Mikojan-Gurjevič MiG-29OVT

Typ:  experimentální modifikace víceúčelového bojového letounu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E)

Určení:  provedení zkoušek pohonných jednotek typu RD-33OVT, které jsou opatřeny systémem pro řízení vektoru tahu výstupních plynů, a programového vybavení pro řídící počítač těchto motorů

Odlišnosti od letounu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E):

- instalace motorů typu RD-33OVT (RD-133), které jsou opatřeny hydraulicky ovládanými tryskami s měnitelným vektorem tahu (v rozmezí úhlů ±15° v obou dvou rovinách) typu KLIVT, v zadní části trupu na místo motorů typu RD-33K (to se na vnějším vzhledu promítlo přítomnostní tří vystouplých zaoblených krytů válců hydraulických akčních členů přímo před nadzvukovou částí trysek, jednoho na hřbetu a dvou po stranách břicha obou motorových gondol)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo analogově elektro-impulsního systému řízení

- instalace pokročilejšího víceúčelového radiolokátoru typu N011M Bars-29, který je opatřen pevnou fázovanou mřížkou s digitálně vychylovaným paprskem, uvnitř špice trupu na místo dopplerovského radiolokátoru typu N010 Žuk

- instalace nového avionického vybavení

Historie:  Okolo poloviny 90. let se konstrukční kancelář NPO Klimov z vlastní iniciativy pustila do vývoje trysky s měnitelným vektorem tahu pro dvouproudový motor typu RD-33, pohonnou jednotku stíhacích letounů řady MiG-29 (Fulcrum). Podmětem k tomuto rozhodnutí ze strany NPO Klimov se staly zejména úspěchy konkurenční konstrukční kanceláře NPO Saturn-Ljulka při vývoji vektorovatelné trysky pro dvouproudový motor typu Al-31F, pohonnou jednotku těžších stíhacích letounů řady Su-27 (Flanker). Trysky s měnitelným vektorem tahu přitom představovaly přímou reakci na potíže s ovladatelností výkonných stíhacích letounů při manévrech s velkými úhly náběhu, které sebou přinášejí nemalé komplikace se zaměřením vzdušného cíle. Za zmíněné potíže totiž může nízká účinnost konvenčních ovládacích ploch při takřka nulové rychlosti. Naproti tomu trysky s řízeným vektorem tahu dokážou bojový letoun udržet pod značným úhlem náběhu při nulové rychlosti po dobu cca 3 až 4 sekund. Toto lze přitom považovat za dostatečně dlouhou dobu pro zaměření vzdušného cíle a odpálení PLŘS, popř. pro rychlé vyvedení letounu do režimu, ve kterém jej již lze ovládat za pomoci konvenčních ovládacích ploch. Zmíněná tryska vešla ve známost jako KLIVT a umožňovala vychylovat tah výtokových plynů v obou rovinách rychlostí 60°/s v rozmezí úhlů ±15°. Modifikace motoru typu RD-33 s instalací trysky typu KLIVT byla přitom zpočátku známa jako RD-133. Později byl však tento typ motoru přeznačen na RD-33OVT. Od standardního motoru typu RD-33 se přitom motor typu RD-33OVT (RD-133) odlišoval nejen instalací trysky typu KLIVT, ale i zástavbou nového systému řízení FADEC a v neposlední řadě též vyšším tahem v režimu s vypnutým (5 600 kp vs 5 040 kp) i zapnutým (8 900 kp vs 8 340 kp) přídavným spalováním. Tryska typu KLIVT byla díky rychlé odezvě na řízení ve své době nejvíce perspektivní pohyblivou tryskou na světě. Toto bylo přitom důsledkem nižší hmotnosti a menších rozměrů v porovnání s konkurenčními konstrukcemi. U trysky typu KLIVT je totiž pohyblivě uložena pouze její nadzvuková část. Díky tomu není u motorů typu RD-33OVT (RD-133) pro změnu vektoru tahu zapotřebí vynaložit takovou sílu, jako např. u motorů typu Al-31FP. Tryska těchto pohonných jednotek je totiž uložena celá na kulovém kloubu a navíc vykazuje délkou okolo 1 m. Díky zmíněnému řešení trysky typu KLIVT motor typu RD-33OVT (RD-133) vykazuje o pouhých 90 kg větší hmotností v porovnání se standardním motorem typu RD-33 při zcela identických rozměrech. Kompletaci prvního prototypu trysky typu KLIVT se podařilo završit na počátku roku 1997. Ještě ten samý rok byla zmíněná tryska nainstalována na motor typu RD-33 a podrobena 50 hodin trvajícím zkouškám na pozemním stendu. V jejich průběhu bylo provedeno téměř 1 000 změn vektoru tahu v různých pracovních režimech motoru typu RD-33, včetně chodu na plný tah. Se zahájením zkoušek na letounu typu MiG-29 (Fulcrum) se počítalo ještě v závěru roku 1997. Tomu ale udělala přítrž ruská bankovní krize. Do draku vybraného exempláře MiGu-29 (Fulcrum) byly motory typu RD-33OVT vestavěny teprve až v roce 2001. Konkrétně přitom šlo o odstavený poslední, šestý, prototyp víceúčelového MiGu-29M (iz.9.15) (Fulcrum E) (modrá 301). Do draku tohoto stroje byly ale tehdy zastavěny ještě nefunkční motory typu RD-33OVT. Současně byl zmíněný letoun opatřen instalací odpalovacích lišt PLŘS krátkého dosahu typu R-73E (AA-11 Archer) na modifikovaných koncích křídla a nástřikem nové kamufláže, která se sestávala ze dvou odstínů šedé barvy a nápadně připomínala kamufláž letounů řady F-16 Fighting Falcon ze stavu