Mikojan-Gurjevič MiG-21SMT (‘Fishbed K’)

Typ:  modifikace exportního frontového stíhacího letounu typu MiG-21MT (Fishbed K) vyhrazená pro domácí vzdušné síly

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21MT (Fishbed K):

- instalace modifikovaného avionického vybavení

Historie: Přestože exportní frontový stíhací letoun typu MiG-21MT (Fishbed K), který byl do výrobního programu moskevského závodu č.30 zařazen v roce 1971, za svým přímým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-21MF (Fishbed J), díky vyšší vzletové hmotnosti a většímu čelnímu aerodynamickému odporu, znatelně zaostával nejen výkonnostní, ale i obratností a ovladatelností, ještě ten samý rok se na montážní lince závodu č.21 z Gorkého zcela nahradil letoun typu MiG-21SM (Fishbed J). Všechny MiGy-21MT (Fishbed K) vyrobené v Gorkém nesly služební označení MiG-21SMT (Fishbed K) a výrobní kódové označení iz.50 a byly vyhrazeny pro Sovětské VVS. Protože byli řadoví piloti VVS s MiGem-21SMT (Fishbed K), pro jeho mizernou výkonnost, obratnost a ovladatelnost, velmi nespokojeni, tento nevydařený model nakonec vznikl v počtu pouhých 116-ti sériových strojů. Ty přitom brány závodu č.21 opustily do konce roku 1971. Poté, v roce 1972, výrobní program zmíněného závodu přešel na model MiG-21ST (Fishbed L), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu MiG-21SMT (Fishbed K) s méně robustní hřbetní nástavbou, která ukrývala menší (600 l vs 900 l) a lehčí palivovou nádrž, z pokročilejšího MiGu-21bis (Fishbed L/N).

Verze:  -

Vyrobeno:  116 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13F-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (v malých a středních výškách při rychlostech okolo M=1 ale tato pohonná jednotka dokáže krátkodobě podávat tah až 6 850 kp)

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu R-3R (AA-2 Atoll), RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:    jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

* 8 900 kg s dvojicí PLŘS pod křídlem

Poslední úpravy provedeny dne: 8.9.2014