Mikojan-Gurjevič MiG-21R/RF (Je-7R) (‘Fishbed H’)
Typ: dvouúčelová taktická průzkumná-frontová stíhací modifikace lehkého přepadového stíhacího letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F)
Určení: fotografování objektů v průběhu letu ve středních a velkých výškách a zjišťování pozic radiolokačních stanic protivníka za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci
Odlišnosti od letounu MiG-21PFM (Fishbed F) (v pozdějším výrobním provedení s vystřelovací sedačkou typu KM-1):
- rozšířené podvěsné vybavení o průzkumné kontejnery typu „D“, „N“ a „R“ (ty se umisťují pod střední část trupu, na místo centrálního trupového pylonu) a 800 l přídavnou palivovou nádrž typu PTB-800 (ta se umisťuje na centrální trupový pylon)
- absence přední 60 l pružné trupové palivové nádrže (č.1)
- instalace větší palivové nádrže č.7 (510 l vs 170 l) uvnitř modifikované hřbetní trupové nástavby s výrazně rozšířenou zadní částí (hřbetní nástavba tohoto modelu vykazuje téměř konstantním průměrem v celé své délce, zatímco průměr hřbetní nástavby výchozího modelu se skokově zmenšuje přibližně v polovině své délky) – to sebou přineslo vzrůst celkové zásoby paliva na 2 800 l
- instalace nevelkého obdélníkového dielektrického panelu na hřbetu zadní partie hřbetní nástavby, přímo před kořenem náběžné hrany SOP (jeho instalací byly opatřeny pouze letounu z prvních výrobních sérií)
- instalace dalšího, druhého, páru zbraňových závěsníků (nebo pylonů) pod vnějšími panely zesíleného křídla. Pod vnější panely křídla tohoto modelu lze umístit dvojici 490 l přídavných palivových nádrží typu PTB-490 nebo další výzbroj.
- instalace tříkanálového autopilota typu AP-155, který ovládá křidélka (v rozmezí úhlů ±35°) i výškovku (v rozmezí úhlů +7°30‘ a -16°30‘), na místo jednokanálového autopilota typu KAP-2 ovládajícího pouze křidélka (v rozmezí úhlů ±35°) - zatímco autopilot typu KAP-2 mohl pracovat buďto v režimu „tlumení“, kdy eliminoval oscilace způsobené poryvy větru, nebo v režimu „stabilizace“, kdy držel křídlo v horizontální rovině, autopilot typu AP-155 mohl pracovat též v režimu „vyrovnání“, kdy srovnal letoun do horizontálního letu s nulovým náklonem (letouny z prvních výrobních sérií byly ale ještě opatřeny starším autopilotem typu KAP-1 nebo KAP-2)
- instalace výstražného RL systému typu SPO-3R Sirena-3, který využívá antény umístěné uvnitř dvou nevelkých odnímatelných vřetenovitých pouzder uchycených ke koncům křídla a uvnitř odnímatelného podtrupového kontejneru s průzkumným vybavením, na místo výstražného RL systému typu SPO-2 Sirena-2 (při plnění úkolů přepadového stíhače tento model létá bez instalace podtrupového i obou koncových křídleních kontejnerů)
- instalace PVD na hřbetu přídě trupu, na pozici mírně vpravo od podélné osy trupu (naproti tomu instalace PVD výchozího modelu, a letounů typu MiG-21R z prvních výrobních sérií, se nacházela přímo v ose trupu)
- absence mečovité antény radiostanice nacházející se na hřbetu hřbetní trupové nástavby (její instalace je nyní umístěna uvnitř horní části náběžné hrany SOP, která je zhotovena z dielektrického materiálu)
- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o kanónový kontejner typu GP-9
- instalace snímače kritického úhlu náběhu typu DUA-3A na levoboku přední části trupu, přímo mezi příďovým lapačem vzduchu a přední připouštěcí „protipumpážní“ klapkou (úprava zavedená do vybavení letounů z pozdějších výrobních sérií)
- instalace periskopu typu TS-27AMŠ, který pilotovi usnadňuje výhled směrem dozadu, na hřbetu výklopného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny (úprava zavedená do vybavení všech letounů vyrobených po roce 1969)