USAF, nápisu „29OVT“ na vnějších plochách zdvojené SOP a nového trupového čísla (bílá 156). Poté, v srpnu roku 2001, byl prezentován na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2001. Vlastní motor typu RD-33OVT si ale svůj veřejný debut odbyl celé tři roky předtím, na moskevské výstavě Dvigateli 98. Kromě toho se tento typ pohonné jednotky stal jedním z exponátů airshow MAKS 99. Na funkční motory typu RD-33OVT si ale letoun MiG-29M (Fulcrum E) (bílá 156) musel počkat další dva roky. Současně se zmíněnými pohonnými jednotkami tehdy tento stroj obdržel též standardní koncové křídelní oblouky bez odpalovacích lišt PLŘS a nástřik nového „kabátu“ v národních barvách. Takto modifikovaný MiG-29M (Fulcrum E) (bílá 156) vešel ve známost jako MiG-29OVT a zastával výhradně roli vzdušné zkušebny motorů typu RD-33OVT. Do oblak se přitom poprvé vydal v srpnu roku 2003. Svůj veřejný debut si experimentální MiG-29OVT odbyl na moskevské airshow MAKS 2003, která se konala ten samý měsíc. Protože tehdy ještě neměl nalétán potřebný počet hodin na to, aby mohl být předveden za letu, návštěvníci zmíněné airshow si jej mohli prohlédnout pouze staticky. Na MAKS 2003 bylo rovněž oznámeno, že se vektorovatelná tryska typu KLIVT stane volitelnou položkou pro 9 000 kp motory typu RD-33MK vyvíjeného víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M/M2 (iz.9.61/iz.9.67). Za letu byl prototyp MiG-29OVT poprvé veřejně prezentován v srpnu roku 2005, na airshow MAKS 2005. To již měl za sebou více než 50 zkušebních letů. Mezitím, do srpna toho samého roku, bylo postaveno dalších pět zkušebních exemplářů motoru typu RD-33OVT. Zatímco dva z nich následně prošly zkouškami na pozemním stendu, další dva byly vyhrazeny pro experimentální MiG-29OVT. Ten pátý se pak stal zdrojem náhradních dílů. Protože motory typu RD-33OVT dokázaly MiGu-29OVT zajistit stejně dobrou obratnost, jakou se mohly předtím pyšnit pouze letouny typu Su-37 (Flanker E variant 2) a Su-30MKI (Flanker H) z dílny JSC P.O. Suchoje, pohonné jednotky řady RD-33 opatřené tryskou typu KLIVT se následně staly součástí nabídky palubního vybavení pro víceúčelové bojové letouny typu MiG-29M/M2 (iz.9.61/iz.9.67), MiG-29K/KUB (iz.9.41/iz.9.47) a MiG-35/-35D.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí šestého prototypu letounu typu MiG-29M/iz.9.15)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33OVT s řízeným vektorem tahu v obou dvou rovinách (±15°) a max. tahem po 5 600 kp / 8 900 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars-29 se zorným polem ±70° v horizontální rovině a ±40 ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu. Radar typu Bars-29 disponuje módem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS. Z přední polosféry je radar typu  Bars-29 vzdušný cíl typu stíhací letoun (s RSC 5 m²) schopen detekovat na vzdálenost 100 km v režimu „look up“, resp. 85 km v režimu „look down“. Max. detekční dosah tohoto typu radiolokátoru pro cíl typu stíhací letoun ze zadní polosféry činí 50 km v režimu „look up“, resp. 45 km v režimu „look down“. Hladinový cíl o velikosti letadlové lodě (s RCS cca 50 000 m²) radar typu Bars-29 dokáže detekovat na vzdálenost 170 km, velké pozemní cíle, jakými jsou např. mosty, na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu tanků na vzdálenost 40 až 50 km, pozemní cíle pohybující se rychlostí 15 až 80 km/h na vzdálenost až 75 km.

Vybavení:   elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-M. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a TV zaměřovačem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných a pozemních cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci označovat pozemní cíle pro střely a pumy s poloaktivním laserovým a pasivním TV navedením. Zatímco ze zadní polosféry je systém OLS-M vzdušný cíl schopen detekovat na vzdálenost až 35 km, detekční dosah tohoto zařízení pro přední polosféru činí 10 km. TV zaměřovač systému typu OLS-M dokáže pozemní cíl detekovat na vzdálenost 10 km a identifikovat na vzdálenost 6 km. Dosah laserového dálkoměru činí 8 km. Instalace optiky systému OLS-M se přitom nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 100 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti až 4 500 kg, přepravovaná na osmi křídelních závěsnících - PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks) a R-27R1/T1 (AA-10 Alamo) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 8 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a Ch-35E (AS-20 Kayak), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, raketové bloky typu B-8MA (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), 240 mm neřízené rakety typu S-24B, 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500, submuniční kontejnery typu KMG-U, PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 27.10.2014