Mikojan-Gurjevič MiG-23 „etalon 1971“ (‘Flogger B’)
Typ: pokročilá modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-23 (Flogger A)
Určení: primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle
Odlišnosti od letounu MiG-23 (Flogger A):
- instalace střeleckého systému typu S-23L, který se sestává ze střeleckého radiolokátoru typu Safír-23L (High Lark), optického střeleckého zaměřovače typu ASP-23D a pasivního elektro-optického čidla typu TP-23, na místo střeleckého systému typu S-23
- instalace nového odnímatelného špičatého příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru s ogiválním profilem (příďový kryt střeleckého radaru předchozího modelu měl naproti tomu kónický profil)
- instalace modifikovaného křídla („typ 2“) se zesílenou vnitřní konstrukcí (s teoretickým max. provozním násobkem 7 g) a novými pohyblivými vnějšími částmi s větší hloubkou a plochou (o 3 m2), většími úhly vychýlení v jednotlivých polohách (18°40‘, 47° a 74°40‘ vs 16°, 45° a 72°), jedním párem tzv. „psích zubů“ v čele náběžné hrany (ten generuje vzdušné víry zlepšující obtékání v mezních letových režimech) zbavené třísektorových slotů a úchyty pro dvojici odnímatelných závěsníků 800 l přídavných palivových nádrží typu PTB-800 pod vnitřními panely spodní plochy (zmíněné PTB lze ale pod křídlo tohoto modelu umístit pouze když jsou jeho pohyblivé vnější části uzamčeny v přední poloze); křídlo prvních sériových strojů tohoto modelu bylo stále ještě opatřeno, stejně jako křídlo „typ 1“ předchozího modelu, třísektorovými sloty – ty ale nebyly napojeny na řízení a byly uzamčeny v nulové poloze)
- instalace ocasních ploch o 0,86 m dále od přídě trupu – odtoková hrana směrového kormidla tohoto modelu se nachází přibližně v jedné linii s tryskou pohonné jednotky, zatímco v případě předchozího modelu se nalézala přibližně na úrovni odtokové hrany břišní kýlovky
- modifikovaný „předkýl“ SOP s větší délkou (kořen náběžné hrany „předkýlu“ SOP se přitom nachází na stejné pozici jako u předchozího modelu)
- instalace další palivové nádrže (č.4), s objemem 470 l, uvnitř zadní části trupu
Historie: Protože první od roku 1968 sériově vyráběné modifikace frontového stíhacího letounu 3. generace typu MiG-23 (Flogger) v podobě radarem typu Safír-23 (High Lark) vybaveného „definitivního“ modelu MiG-23/iz.23-11 (Flogger A) a radarem typu Safír-21 (Jay Bird) vybaveného „přechodového“ modelu MiG-23S/iz.23-21 (Flogger A) za o generaci staršími stíhacími letouny řady MiG-21 (Fishbed) znatelně zaostávaly z hlediska obratnosti, již v roce 1971 byly ve výrobním programu moskevského závodu č.30, po předání pouhých 97-ti sériových strojů, nahrazeny jediným radikálně modifikovaným modelem. Ten přitom vešel ve známost jako MiG-23 „etalon 1971“ (Flogger B) a vyznačoval se zejména instalací nového křídla, zvaného „typ 2“. Křídlo sériových MiGů-23/-23S (Flogger A), známé jako „typ 1“, totiž vykazovalo, díky nedostatečným zkušenostem sovětského průmyslu s konstrukcí křídla s měnitelnou geometrií, nízkou pevností. Z tohoto důvodu tomu bylo s těmito stroji zakázáno překračovat přetížení 4,0 g. I přes toto provozní omezení se nicméně v konstrukci jejich křídla začaly velmi brzy objevovat únavové defekty. Protože u křídla „typ 1“ nebylo možné za zcela ideální považovat ani aerodynamické charakteristiky, křídlo „typ 2“ kromě strukturního zesílení doznalo též větší plochy. Posledně uvedeného přitom konstrukční tým OKB MiG docílil zvětšením hloubky pohyblivých vnějších částí. Ty navíc v jednotlivých pozicích, přední, střední a zadní, svíraly větší úhel šípu než pohyblivé vnější části křídla „typ 1“. Změny se ale dotkly též mechanizace. Konkrétně u křídla „typ 2“ bylo zcela opuštěno od slotů. Naproti tomu v čele náběžné hrany jeho pohyblivých vnějších částí přibyl jeden pár tzv. „psích zubů“. Ten generoval vzdušné víry, které zlepšovaly