Typ:  odlehčená modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21SMT (Fishbed K)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21SMT (Fishbed K):

- instalace menší (600 l vs 900 l) a lehčí palivové nádrže č.7 uvnitř méně robustní hřbetní trupové nástavby, která plynule navazuje na průzračný překryt pilotní kabiny (tvar hřbetní nástavby tohoto modelu se shoduje s tvarem hřbetní nástavby pokročilejšího MiGu-21bis)

Historie:  Protože frontový stíhací letoun typu MiG-21SMT (Fishbed K), díky větší vzletové hmotnosti a většímu čelnímu aerodynamickému odporu, za svým přímým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-21SM (Fishbed J) znatelně zaostával jak výkonností, tak i obratností a ovladatelností, řadoví piloti jej neměli ve velké oblibě. Toto přitom bylo důsledkem instalace objemnější palivové nádrže č.7 (900 l vs 510 l) uvnitř znatelně robustnější hřbetní trupové zástavby. Z tohoto důvodu všechny sériové MiGy-21SMT (Fishbed K), počínaje 117. sériovým strojem, nakonec obdržely instalaci méně robustní hřbetní nástavby, která ukrývala menší a lehčí palivovou nádrž s objemem 600 l. Zmíněná hřbetní nástavba byla přitom pro letoun typu MiG-21SMT (Fishbed K) převzata od pokročilejšího MiGu-21bis (Fishbed L/N), který se stal součástí výrobního programu závodu č.21 z Gorkého již v roce 1972. Takto modifikovaný MiG-21SMT (Fishbed K) vešel ve známost pod novým služebním označením MiG-21ST (Fishbed L) a identickým výrobním kódovým označením iz.50 a z hlediska vnějšího vzhledu se prakticky nijak nelišil od pokročilejšího MiGu-21bis (Fishbed L) v provedení pro PVO. Ve výrobním programu závodu č.21 se letoun typu MiG-21ST (Fishbed L) nacházel v letech 1972 až 1973. Brány zmíněného podniku přitom opustilo celkem 165 těchto strojů, 135 v roce 1972 a 30 v roce 1973. Poté montážní linka závodu č.21 přešla na již zmíněný MiG-21bis (Fishbed L/N). Do dnešních dnů se dochovaly pouze dva MiGy-21ST (Fishbed L) (žlutá 40 a 76), a to za branami Leteckého a technického musela v litevské Rize.

Verze:  -

Vyrobeno:  165 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13F-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (v malých a středních výškách při rychlostech okolo M=1 ale tato pohonná jednotka dokáže krátkodobě podávat tah až 6 850 kp)

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu R-3R (AA-2 Atoll), RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 8.9.2014