Mikojan-Gurjevič MiG-23P (‘Flogger G’)

Typ:  přepadová stíhací modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-23ML (Flogger G)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-23ML/iz.23-12 (Flogger G):

- instalace výkonnějšího střeleckého systému typu S-23MLA, který se sestává z analogového počítače typu AVM-23, radiolokátoru typu RP-23P Safír-23P (N006 Ametist), optického střeleckého zaměřovače typu ASP-23P, pasivního elektro-optického čidla typu TP-23M a průhledového displeje (na něj jsou promítány údaje z optického zaměřovače a elektro-optického čidla), na místo střeleckého systému typu S-23ML sestávajícího se z analogového počítače typu AVM-23, radiolokátoru typu RP-23ML (N003) Safír-23ML (High Lark II), optického střeleckého zaměřovače typu ASP-23DCM, pasivního elektro-optického čidla typu TP-23M a průhledového displeje

- instalace autopilota typu SAU-23PM na místo autopilota typu SAU-23AM

- instalace radiostanice typu R-862 na místo radiostanice typu R-832

- instalace dodatečných antén navigačního datalinku typu Lazur-SML, který zajišťuje příjem údajů o poloze vzdušných cílů od automatizovaných pozemních naváděcích stanic systému Vozduch, na bocích postranních přívodů vzduchu pohonné jednotky a na vrcholu svislé ocasní plochy, přímo nad směrovým kormidlem

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o střednědosahovou PLŘS typu R-24R/T (AA-7 Apex)

Historie:  S frontovým od roku 1976 sériově vyráběným stíhacím letounem typu MiG-23ML/iz.23-12 (Flogger G) se již od počátku počítalo nejen jako s nástupcem lehkých frontových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed) ze stavu VVS, ale i specializovaných lehkých jednomotorových přepadových stíhacích letounů typu Su-9 (Fishpot B) a Su-11 (Fishpot C) ze stavu PVO. Modifikace MiGu-23ML/iz.23-12 (Flogger G) vyhrazená pro PVO vešla ve známost pod služebním označením MiG-23P (Flogger G) a továrním kódovým označením iz.23-14 či iz.6 a vyznačovala se instalací modifikovaného zbraňového systému, autopilota a komunikačního vybavení. Letové zkoušky prototypu přepadového speciálu typu MiG-23P (Flogger G) se rozeběhly v roce 1977. Protože se přepadový MiG-23P (Flogger G) od frontového MiGu-23ML (Flogger G) odlišoval pouze, jak již bylo řečeno, vestavěným avionickým vybavením, první sériové exempláře tohoto modelu mohly bojové útvary PVO začít přebírat již v letech 1978 až 1979. Za operačně plně způsobilý byl ale tento přepadový stíhač oficiálně prohlášen až v lednu roku 1982. V letech 1978 až 1983 brány moskevského závodu č.30 opustilo celkem 321 přepadových MiGů-23P (Flogger G). Poslední operační exempláře přepadových stíhačů typu Su-9 (Fishpot B) a Su-11 (Fishpot C) přitom tyto stroje od bojových útvarů PVO vytlačily již v roce 1981. V průběhu první poloviny 80. let byla většina přepadových MiGů-23P (Flogger G) ze stavu PVO, stejně jako většina frontových MiGů-23ML (Flogger G) ze stavu VVS, modernizována, v prostorách leteckých opravárenských závodů, do standardu MiG-23MLD/iz.23-18 (Flogger K). Zmíněný modernizační program přitom spočíval v instalaci tzv. generátorů vzdušných vírů, které upravovaly proudění kolem křídla při prudkém manévrování, automatického systému pro ovládání slotů a modifikovaného omezovače úhlu náběhu a letounům typu MiG-23P (Flogger G) zajistil téměř stejně dobrou obratnost, jakou disponoval americký stíhací letoun 4. generace typu F-16 Fighting Falcon. Přestože byl přepadový MiG-23P (Flogger G) určen výhradně pro ničení vzdušných cílů v rámci PVO, teoreticky mohl provádět též útoky na pozemní cíle jako frontový MiG-23ML (Flogger G) v plném rozsahu. A nejen to. Piloti těchto strojů byli dokonce cvičeni i v použití protizemních řízených střel typu Ch-23 (AS-7 Kerry), a to až do roku 1989. Tehdy totiž byly všechny přepadové MiGy-23P (Flogger G), v rámci plnění smlouvy o omezení konvenčních zbraní v Evropě, schopnosti vedení útoků na pozemní cíle zcela zbaveny.

Verze:  -

Vyrobeno:  321 sériových strojů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Turkmenistán

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor Chačaturov R-35-300 s max. tahem 8 550 kp / 13 000 kp s přídavným spalováním s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-23P Safír-23P/N006 Ametist (‘High Lark’), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně vzdušných cílů pohybujících se na pozadí země, a navádět PLŘS typu R-23R/-24R (AA-7 Apex) a R-3R (AA-2 Atoll).

Vybavení:   - zaměřovací: optický střelecký zaměřovač typu ASP-23P (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny) a pasivní elektro-optické čidlo typu TP-23M se zorným polem ±30° v horizontální rovině a +3° až -12° ve vertikální rovině. Posledně uvedené zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Zatímco cíl typu Tu-16 je schopno detekovat na vzdálenost 35 až 40 km (ze zadní polosféry), cíl typu MiG-23 dokáže odhalit na vzdálenost 25 km (ze zadní polosféry). Jeho instalace se přitom nachází uvnitř nevelkého hranatého krytu, který je umístěn na břichu trupu, přímo před příďovým podvozkem.

                  - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu Delta NG. Toto zařízení slouží pro navádění protizemních řízených střel typu Ch-23 (AS-7 Kerry) a nachází se uvnitř podvěsného kontejneru, který se umisťuje na jeden z trupových zbraňových závěsníků.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) a výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M

Výzbroj:    jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech závěsních, dvou nacházejících se pod pevnou střední částí křídla a dvou umístěných pod postranními trupovými přívody vzduchu pohonné jednotky (centrální podtrupový závěsník a oba závěsníky nacházející se pod pohyblivými vnějšími částmi křídla jsou vyhrazeny pro PTB) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ nevedením typu R-23R/T (AA-7 Apex) (max. 2 ks) a R-24R/T (AA-7 Apex) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ nevedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), R-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks) a R-60/-60M (AA-8 Aphid) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 16 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 4 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 3 ks)*

 * ke stíhacím misím tento model vzlétal buďto se dvěma PLŘS středního dosahu typu R-23 (AA-7 Apex), jednou ve verzi R-23R a jednou ve verzi R-23T, nebo R-24 (AA-7 Apex), jednou ve verzi R-24R a jednou ve verzi R-24T, pod křídlem, a čtyřmi PLŘS krátkého dosahu typu R-60 (AA-8 Aphid) nebo R-60M (AA-8 Aphid) pod trupem, nebo se čtyřmi PLŘS krátkého dosahu typu R-3/-13M, dvěma ve verzi R-3R a dvěma ve verzi R-3S nebo R-13M, pod křídlem, a čtyřmi PLŘS krátkého dosahu typu R-60 (AA-8 Aphid) nebo R-60M (AA-8 Aphid) pod trupem

Poslední úpravy provedeny dne: 26.9.2014