Mikojan-Gurjevič MiG-29MU1         

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C); tento model vzešel z prvního stupně modernizačního programu letounů typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) vzdušných sil Ukrajiny

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně ničení pozemních cílů

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C):

- instalace radiolokátoru typu N019U1 z dílny společnosti Phazotron-Ukraina (modernizovaný radiolokátor typu N019), který má vyšší odolnost vůči rušení, lepší charakteristiky při zachytávání vzdušných cílů, jednodušší obsluhu a delší meziopravní resurs, na místo radiolokátoru typu N019 Rubín (Slot Back 1). Díky novým blokům pro generování a přijímání signálů má navíc radar typu N019U1 v porovnání s radarem typu N019 Rubín (Slot Back 1) o 10 až 20 % vyšší výkonnost.

- instalace modernizovaného pasivního elektro-optického zaměřovacího systému typu OEPS-29 s novým laserovým dálkoměrem a novým IČ čidlem. Díky zmíněným úpravám má systém typu OEPS-29 tohoto modelu dvojnásobný dosah.

- instalace systému satelitní navigace typu SN-3307-01 z dílny společnosti Orizon-Navigacija. Zmíněný systém je propojen s původními navigačními bloky a spolupracuje s americkým systémem GPS i ruským systémem GLONASS.

- instalace modernizovaného bloku registrace dat typu BPK-88K (KM) série ZKM s výměnnou zodolněnou schránkou pro ukládání dat

- instalace modernizovaného záznamníku letových dat typu Tester-UL-03 s výměnnou zodolněnou schránkou pro ukládání dat

- instalace modernizovaného systému pro ukládání dat typu Ekran-13M-4 s elektronickým indikátorem a kazetou, který pracuje v součinnosti se systémem audio-visuální indikace

- instalace odpovídače sekundárních radarů typu A-511, který splňuje požadavky norem ICAO

- instalace modifikované radiostanice typu R-862, který splňuje požadavky norem ICAO