Historie: V první polovině 60. let se letadlový park taktických průzkumných letek VVS sestával z letounů typu Il-28R (Beagle), Jak-27R (Mangrove) a MiG-19R (Farmer), které ale již tehdy bylo možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku. Zatímco v případě typu Il-28R (Beagle) šlo o archaický podzvukový stroj, nadzvukový Jak-27R (Mangrove) byl velký a drahý a navíc se dokázal pohybovat nadzvukovou rychlostí pouze ve středních a velkých výškách, a to ještě jen po velmi krátkou dobu. Nepříliš rozšířený nadzvukový MiG-19R (Farmer) zase vykazoval nevelkým doletem a navíc byl schopen vykonávat průzkumnou činnost pouze za dne a za dobrých meteorologických podmínek. V říjnu roku 1963 byla proto OKB MiG pověřena zpracováním projektu specializované průzkumné modifikace nejmodernějšího a nejvýkonnějšího bojového letounu VVS té doby v podobě dvoumachového přepadového stíhače typu MiG-21PFS (Fishbed D/F). Průzkumný MiG-21PFS (Fishbed D/F) vešel ve známost pod prototypovým označením Je-7R a služebním označením MiG-21R (Fishbed H) (původně MiG-21PR) a vyznačoval se instalací veškerého průzkumného vybavení uvnitř výměnných kontejnerů, které se umisťovaly pod střední část trupu. Pro průzkumný MiG-21R (Fishbed H) byly navrženy, konstrukční kanceláří působící při výrobním závodu č.21 z Gorkého, hned tři kontejnery s různým průzkumným vybavením, které bylo možné zájemně zaměňovat přímo v polních podmínkách. Zatímco kontejner typu „D“ ukrýval fotoaparáty pro denní snímkování, uvnitř kontejneru typu „N“ se nacházel fotoaparát pro noční snímkování (spolu s výmetnicí světlic), kontejner typu „R“ byl určen pro radiotechnický průzkum (ELINT). Letoun typu MiGu-21R (Fishbed H) se tak stal prvním frontovým průzkumným letounem sovětské konstrukce, který byl kromě FOTINT schopen provádět též ELINT. Protože průzkumný MiG-21R (Fishbed H) přebíral zaměřovací vybavení od svého vývojového předchůdce v podobě stíhacího letounu typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) zcela bez změn, po předchozí demontáži podtrupového kontejneru s průzkumným vybavením mohl působit též v roli taktického stíhače nebo stíhacího-bombardéru. První prototyp průzkumného MiGu-21R (Fishbed H) vznikl v prostorách závodu č.21 z Gorkého přestavbou sériového MiGu-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210825). K tomu přitom posloužily výkresové podklady, které dodala, v roce 1963, OKB MiG. V rámci zmíněné konverze byl zmíněný letoun nejprve dopracován do standardu MiG-21PFS (Fishbed D/F), a to instalací silnějšího motoru typu R-11F2S-300 (na místo motoru typu R-11F2-300), systému pro ofukování vztlakových klapek (SPS), jednoduchých odklápěcích vztlakových klapek (na místo vztlakových klapek typu CAGI) a pouzdra brzdícího padáku pod směrovým kormidlem. Pouzdro brzdícího padáku sériového MiGu-21PF (Fishbed D) bylo naproti tomu umístěno po levoboku kýlovky. První prototyp průzkumného MiGu-21R (Fishbed H) se tak z hlediska vnějšího vzhledu prakticky shodoval s přepadovými stíhači typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) z prvních výrobních sérií. Jediným více patrným rozdílem se stala instalace nevelkých vřetenovitých krytů výstražného RL systému pod konci křídla a dalšího, druhého, páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla, který bylo možné zaměnit pylony určené k nesení dvojice 490 l přídavných palivových nádrží. Na vnitřní pár křídelních zbraňových závěsníků průzkumného MiGu-21R (Fishbed H) bylo možné umístit identickou výzbroj, jako na jediný pár křídelních závěsníků stíhacího MiGu-21PFS (Fishbed D/F). Stíhací MiG-21PFS (Fishbed D/F) byl navíc opatřen pouze jedním