obtékání v mezních letových režimech. Novinkou se stala též instalace úchytů pro odnímatelné závěsníky dvou 800 l přídavných palivových nádrží typu PTB-800 pod vnitřními panely pohyblivých vnějších částí. Zmíněné PTB bylo ale pod pohyblivé vnější části křídla možné umístit pouze, když byly uzamknuty v přední poloze. Jejich použití se proto omezovalo na přelety mezi jednotlivými leteckými základnami. Kromě křídla „typ 2“ letoun typu MiG-23 „etalon 1971“ (Flogger B) obdržel též instalaci ocasních ploch dále od přídě trupu, další (čtvrté) palivové nádrže uvnitř zádě trupu a v neposlední řadě též modifikovaného zbraňového systému typu S-23L, který byl vystavěn na střeleckém radiolokátoru typu Safír-23L (High Lark). Ale ani tento v podstatě první operační model z řady MiG-23 (Flogger) nebyl zcela prost „dětských nemocí“. Za zdaleka nejvíce závažný nedostatek MiGu-23 „etalon 1971“ (Flogger B) bylo přitom možné považovat tendenci k nečekanému samovolnému sklouznutí po křídle v průběhu vzletového a přistávacího manévru. Z tohoto důvodu křídlo všech následujících verzí tohoto stroje, počínaje modelem MiG-23M (Flogger B), obdrželo opět instalaci slotů na náběžné hraně. Kromě toho s tímto modelem nebylo možné dosahovat max. teoretického provozního násobku 7 g. Toto zase bylo důsledkem nedostatečné pevnosti torzní skříně a čepů pohyblivých vnějších částí křídla. Produkce MiGu-23 „etalon 1971“ (Flogger B) se proto nakonec omezila na pouhých 98 sériových strojů. Ty přitom brány moskevského závodu č.30 opustily v průběhu roku 1971. Poté, na počátku roku 1972, tento model ve výrobním programu zmíněného podniku zcela nahradil odvozený typ MiG-23M (Flogger B), který se vyznačoval instalací silnějšího 12 500 kp motoru typu R-29-300, modifikovaného křídla („typ 3“) se sloty na náběžné hraně a zbraňového systému typu S-23D-III.
Verze: -
Vyrobeno: 98 sériových strojů
Uživatelé: pouze SSSR
Posádka: jeden pilot
Pohon: jeden proudový motor typu Chačaturov R-27F2-300 s max. tahem 6 900 kp / 10 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním
Radar: střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-23 Safír-23L (‘High Lark’), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění PLŘS typu R-3R (AA-2 Atoll).
Vybavení: - zaměřovací: optický střelecký zaměřovač typu ASP-23D (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny) a pasivní elektro-optické čidlo typu TP-23. Posledně uvedené zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř nevelkého hranatého krytu, který je umístěn na břichu trupu, přímo před příďovým podvozkem.
- naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu Delta N. Toto zařízení slouží pro navádění protizemních řízených střel typu Ch-23 (AS-7 Kerry) a využívá anténu, která je umístěna uvnitř špičatého krytu vetknutého do kořene pravého podkřídlového pylonu.
- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) a výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M
Výzbroj: jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech závěsních, dvou nacházejících se pod pevnou střední částí křídla a dvou umístěných pod postranními trupovými přívody vzduchu pohonné jednotky (centrální podtrupový závěsník a oba závěsníky nacházející se pod pohyblivými vnějšími částmi křídla jsou vyhrazeny pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ nevedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks) a R-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 16 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 4 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 3 ks)
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 7,78-13,97 m |
Délka s PVD: | 17,18 m |
Výška: | 4,82 m |
Prázdná hmotnost: | 10 690 kg |
Max. vzletová hmotnost: | 18 200 kg |
Max. rychlost: | 2 500 km/h |
Praktický dostup: | ? |
Max. dolet: | ? |
Poslední úpravy provedeny dne: 26.9.2014