pod označením UTI MiG-15KP, byla přitom pověřena OKB-918 S.M. Alexejeva. Speciál UTI MiG-15KP vznikl hned v několika úpravách. První z nich spolupracovala s naváděcím systémem terčové modifikace nadzvukového stíhače typu MiG-19 (Farmer), známé jako M-19 či MiG-19M. Hlavním posláním této úpravy UTI MiGu-15KP se stalo navádění vzdušných terčů typu M-19 (MiG-19M), které nebyly v průběhu mise sestřeleny, na bezpečné přistání. Na zkouškách UTI MiGu-15KP se podílel zkušební institut LII ze Žukovského spolu s OKB-918. Protože zkoušky tohoto speciálu zakončilo kladné hodnocení, v roce 1959 byl zaveden do výzbroje VVS. Další úprava UTI MiGu-15KP sloužila pro řízení činnosti vzdušných terčů pro malé výšky, včetně typu MNV-15, který zase vycházel z podzvukového letounu typu MiG-15 (Fagot). Státní zkoušky této úpravy UTI MiGu-15KP se podařilo úspěšně završit v roce 1962. V závěrečné zprávě přitom stálo doporučující stanovisko pro zařazení do výzbroje VVS. Z kokpitu tohoto stroje mohl operátor s bezpilotními terči provádět bojové manévry a v neposlední řadě je též navádět na přistání, tedy pokud nebyly sestřeleny. UTI MiGy-15KP se ale podílely též na zkouškách bezpilotní modifikace dvoumotorového podzvukového přepadového stíhače typu Jak-25M (Flashlight A), známé jako Jak-25MŠ, které proběhly mezi 7. a 22. prosincem roku 1959 a 11. lednem a 2. únorem roku 1960. Pro tyto potřeby byly přitom vyhrazeny dva UTI MiGy-15KP (a tři Jaky-25MŠ). Zatímco první z nich (rudá 16) vznikl v prostorách prototypové dílny OKB-918 konverzí letounu typu UTI MiG-15 (Midget) s výrobním číslem 106216, základem toho druhého se stal letoun typu UTI MiG-15 (Midget) s výrobním číslem 106220. Druhý exemplář UTI MiGu-15KP vznikl ve zkušebním institutu LII ze Žukovského a zastával funkci záložního stroje toho prvního.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových UTI MiGů-15)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot a operátor bezpilotních terčů

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov RD-45F (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Nene II) s max. tahem 2 270 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     ?

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014