Mikojan-Gurjevič UTI MiG-15 (‘Midget’) / ST-2

Typ:  pokročilá modifikace cvičně-bojového letounu typu UTI MiG-15 (Midget) / ST-1

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady MiG-15 (Fagot), MiG-17 (Frecso) a MiG-19 (Farmer), včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu UTI MiG-15 (Midget) / ST-1:

- instalace systému pro přístrojové přistání „naslepo“ typu OSP-48 sestávajícího se z automatického radiokompasu typu ARK-5 Amur, radiovýškoměru pro malé výšky typu RV-2 Kristal (drobná vřetenovitá anténa uchycená za pomoci dvou tandemově uspořádaných tyčových nosníků ke spodní ploše levého koncového křídelního oblouku) a přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48 Djatěl

- absence 23 mm kanónu typu NR-23 vestavěného do pravoboku břišní zbraňové lafety nacházející se za šachtou příďového podvozku (jeho instalaci zaujaly jednotlivé komponenty systému OSP-48)

- instalace většího zásobníku střeliva pro 12,7 mm kulomet typu UBK-E, který je vestavěn do levoboku břišní zbraňové lafety nacházející se za šachtou příďového podvozku, s kapacitou 150 ks munice (na místo 120-ti) – to si ale vyžádalo zredukovat kapacitu přední palivové nádrže, která se nachází pod podlahou zadního kokpitu, z 95-ti l na 76 l (celková zásoba paliva tohoto modelu tedy činí 1 104 l – 76 l v přední, 760 l v hlavní, prostřední, a 268 l v zadní palivové nádrži)

- instalace modifikované palubní desky v předním kokpitu s pracovištěm instruktora s obdobným uspořádáním přístrojů, jako na palubní desce jednomístného MiGu-15bis (naproti tomu uspořádání přístrojů na palubní desce předchozího modelu bylo obdobné jako u méně pokročilého MiGu-15)

- instalace indukčního kompasu typu KI-11

- modifikovaný klimatizační a přetlakový systém pilotní kabiny instalací chemického filtru typu GF-1103 (ten zamezoval vniku výparů paliva do kokpitu)

- instalace nového olejového filtru

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M, který využívá štíhlou přímou břitovou anténu nacházející se na hřbetu trupu, přímo mezi pilotní kabinou a SOP, nebo na břichu trupu, v oblasti pod křídlem (úprava zavedená do vybavení všech exemplářů tohoto modelu, a všech exemplářů jednomístného MiGu-15bis, až v průběhu výroby)

- instalace UKV radiostanice typu RSIU-3, která využívá zkosenou břitovou anténu nacházející se po pravoboku pilotní kabiny, na místo radiostanice typu RSI-6K (úprava zavedená do vybavení všech exemplářů tohoto modelu, a všech exemplářů jednomístného MiGu-15bis, až v průběhu výroby)

- instalace výsuvného přistávacího reflektoru typu LFSV-45 na místo přistávacího reflektoru typu FS-155 - zatímco reflektor typu FS-155 byl vetknut do horní části vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu, reflektor typu LFSV-45 se vysouval, směrem dolů, z levého kořene náběžné hrany křídla (úprava zavedená do vybavení všech exemplářů tohoto modelu, a všech exemplářů jednomístného MiGu-15bis, až v průběhu výroby)

