Mikojan-Gurjevič MiG-25RBS (‘Foxbat D’)

Typ:  pokročilá modifikace průzkumného-bombardovacího letounu typu MiG-25RB (Foxbat B)

Určení:  lokalizace pozemních a hladinových cílů, včetně odpalovacích stanovišť střel, muničních skladů, námořních základen a přístavů, hladinových plavidel, železničních stanic, leteckých základen, velitelských stanovišť, vojenských vozidel a mostů, za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci a ničení velkoplošných pozemních stacionárních cílů s předem známou polohou za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu MiG-25RB (Foxbat B):

- instalace syntézového štěrbinového radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) typu Sablja-E (Fox Flat) v přídi trupu (s nezměněnou délkou dielektrické kónické špice), v oblasti před pilotní kabinou, na místo sestavy pěti fotoaparátů, čtyř pro šikmé snímkování a jednoho topografického, a SIGINT stanice typu SRS-4 Romb-4 – v této souvislosti jeden pár postranních dielektrických panelů s tvarem lichoběžníku nahradil jeden pár obdélníkových dielektrických panelů se znatelně většími rozměry (jeho instalace se navíc nachází blíže u pilotní kabiny) a pětici břišních průzorů optiky fotoaparátů plechový potah

- instalace navigačního komplexu typu Peleng-DM na místo komplexu typu Peleng-DR

- instalace aktivního rušiče individuální ochrany typu SPS-142 Siren-2F na místo typu SPS-141 Siren-1F

- instalace odlehčené zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) bez včleněných 600 l integrálních palivových nádrží (úprava zavedená do konstrukce všech letounů tohoto typu vyrobených od poloviny 70. let)

- instalace zdvojeného brzdícího padáku uvnitř nového krytu, který tvoří zakončení hřbetní nástavby, s žihadlovitým profilem (místo hranatého špičatého) a větší délkou (úprava zavedená do konstrukce letounů z pozdějších výrobních sérií)