- instalace energetické jednotky typu BU-6B s napětím 28,5 V a výkonem 6 kW

Historie:  Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, Ukrajina získala 231 frontových stíhacích letounů řady MiG-29 (Fulcrum), včetně 155-ti exemplářů modelu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C). Tím se vzdušné síly Ukrajiny (VPS), které byly založeny dne 17. března 1992, staly hned po Ruském VVS druhým největším provozovatelem těchto strojů. Zpočátku byly všechny „ukrajinské“ MiGy-29 (Fulcrum) rozmístěny na osmi strategicky významných základnách. Zmíněné stroje se přitom staly součástí letadlového parku nejen letectva, ale i námořnictva (VMS). Ukrajina ale neměla prostředky na to, aby mohla tak početnou flotilu MiGů-29 (Fulcrum) provozovat. Z tohoto důvodu se počet těchto strojů ve stavu Ukrajinských vzdušných sil v průběhu 90. let i následující dekády rapidně snižoval. Část vyřazených „ukrajinských“ MiGů-29 (Fulcrum) byla přitom prodána třetím zemím. Tak např. v roce 2008 vzdušné síly Ukrajiny vyřadily všech 60 zbývajících MiGů-29 (iz.9.12) (Fulcrum A), které byly vyrobeny v letech 1983 až 1987, a tři dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B) s roky výroby 1986 až 1988. V roce 2010 se na inventáři Ukrajinských vzdušných sil již nacházelo jen 80 MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) a 26 MiGů-29UB (Fulcrum B). Dalších 44 MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) bylo tehdy trvale uskladněno. V roce 2001 přišla Národní obraná akademie spolu se Státním leteckým výzkumným centrem GRANIT s myšlenou modernizace těchto strojů. Při jejich modernizaci měly přitom být zužitkovány zkušenosti, které se podařilo nastřádat v průběhu bojového nasazení letounů řady MiGy-29 (Fulcrum) v různých lokálních konfliktech 90. let. Modernizační program „ukrajinských“ MiGů-29 (Fulcrum) měl navíc zajistit domácí průmysl bez účasti ruských firem. Tímto úkolem byl konkrétně pověřen Lvovský státní letecký opravárenský závod (LDARZ). Příslušné finanční prostředky na zpracování modernizačního projektu pro MiGy-29 (Fulcrum) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny byly ale ze státního rozpočtu uvolněny až v únoru roku 2007. Konkrétně se jednalo o 7,7 miliónů hřiven. První stupeň modernizačního programu „ukrajinských“ MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se dal za vznik modelu MiG-29MU1. Zmíněný model se od nemodernizovaného MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) odlišuje pouze částečnou obměněnou avionikou. Obsah modernizačního balíčku MiG-29MU1 se přitom velmi podobá modernizačnímu balíčku, který byl předtím navržen, závodem LDARZ, pro MiGy-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) vzdušných sil Ázerbájdžánu. Podobnou modernizací konkrétně prošlo 12 jednomístných MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) a dva dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), které byly na konci roku 2005 vyřazeny ze stavu Ukrajinských vzdušných sil, aby mohly být následně prodány vzdušným silám Ázerbájdžánu. Součástí modernizačního balíčku MiG-29MU1 se ale stalo též prodloužení technické životnosti draku na 30 až 40 let a motorů na 20 let provozu. To mělo umožnit „ukrajinským“ MiGům-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) setrvat ve službě dalších 15 až 16 let. Cena za opravu a modernizaci jednoho MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) na standard MiG-29MU1 byla přitom stanovena na 5 miliónů USD. První „ukrajinské“ MiGy-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) byly na standard MiG-29MU1 dopracovány v roce 2009. První ze tří prototypů MiGu-29MU1 (modrá 29 / v.č. 2960731223) vzdušné síly Ukrajiny převzaly dne 20. května toho samého roku. Oficiálně byl přitom tento model do výzbroje Ukrajinských vzdušných sil přijat dne 23. prosince 2009. Druhý prototyp modernizovaného MiGu-29MU1 (modrá 11 / v.č. 2960728505) byl vzdušným silám Ukrajiny předán v únoru roku 2010. Dodávka třetího prototypového exempláře tohoto stroje (modrá 03 / v.č. 2960729011) byla uskutečněna v létě roku 2011. První dva MiGy-29MU1 odpovídajících „sériovému“ standardu (bílá 53 / v.č. 2960729047 a modrá 02 / v.č. 2960729049) Ukrajinské vzdušné síly převzaly dne 1. a 24. června roku 2012. Dne 24. června toho samého roku bylo nicméně oficiálně ohlášeno převzetí čtvrtého MiGu-29MU1. Všechny modernizované MiGy-29MU1 se staly součástí výzbroje 40. BrTA (brigáda taktického letectva) s domovskou základnou Vasilkov, která se nachází jižně od Kyjeva. Zde tento model prošel provozními zkouškami. Svůj veřejný debut si modernizovaný MiG-29MU1 odbyl na airshow Aviasit-XXI, která se konala v září roku 2012 na letišti Gostomel. Na statické ukázce zmíněné airshow ale modernizovaný MiG-29MU1 suploval čerstvě opravený standardní MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) (modrá 02 / v.č. 2960729049) s novou kamufláží. Všechny modernizované MiGy-29MU1 (a též i některé nemodernizované) totiž mají novou tříbarevnou digitální kamufláž. Na počátku občanské války na východní Ukrajině (Dombas), která započala dne 6. dubna 2014, byl jeden ze čtyř modernizovaných MiGů-29MU1 ze stavu Ukrajinských vzdušných sil dočasně přemístěn k 204. BrTA s domovskou základnou Nikolajev. V srpnu toho samého roku se nicméně všechny čtyři MiGy-29MU1, které se tehdy nacházely ve stavu vzdušných sil Ukrajiny, opět nacházely u 40. BrTA. Další dva modernizované MiG-29MU1 vzdušné síly Ukrajiny převzaly až v roce 2016. Dodávka dalších dvou těchto strojů následovala dne 1. srpna 2018 (bílá 07 a 08). Dne 21. prosince toho samého roku Ukrajinské vzdušné síly převzaly ještě jeden modernizovaný MiG-29MU1. Provozovatelem všech těchto strojů se stala opět 40. BrTA. V roce 2019 následovala dodávka dalších dvou těchto strojů. V roce 2020 byly vzdušných silám Ukrajiny předány další čtyři modernizované MiGy-29MU1. Další dodávky těchto strojů následovaly v následujícím roce. Do září roku 2021 bylo vzdušným silám Ukrajiny předáno celkem 18 modernizovaných MiGů-29MU1. Mezitím, v březnu toho samého roku, byl ale jeden z nich (bílá 08) krátce po opravě poškozen, na letecké základně Vasilkov, srážkou s automobilem, který byl řízen podnapilým oficírem. Mezitím podobnou modernizací prošly též nejméně tři dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B) ze stavu vzdušných sil Ukrajiny. Jejich dodávka byla přitom uskutečněna v říjnu roku 2012, dne 22. listopadu 2012 (bílá 85) a dne 2. dubna 2013 (bílá 10). Součástí modernizačního balíčků pro tyto stroje se samozřejmě nestala modernizace radaru, neboť dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B) instalaci radaru postrádají.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypové a nejméně 18 operačních exemplářů (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových MiG-29/iz.9.13)

Uživatelé:  Ukrajina

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N019U1, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů.

Vybavení:  - zaměřovací: modifikované pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, aktivní RL rušič typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU (toto zařízení je umístěno uvnitř hřbetní trupové nástavby, využívá dva páry antén vetknuté do koncových křídelních oblouků a má pokrytí ±60° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině do zadní polosféry) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 6 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks), PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)