Mikojan-Gurjevič MiG-29BM

Typ:  víceúčelová bojová modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) vzešlá z modernizačního programu letounů typu MiG-29 vzdušných sil Běloruska

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C):

- instalace pevného trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu (s adaptérem typu GPT-2E) na levoboku přídě trupu, přímo vedle pilotní kabiny, který je kompatibilní s tankovacími systémy ruské i západní výroby (za jeho pomoci lze znovu naplnit vnitřní i všechny tři přídavné nádrže za denních i nočních podmínek při letu ve výšce 2 000 až 8 000 m rychlostí 400 až 600 km/h)

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu N019P, který je schopen vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle, uvnitř přídě trupu na místo střeleckého radiolokátoru typu N019 Rubín (Slot Back I)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o výkonnější PLŘS středního dosahu typu R-27ER/ET a R-77, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (naváděcí soustava této zbraně spolupracuje se stanicí pro radiotechnický průzkum typu L150-22 umístěnou v podvěsném kontejneru), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A, protizemí ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T/TD, pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, protizemí ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML a Ch-29L a pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (protože se nepodařilo vyřešit problémy s integrací podvěsného kontejneru s příslušným elektro-optickým zaměřovacím systémem, použití munice s poloaktivním laserovým navedením se neobejde bez externího laserového značkovače cílů)

- instalace nového pilotážně-navigačního komplexu typu N911 vykazujícího menší odchylkou v přesnosti navedení (do 80-ti m vs do 700-ti m) a vyšší kapacitou koordinát navigačních bodů (99 vs 6) – jeho součástí se mimo jiné stal též navigační počítač typu NVK-NVG, systém satelitní navigace, systém blízké navigace (SHORAN) typu A323 a systémy pro navedení na přistání VOR/ILS a DME (do paměti navigačního systému tohoto modelu lze uložit až 9 alternativních letových tras)

- instalace modifikovaného přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal též jeden barevný LCD multifunkční displej typu MFI-55 (ten zaujal pozici černobílého TV indikátoru typu IPV-2), na který lze mimo jiné přenášet též obraz z pasivních TV naváděcích hlavic protizemních střel typu Ch-29T/TD a pum typu KAB-500Kr

- modifikované radiovybavením instalací UKV radiostanice typu R-800L2

- instalace datalinku typu Aist, který zajišťuje předávání informací o činnosti veškerých palubních systémů získávaných za pomoci modifikovaného systému typu Ekran-OZM pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase

- instalace disku, na který lze nahrát až 1 Gb údajů z palubních záznamníků letových dat (Tester-UZL, Ekran-OZM a BPK-88 srs. 3KM) pro potřeby poletové expertízy