Historie:  Vývojem specializované modifikace nadzvukového výškového průzkumného letounu typu MiG-25R (Foxbat B), který sloužil k FOTINT průzkumu a základnímu SIGINT průzkumu, pro radiolokační průzkum (SLAR) byla OKB MiG pověřena již dne 27. března 1965. Zmíněný výnos přitom obsahoval též zadání na specializovanou modifikaci tohoto výkonného stroje pro podrobný SIGINT průzkum. Základem obou požadovaných speciálů se ale nakonec stal od roku 1972 sériově vyráběný dvouúčelový letoun typu MiG-25RB (Foxbat B), který kromě FOTINT průzkumu a základního SIGINT průzkumu mohl provádět též pumové útoky na velkoplošné pozemní stacionární cíle s předem známou polohou. Zatímco modifikace průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) pro podrobný SIGINT průzkum vešla ve známost pod označením MiG-25RBK (Foxbat B), pro paralelně vyvíjený model pro radiolokační průzkum bylo vyhrazeno označení MiG-25RBS (Foxbat D). Ve stejnou ale OKB MiG pracovala též na přímém nástupci základního fotoprůzkumného MiGu-25RB (Foxbat B) v podobě typu MiG-25RBV (Foxbat B). Speciál typu MiG-25RBS (Foxbat D) se vyznačoval instalací syntézového štěrbinového radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) typu Sablja-E (Fox Flat) v přídi trupu. Vývoj tohoto prvního radiolokátoru sovětské konstrukce schopného pořizovat radiolokační snímky svou kvalitou odpovídající fotografii zabral téměř celých sedm let. Protože vykazoval značnými rozměry a hmotností, jeho vestavba do přídě trupu MiGu-25RBS (Foxbat D) si vyžádala se zcela vzdát nejen všech fotoaparátů, ale i stanice pro základní SIGINT průzkum. Radiolokátor Sablja-E (Fox Flat) vykazoval rozlišovací schopností 30 m a dokázal sledovat pás zemského povrchu s šířkou 25 km nacházející se ve vzdálenosti 42 až 47 km od pravoboku nebo levoboku trupu. Za jeho pomoci bylo možné provádět průzkum výhradně z výšky 17 000 až 24 000 m. Kromě toho vykazoval mizernou spolehlivostí. Veškeré údaje získané za pomoci radaru typu Sablja-E (Fox Flat) bylo navíc možné analyzovat až po ukončení mise. Prototyp MiGu-25RBS (Foxbat D) (modrá 304) a vznikl v létě roku 1970 konverzí jednoho z prvních sériových ryze průzkumných MiGů-25R (Foxbat B), tj. ve stejnou dobu prototypy paralelně vyvíjený typů MiG-25RBK (Foxbat B) a MiG-25RBV (Foxbat B). Státními zkouškami přitom tento stroj prošel v letech 1972 až 1973. Do výrobního programu závodu č.21 z Gorkého (od roku 1991 Nižnyj Novogrod) byl speciál pro radiolokační průzkum typu MiG-25RBS (Foxbat D) zařazen v roce 1973, tj. v tom samém roce jako paralelně vyvíjené typy MiG-25RBK (Foxbat B) a MiG-25RBV (Foxbat B). Poslední exempláře speciálu typu MiGu-25RBS (Foxbat D) přitom brány zmíněného podniku opustily v roce 1977. Za operačně plně způsobilý byl letoun typu MiGu-25RBS (Foxbat D), spolu s letouny typu MiGu-25RBK (Foxbat B) a MiGu-25RBV (Foxbat B), oficiálně prohlášen dne 13. dubna 1972.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-15B-300 s max. tahem po 7 500 kp / 11 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        syntézový štěrbinový radiolokátor s bočním vyzařováním (SLAR) typu Sablja-E (‘Fox Flat’) s rozlišovací schopností 30 m, instalovaný uvnitř přídě trupu. Zmíněný radiolokátor využívá dvojici antén umístěnou za jedním párem rozměrných postranních příďových trupových dielektrických panelů s tvarem obdélníku a dokáže sledovat (při letu ve výšce 17 000 až 24 000 m) pás zemského povrchu s šířkou 25 km nacházející se ve vzdálenosti 42 až 47 km od pravoboku nebo levoboku trupu.

Vybavení:  - zaměřovací: žádné, shoz pum na cíl provádí automaticky navigační počítač na základě předem zadaných údajů a údajů z navigačního systému typu Peleng-DM

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (‘Odd Rods’) (jeho antény jsou umístěny uvnitř náběžné hrany pravé kýlovky), výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho antény se nacházejí ve vrcholu pravé SOP a uvnitř koncových křídleních těles „anti-flutter“ závaží) a aktivní RL rušič individuální ochrany typu SPS-142 Siren-2F

Výzbroj:     náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 4 000 kg (žáruvzdorné 500 kg pumy typu FAB-500M-62T, standardní 250 kg pumy typu FAB-250M-62, standardní 500 kg pumy typu FAB-500M-62 a zábleskové 80 kg pumy typu FOTAB-100-80), přepravovaný na dvou párech tandemově uspořádaných podtrupových závěsníků s nosností 4 x 500 kg a na jednom páru křídelních závěsníků s nosností 2 x 1 000 kg (pod trup tohoto stroje je navíc možné umístit, na místo pum, jednu obří 5 280 l PTB)

* za cenu zničení pohonných jednotek vlivem tepelného namáhání a značného přísunu vzduchu mohly tyto stroje létat rychlostí až 3 400 km/h. Protože poškození pohonných jednotek hrozilo již při rychlostech vyšších než 2 650 km/h, rychleji se létalo pouze na speciální příkaz nebo v případě, kdy si to žádala bojová situace. Cestovní rychlost tohoto stroje v konfiguraci se čtyřmi 500 kg pumami typu FAB-500M-62T v podvěsu činila 2 500 km/h.

Poslední úpravy provedeny dne: 27.3.2014