Historie:  Krátce po završení státních zkoušek cvičně-bojového letounu typu UTI MiGu-15 (Midget), který nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací jednomístného frontového stíhače typu MiG-15 (Fagot) se zredukovanou výzbrojí, OKB MiG obdržela zadání na pokročilou modifikaci tohoto stroje s instalací systému pro přístrojové přistání „naslepo“ typu OSP-48. Na prototyp požadovaného modelu byl přitom na základě výnosu ze dne 14. července 1951 v prostorách prototypové dílny OKB MiG upraven letoun „ST-1“, prototyp první sériově vyráběné modifikace cvičně-bojového UTI MiGu-15 (Midget). Zástavba jednotlivých komponent systému OSP-48 v podobě automatického radiokompasu typu ARK-5 Amur, radiovýškoměru pro malé výšky typu RV-2 Kristal a přijímače pozemního návěstidla typu MRP-48 Djatěl do draku prototypu „ST-1“ si ale vyžádala vyjmout 23 mm kanón typu NR-23 ze zbraňové lafety. Kompenzací za to se stala instalace většího zásobníku pro 12,7 mm kulomet typu UBK-E s kapacitou 150 nábojů (na místo 120-ti). Jeho vestavba se však neobešla bez redukce objemu přední palivové nádrže z 95-ti l na 76 l. Do palubního vybavení zmíněného letounu byly ale vneseny též další změny, které vycházely z výsledků státních zkoušek. Takto modifikovaný prototyp „ST-1“ vešel ve známost pod továrním kódem „ST-2“ a na leteckou základu Žukovskyj, domovskou základnu zkušebního institutu LII, byl přepraven dne 27. července 1950. Do oblak se prototyp „ST-2“ poprvé vydal dne 4. srpna téhož roku. Závodní zkoušky tohoto stroje se omezily na devět letů. Jejich hlavním posláním se stalo prověření činnosti nového avionického vybavení. Naštěstí vše pracovalo, jak mělo. Radiokompas typu ARK-5 Amur vykazoval dosahem 200 km a odchylkou 15 až 20°, radiovýškoměr typu RV-2 Kristal pracoval spolehlivě při obsluze z předního i ze zadního kokpitu v průběhu vysouvání podvozku, aerodynamických brzd i klapek, zatímco jeho citlivost činila 300 m v rozsahu 1, resp. 1 600 m v rozsahu 2, přijímač pozemního návěstidla typu MRP-48 Djatěl dokázal spolehlivě rozluštit kód pozemního navigačního radiomajáku. Zatímco odchylka gyro-indukčního kompasu typu KI-11, kterým byl tento stroj opatřen pro případ selhání elektroniky, činila 5°, v případě dálkového gyrokompasu typu DGMK-3 tomu bylo 2°. Součástí závodních zkoušek prototypu „ST-2“ se stalo též studium vlivu střelby z kulometu typu UBK-E na činnost všech výše uvedených komponent systému typu OSP-48 na zemi i ve vzduchu. Přestože bylo zjištěno, že kulometná střelba nemá na spolehlivost radiokompasu typu ARK-5, radiovýškoměru typu RV-2 a přijímače typu MRP-48 absolutně žádný vliv, závěrečnou zprávou bylo doporučeno, aby byly tyto systémy před pozemními zkouškami kulometu vždy sejímány. Důvodem toho se stalo šetření jejich technické životnosti. Na leteckou základnu Čkalovskaja, domovskou základnu Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS), byl prototyp „ST-2“ přelétnut dne 7. září 1950. Zde pak úspěšně prošel státními zkouškami. Prvním UTI MiGem-15 (Midget) dokončeným ve standardu „ST-2“ z linky kujbyševského závodu č.1 se stal stroj s výrobním číslem 10444. Závod č.99 z Ulan-Ude na tento standard přešel počínaje strojem 109904-01. V případě závodu č.135 z Charkova byly v provedení se systémem OSP-48 kromě všech letounů počínaje strojem 0313501 dokončeny též letouny s výrobními čísly 0213501 až 0213510. Naproti tomu závod č.153 z Novosibirska tento model vyráběl již od počátku. Všechny UTI MiGy-15 (Midget) vyrobené v Novosibirsku navíc obdržely UKV radiostanici typu RSIU-3 (na místo radiostanice typu RSI-6K) a identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1 Barij-M. V případě letounů z linky závodu č.1, resp. č.99, resp. č.135, se tyto dva systémy staly standardem až počínaje strojem 10501, resp. 109909-07, resp. 09009. Oba zmíněné systémy byly přitom nejprve odzkoušeny, na základě výnose ze dne 24. ledna 1952, na letounu UTI MiG-15 (Midget) s výrobním číslem 10501 a rudým trupovým číslem 501^U z linky závodu č.1. Zatímco pozemními zkouškami takto modifikovaný UTI MiG-15 (Midget) (rudá 501^U) prošel mezi 12. a 15. březnem roku 1952, letové zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 22. března a byly završeny dnem 26. března toho samého roku. V rámci zkoušek UTI MiG-15 (Midget) (rudá 501^U) vykonal celkem sedm zkušebních letů, které potvrdily shodu výkonnostních parametrů obou testovaných systémů s požadavky technického zadání. Zatímco radiostanice typu RSIU-3, která vykazovala dosahem 120 km (při letu ve výšce 1 000 m), byla zkoušena v Žukovském zkušebním institutem LII, zkoušky identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-1 Barij-M probíhaly v Čkalovsku, kde sídlil zkušební institut GK NII VVS. V průběhu výroby byly UTI MiGy-15 (Midget) vybaveny též instalaci výsuvného přistávacího reflektoru typu LFSV-45 na místo přistávacího reflektoru typu FS-155. Zatímco reflektor typu FS-155 byl vetknut do horní části vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu, reflektor typu LFSV-45 se vysouval, směrem dolů, z levého kořene náběžné hrany křídla. V provedení s instalací systému typu OSP-48 byla přitom postavena převážná většina UTI MiGů-15 (Midget) z 3 433-ti kusové produkce.

Verze:  -

Vyrobeno:  viz. UTI MiG-15 (Midget) / ST-1

Uživatelé:  viz. UTI MiG-15 (Midget) / ST-1

ST-2

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov RD-45F (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Nene II) s max. tahem 2 270 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: žádné

                   - průzkumné: žádné

Výzbroj:     jeden 12,7 mm kulomet typu UBK-E se zásobou 150 nábojů, instalovaný ve zbraňové lafetě vestavěné do levoboku břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a dvě pumy o hmotnosti 50 kg nebo 100 kg, přepravované na jednom páru křídelních závěsníků (alternativně lze na křídelní závěsníky tohoto stroje umístit 250 l PTB typu PTB-250 nebo 300 l PTB typu PTB-300)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014