Mikojan-Gurjevič MiG-7

Typ:  pokročilá modifikace výškového stíhacího letounu typu MiG-3

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany

Odlišnosti od letounu MiG-3:

- instalace silnější kapalinou (glykolem) chlazené 1 450 hp pohonné jednotky typu AM-37 na místo 1 350 hp motoru typu AM-35A

Historie:  Původní projekt výškového stíhače typu MiG-1 (I-200) počítal s kapalinou chlazeným 1 450 hp motorem typu AM-37. Kuli průtahům s jeho vývojem se ale tento stroj nakonec musel spokojit se slabší 1 350 hp pohonnou jednotkou typu AM-35A. Přestože byly státní zkoušky motoru AM-37 úspěšně ukončeny až v květnu 1941, jeden ze stíhacích MiGů-1, konkrétně druhý prototyp tohoto stroje, obdržel instalaci této pohonné jednotky již na konci roku 1940. Od vzletové dráhy se přitom takto modifikovaný druhý prototyp MiGu-1 poprvé odlepil dne 6. ledna 1941. Protože letové zkoušky tohoto stroje sužovaly potíže s chodem motoru AM-37 ve výškách větších než 4 000 m, krátce nato, dne 26. dubna téhož roku, byl předán závodu č.24 za účelem jeho doladění. To se ale příliš nepovedlo. Dne 7. května 1941 totiž havaroval v důsledku závady na motoru. Mezitím, dne 26. dubna téhož roku, NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) pověřil OKO A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče zástavbou motoru AM-37 do draku pokročilejšího MiGu-3 (pozdější sériová modifikace MiGu-1). Tomu pak dne 13. května následoval výnos, na jehož základě měl takto modifikovaný MiG-3 projít porovnávacími zkouškami s letounem typu I-210 (MiG-9), který zase nebyl ničím jiným, než vývojovým derivátem MiGu-3 s instalací hvězdicového (vzduchem chlazeného) 1 700 hp motoru typu M-82A. Protože motor typu AM-37 vykazoval shodnými rozměry jako AM-35A a navíc byl opatřen identickými úchyty, jeho vestavba do draku sériového MiGu-3 se obešla bez větších zásahů do původní konstrukce. Letové zkoušky jediného takto modifikovaného MiGu-3, který vešel ve známost pod označením MiG-7, ale přinesly úplné zklamání. Kromě toho, že tento stroj vykazoval zcela nevyhovující podélnou stabilitou, vlastní motor nepracoval, jak by měl. Protože by si odstranění zmíněných nedostatků vyžádalo vnést do konstrukce MiGu-7 celou řadu změn, od dalších zkoušek motoru typu AM-37 na letounech řady MiG-3 bylo nakonec zcela opuštěno. Jediný exemplář MiGu-7 proto následně v prostorách moskevského leteckého opravárenského závodu prošel zpětnou konverzí do standardu MiG-3. Ještě předtím byl ale z jeho draku vyjmut motor. Ten se pak stal jednou z pohonných jednotek prvního prototypu dvoumotorového dálkového doprovodného stíhače typu DIS-200 (MiG-5).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-3)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Mikulin AM-37 s max. výkonem 1 450 hp

Výzbroj:     jeden synchronní 12,7 mm kulomet typu UBS se zásobou 300 nábojů a dva synchronní 7,62 mm kulomety typu ŠKAS se zásobou 750 nábojů na hlaveň, vestavěné do hřbetu trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 17.6.2012