tzv. „mokrým“ pylonem. Jeho pozici ale u průzkumného MiGu-21R (Fishbed H) obvykle okupoval kontejner s průzkumným vybavením. V průběhu závodních zkoušek prvního prototypu tohoto modelu se ale podařilo odhalit celou řadu nedostatků. Tím nejvíce závažným se stal nedostatečný dolet. Kritiku přitom sklidila též PVD, jejíž instalace se nacházela v ose hřbetu přídě trupu, neboť překážela ve výhledu přes čumák“ směrem dolů. Následně byla proto instalace PVD zmíněného stroje posunuta mírně směrem doprava od podélné osy trupu alá MiG-21U (Mongol A/B). Současně doznal změn tvar dielektrického krytu antén navigačních a komunikačních systémů, který byl vetknut do horní části náběžné hrany SOP. Z MiGu-21PFS (Fishbed D/F) v raném výrobním provedení s „úzkou“ SOP s krátkým předkýlem vycházely též prototypy s rudými trupovými čísly 20, 28 a 78 (prototyp první létal bez identifikačního čísla). Instalaci kompletního palubního vybavení pravděpodobně jako vůbec první obdržel prototyp Je-7R (rudá 78). Za pomoci tohoto stroje byla prověřována jak výkonnost, stabilita a ovladatelnost, tak i činnost palubního vybavení, zejména pak toho průzkumného. Součástí závodních zkoušek prototypu Je-7R (rudá 78) se ale staly též zkušební shozy přídavných palivových nádrží z vnějších křídleních závěsníků za letu. Ke státním zkouškám byl tento stroj oficiálně předán dne 31. prosince 1964. Ještě předtím ale obdržel, v přímé reakci na nedostatečný dolet, instalaci větší palivové nádrže uvnitř modifikované hřbetní trupové nástavby s rozšířenou zadní částí. Celková vnitřní zásoba paliva takto modifikovaného prototypu Je-7R (rudá 78) přitom činila celých 2 800 l. Cenou za to se ale stal vzrůst hmotnosti, což mělo negativní vliv na letové výkony, tedy vyjma doletu. Nicméně pokles výkonnosti nebyl natolik výrazný, aby tento stroj nesplňoval požadavky na něj kladené technickým zadáním. Později se do zkušebního programu zapojily ještě další dva prototypy. Ty vznikly konverzí dvou sériových MiGů-21PFS (Fishbed D/F) (940724 a 940735) a od prototypu Je-7R (rudá 78) se odlišovaly instalací vystřelovací sedačky typu KM-1 (na místo typu SK) uvnitř pilotní kabiny, dvoudílného překrytu pilotní kabiny sestávajícího se z pevného čelného štítku a výklopné (směrem doprava) zadní části (na místo výklopného, směrem dopředu, jednodílného překrytu) a nové SOP s větší plochou (5,20 m2) a přímou náběžnou hranou bez předkýlu. Všechny výše uvedené úpravy byly přitom zavedeny též do konstrukce všech přepadových stíhačů typu MiG-21PFS (Fishbed D/F) a MiG-21PFM (Fishbed F) z pozdějších výrobních sérií. Vzorem pro sériový model se staly poslední dva uvedené prototypy. Produkci průzkumného MiGu-21R (Fishbed H) přitom dostal na starost závod č.21 z Gorkého. V letech 1965 až 1971 brány zmíněného podniku opustilo celkem 448 těchto strojů, 63 v roce 1965, 165 v roce 1966, 79 v roce 1968, 71 v roce 1969, 30 v roce 1970 a 40 v roce 1971. Letouny z posledních výrobních sérií byly přitom dokončeny ve verzi MiG-21RF (Fishbed H), která se vyznačovala instalací silnějšího motoru typu R-13-300, pohonné jednotky stíhacího MiGu-21SM/MF (Fishbed J). V Gorkém se vyráběly nejen letouny pro Sovětské VVS, ale i letouny vyhrazené na export. Naproti tomu produkci exportních verzí stíhacích MiGů-21 (Fishbed) obvykle zajišťoval moskevský závod č.30.
Verze:
Je-7R – prototypová modifikace letounu typu MiG-21R (Fishbed H). Tento model vznikl v počtu nejméně šesti exemplářů. Jejich základem se přitom staly sériové MiGy-21PF/PFS (Fishbed D/F).
MiG-21R (iz.94R) – základní sériově vyráběná úprava letounu typu MiG-21R (Fishbed H). Tento model byl vyráběn výhradně pro potřeby Sovětského VVS.