Historie: Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se pod kontrolu vzdušných sil Běloruska, které byly založeny v červnu roku 1992, dostalo celkem 84 lehkých frontových stíhačů řady MiG-29 (Fulcrum), 73 jednomístných MiGů-29 (iz.9.12/9.13) (Fulcrum A/C) a 11 dvoumístných MiGů-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B), ze stavu Sovětského VVS. Zatímco 53 MiGů-29 (Fulcrum), 47 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A/C) a 6 dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), vzdušné síly Běloruska převzaly od 927. IAP (stíhací pluk) obranného obvodu 26. vzdušné armády (VA), bývalým provozovatelem zbylých 31-ti těchto strojů, 26-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A/C) a 5-ti dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), byl 787. IAP 16. VA, který operoval z území NDR. Běloruské vzdušné síly se tak staly, po Rusku a Ukrajině, třetím největším provozovatelem letounů této řady ze všech postsovětských republik. Zatímco všech 53 MiGů-29 (Fulcrum) 927. IAP bylo přiděleno 927. IAB (stíhací základna) z Berjozy, domovskou základnou všech 31-ti MiGů-29 (Fulcrum) 787. IAP se stalo letiště Ross. Později byly ale tyto stroje přesunuty na 61. IAB z Baranoviče, bývalou domovinu sovětské 61. IAP 2. samostatné armády. Samostatné Bělorusko si ale provoz tak velkého počtu letounů řady MiG-29 (Fulcrum) v podmínkách ekonomické krize, která zachvátila na počátku 90. let všechny postsovětské republiky, rozhodně nemohlo dovolit. V roce 1996 tedy celkem 18 těchto strojů, 16 jednomístných MiGů-29/iz.9.13 (Fulcrum C) a 2 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), prodalo do Peru. Krátce nato, v letech 1999 až 2002, se zbavilo dalších 31-ti těchto strojů. Ty zase skončily v Alžíru. V roce 2002 tedy vzdušné síly Běloruska disponovaly již pouhými 43-ti stíhacími MiGy-29 (Fulcrum), 35-ti jednomístnými MiGy-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) a osmi dvoumístnými MiGy-29UB (Fulcrum B). Zatímco 27 z nich, 23 MiGů-29 (Fulcrum C) a 4 MiGy-29UB (Fulcrum B), se tehdy nacházelo na 927. IAB z Berjozy, v baranovičské 61. IAB zbylo jen 12 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum C) a 4 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B). Protože letouny typu MiG-29 (Fulcrum C) bylo již tehdy možné považovat za morálně zastaralou techniku, následně padlo rozhodnutí, aby část z nich prošla modernizačním programem. Zmíněný modernizační program byl přitom vystavěn na instalaci pevného nástavce pro doplňování paliva za letu a nového avionického vybavení a z těchto ryze stíhacích letounů měl učinit plnohodnotné víceúčelové bojové stroje schopné napadat za pomoci přesně řízené munice nejen vzdušné, ale i pozemní cíle. Modernizační program letounů typu MiG-29 (Fulcrum C) ze stavu vzdušných sil Běloruska byl svěřen 558. leteckému opravárenskému závodu (ARZ) z Baranoviče a dal za vznik modelu, který vešel ve známost pod označením MiG-29BM. Zmíněný podnik přitom nebyl pro realizaci tohoto úkolu vybrán náhodou, neboť již nějakou dobu zajišťoval údržbu a opravy letounů této řady. Krátce nato byla ale závodu 558. ARZ svěřena též modernizace těžkých dvoumístných stíhacích letounů typu Su-27UB (Flanker C) do standardu Su-27UBM1 a středně těžkých víceúčelových vrtulníků typu Mi-8MT (Hip H) do standardu Mi-8MTKO1. K projektu MiG-29BM byla nicméně přizvána též ruská společnost Rossijskaja avionika. Tato společnost nebyla rovněž vybrána náhodou, neboť se předtím podílela, dodávkami avioniky, na obdobném modernizačním programu MiGů-29 (Fulcrum) ze stavu Ruského VVS, který dal zase za vznik modelu MiG-29SMT/UBT (iz.9.17/9.52) (Fulcrum F/G). Konverze řadových MiGů-29 (Fulcrum C) na víceúčelový MiG-29BM sice spočívala ve výměně pouhých 23-ti % avionického vybavení a pouhých 6-ti % palubních systémů, těmto strojů však zajistila o celých 80% vyšší efektivitu při vzdušné boji a až čtyřnásobně vyšší efektivitu při útocích na pozemní cíle. Z hlediska bojové efektivity se tedy modernizovaný MiG-29BM velmi blíží podstatně dražšímu MiGu-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F), který vzešel z modernizačního programu letounů typu MiGů-29 (Fulcrum A/C) Ruského VVS. Zkoušky modernizovaného MiGu-29BM se podařilo úspěšně završit v červenci roku 2003. „Upgrade“ do tohoto standardu ale nakonec prošlo jen pět MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) ze stavu vzdušných sil Běloruska (rudá 03 až 07). Svůj veřejný debut si víceúčelový MiG-29BM odbyl v červenci roku 2004 na vojenské přehlídce, která se konala v Minsku. Zmíněné přehlídky se zúčastnily hned čtyři tyto stroje (rudá 04, 05, 06 a 07). Poslední z nich (rudá 07) ale předtím obdržel nástřik velkých běloruských vlajek na vnějších bocích SOP. V srpnu roku 2005 pak jeden z nich (černá 06) zavítal na moskevskou airshow MAKS 2005. Předtím ale obdržel nástřik nové tříbarevné kamufláže a černého trupového čísla 06. Mezitím, ve dnech 4. a 10. března roku 2005, tři běloruští piloti s dvojicí MiGů-29BM (černá 06 a rudá 07) vykonali, z podmětu organizace FAS (Federace leteckých sportů Běloruska), celkem čtyři rekordní lety. V jejich průběhu se jim podařilo ustanovit hned 15 světových rekordů v rychlosti a stoupavosti. Konkrétně přitom šlo o rychlostní rekordy na 100 km, 500 km a 1 000 km uzavřeném okruhu a rekordy ve stoupavosti bez zátěže, s 1 000 kg zatížením a 2 000 kg zatížením. Ty byly konkrétně ustanoveny výstupem na výšku 3 000 m, 6 000 m, 9 000 m a 12 000 m. Vzhledem k absenci dvoumístného analogu víceúčelového MiGu-29BM 558. ARZ v kooperaci s ruskou společností Rossijskaja avionika mezitím vyvinul pozemní simulátor tohoto stroje. Ten vešel ve známost jako KTS-MiG-29BM a sestával se z kompletního kokpitu MiGu-29BM s plně funkčními kontrolkami a indikátory, pracoviště instruktora-operátora a datového procesoru. Za jeho pomoci bylo přitom možné cvičit nejen pilotáž za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci, ale i použití radaru, elektro-optického čidla a různých zbraní a v neposlední řadě též tankování za letu.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29/iz.9.13)

Uživatelé:  pouze Bělorusko

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N019P Topaz s vyhledávacím dosahem 90 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu N019 slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat též pro pořizování radiolokačních snímků terénu. Tento typ radiolokátoru disponuje módem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Součástí zaměřovacího vybavení tohoto modelu se ale stal též podvěsný kontejner se stanicí pro radiotechnický průzkum typu L150-22, která spolupracuje s naváděcím systémem protiradarové ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton).

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, aktivní RL rušič typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU (toto zařízení je umístěno uvnitř hřbetní trupové nástavby, využívá antény nacházející se uvnitř koncových křídleních oblouků a vykazuje pokrytím ±60° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině do zadní polosféry) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R/ER (AA-10A/C Alamo A/B) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T/ET (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12A Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8B Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 2 ks) a Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T/TD (AS-14B Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 2 ks), 500 kg řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 6 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 6 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.10.2014