MiG-21R (iz.94RA) – exportní provedení letounu typu MiG-21R (Fishbed H) s mírně pozměněným avionickým vybavením. Pod trup tohoto modelu se umisťoval kontejner pro FOTINT za denních podmínek typu „D“ nebo kontejner pro ELINT typu „R“. Kontejner pro FOTINT za nočních podmínek typu „N“ nebyl na vývoz uvolněn. Pro exportní MiG-21R (Fishbed H) se na druhou stranu stala standardem instalace periskopu typu TS-27AMŠ na hřbetu výklopného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny.
MiG-21RF (iz.96R) – pokročilá modifikace letounu typu MiG-21R (Fishbed H) s instalací silnějšího 6 490 kp motoru typu R-13-300 na místo 6 175 kp motoru typu R-11F2S-300.
MiG-21R (experimentální) – experimentální modifikace letounu typu MiG-21R (Fishbed H) s unifikovaným zbraňovým systémem s konstrukčně odvozeným stíhacím letounem typu MiG-21S (Fishbed J). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí standardního MiGu-21R (Fishbed H) (rudá 20) s vyznačoval se instalací silnějšího radiolokátoru typu RP-22 Safír-21 (Jay Bird), který spolupracoval s naváděcím systémem PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll), uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radaru typu RP-21M (Spin Scan), a PVD typu PVD-7, která vykazovala větším měřícím rozsahem a navíc byla opatřena křidélky DUAS, po pravoboku hřbetu přídě trupu na místo PVD typu PVD-5. Na vnější pár křídelních závěsníků tohoto stroje bylo navíc možné umisťovat i PLŘS. Obvyklou konfiguraci podvěsné výzbroje takto modifikovaného MiGu-21R (Fishbed H) (rudá 20) při plnění úkolů stíhacího stroje přitom činila, stejně jako u ryze stíhacího MiGu-21S (Fishbed J), sestava dvou PLŘS s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2C Atoll) a dvou PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2B Atoll). Zkoušky tohoto stroje byly realizovány u GNIKI VVS. Protože byl tento zásah do zbraňového systému průzkumného MiG-21R (Fishbed H) shledán za bezúčelný, radarem typu RP-22 Safír-21 (Jay Bird) nebyl vybaven žádný jiný letoun tohoto typu.
Vyrobeno: nejméně šest prototypů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-21PF/PFS) a 448 sériových strojů
Uživatelé: Alžír, Bulharsko, ČSSR, Egypt, Etiopie, Irák, Jugoslávie, Kuba, Polsko, Rumunsko, Slovensko, SSSR a Sýrie
MiG-21R
Posádka: jeden pilot
Pohon: jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním, v případě letounu z prvních výrobních sérií, nebo Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním, v případě letounu z pozdějších výrobních sérií
Radar: střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21M (‘Spin Scan’) se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ± 6° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Za pomoci tohoto typu radiolokátoru lze vyhledávat a sledovat vzdušné cíle pohybující se v minimální výšce 1 000 m. Vzdušné cíle, které se pohybují na pozadí země, ale není schopen rozpoznat. Zatímco cíl typu bombardovací letoun radar typu RP-21M dokáže odhalit na vzdálenost 20 km, stíhací letoun je schopen detekovat na vzdálenost 10 km. Při letu ve výšce menší než 2 000 m ale jeho detekční dosah nepřesahuje 5 km. Příslušné zaměřovací dosahy pro oba zmíněné typy vzdušných cílů přitom činí 15 a 10 km. Radar typu RP-21M spolupracuje s naváděcím systémem střel typu RS-2US (AA-1B Alkali) a Ch-66 (AS-7A Kerry).
Vybavení: - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKI (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)
- průzkumné: podvěsný kontejner pro FOTINT za denních podmínek typu „D“ se dvěma fotoaparáty pro šikmé snímkování typu AFA-39 (s ohniskovou vzdáleností 100 mm), čtyřmi fotoaparáty pro vertikální snímkování toho samého typu, jedním štěrbinovým fotoaparátem typu AFA-5, magnetofonem typu MS-61, výstražným RL systémem typu SPO-3R Sirena-3 a dvojicí výmetnic 32-ti klamných IČ cílů typu ASO-2I, podvěsný kontejner pro FOTINT za nočních podmínek (při letu ve výškách 300 až 1 000 m rychlostí 750 až 1 100 km/h) typu „N“ s fotoaparátem pro noční snímkování typu NAFA-47, výmetnicí 152-ti světlic typu FP-100, magnetofonem typu MS-61, výstražným RL systémem typu SPO-3R Sirena-3 a dvojicí výmetnic 32-ti klamných IČ cílů typu ASO-2I, podvěsný kontejner pro ELINT typu „R“ s aparaturou pro radiotechnický průzkum typu SRS-6 Romb-4A nebo SRS-7M Romb-4B (dva páry postranních dielektrických panelů), za pomoci kterých lze zaznamenávat elektromagnetické záření impulsních radiolokačních stanic pracujících v rozmezí vlnových délek 2,9 až 200 cm, jedním fotoaparátem pro šikmé snímkování typu AFA-39 (jeho instalace se nachází v čele kontejneru), magnetofonem typu MS-61, výstražným RL systémem typu SPO-3R Sirena-3 a dvojicí výmetnic 32-ti klamných IČ cílů typu ASO-2I, nebo podvěsný kontejner pro RINT (radiotechnický průzkum) s aparaturou pro odebírání vzorků radioaktivních částic ze vzduchu typu Jeir-1M, přepravovaný pod střední částí trupu (na místo závěsníku pro PTB)1
- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP), výstražný RL systém typu SPO-3R Sirena-3 ze zorným polem 360° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině (jeho antény jsou umístěny uvnitř dvou nevelkých odnímatelných vřetenovitých pouzder, které jsou uchyceny ke koncům křídla, a uvnitř odnímatelného podtrupového kontejneru s průzkumným vybavením) a dvě výmetnice 32-ti klamných IČ cílů typu ASO-2I (jejich instalace se nachází uvnitř odnímatelného podtrupového kontejneru s průzkumným vybavením)
Výzbroj: podvěsná výzbroj přepravovaná na pěti závěsných bodech, čtyřech pod křídlem a jednom pod trupem. Pod vnitřními panely křídla tohoto modelu se nachází dvojice závěsníků typu BD3-60-21D (s nosností 2 x 500 kg), na kterých lze přeptavovat dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2B Atoll), dvě PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu RS-2US (AA-1B Alkali), dva raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy, dvě 250 kg neřízené pumy, dvě 500 kg neřízené pumy nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-500. Pod vnější panely křídla tohoto stroje lze umístit dvojici pylonů pro dvě 490 l PTB typu PTB-490 nebo dvojici zbraňových závěsníků typu BD3-60-21R (s nosností 2 x 250 kg), na kterých lze přepravovat dvě 100 kg neřízené pumy nebo dvě 250 kg neřízené pumy. Pod trup pak lze zavěsit průzkumný kontejner nebo pylon, na kterém lze přepravovat 490 l PTB typu PTB-490 nebo 800 l PTB typu PTB-800.
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 7,15 m |
Délka bez/s PVD: | 14,10/14,50 m |
Výška: | 4,13 m |
Prázdná hmotnost: | ? |
Max. vzletová hmotnost: | 9 3702 kg |
Max. rychlost: | 2 175/1 7003 km/h |
Praktický dostup: | 15 100 m |
Max. dolet bez/se 2 PTB-490: | 1 130/1 600 km |
1 na letounu typu MiG-21R (Fishbed H) byl dále testován podvěsný kontejner pro TV průzkum typu „T“ s TV kamerou typu TARK-1 a datalinkem, za jehož pomoci bylo možné předávat informace pozemním velitelským stanovištím v reálném čase, podvěsný kontejner pro laserový průzkum za denních i nočních podmínek s laserovým ozařovačem typu Špil a datalinkem, podvěsný kontejner pro IČ průzkum s IČ čidlem typu Prostor a podvěsný kontejner pro fotografický průzkum z velmi malých výšek (až do 10-ti m) s fotoaparáty západní provenience získané v Egyptě (tehdejší sovětské fotoaparáty pro vertikální snímkování nebyly při letu v takto malých výškách schopny pořizovat snímky s vyhovující kvalitou)
2 v průzkumné-bojové konfiguraci, resp. 9 540 kg v ryze bojové konfiguraci
3 bez průzkumného kontejneru / s průzkumným kontejnerem pod trupem
Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014