Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM (Je-7M/Je-7SPS) (‘Fishbed F’)

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-21PFS (Fishbed F)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21PFS (Fishbed F):

- instalace radiolokátoru typu RP-21M (nebo RP-21MA, v případě letounů z pozdějších výrobních sérií) uvnitř nového regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radiolokátoru typu RP-21 (CD-30TP)

- instalace střeleckého optického zaměřovače typu ASP-PF-21 uvnitř pilotní kabiny na místo jednoduchého kolimátoru typu PKI-1 – to si vyžádalo se zcela vzdát (z prostorových důvodů) 62 mm čelního neprůstřelného skla nacházejícího se přímo před čelním štítkem průzračného překrytu pilotní kabiny

- modifikovaný úložný prostor pro avioniku nacházející se za pilotní kabinou – jeho rozměry jsou zvětšeny na úkor palivové nádrže č.1

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o podvěsný konformní kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů (ten se umisťuje pod střední část trupu, na místo závěsníku pro PTB) a protizemní řízenou střelu typu Ch-66 (ta byla do zbraňového systému sériových exemplářů tohoto modelu integrována až dodatečně, po roce 1968)

- instalace nové vystřelovací sedačky typu KM-1 (SK-3), která dokáže zajistit bezpečné nouzové opuštění pilotní kabiny od nulové výšky při rychlostech 130 až 1 200 km/h, na místo vystřelovací sedačky typu SK – to si vyžádalo zaměnit původní jednodílný výklopný (směrem dopředu) průzračný překryt pilotní kabiny (se včleněným plochým okénkem s oválným průřezem do čela) dvoudílným průzračným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku s jedním plochým okénkem s oválným průřezem zhotoveným z 14 mm třívrstvého skla v čele a dvěma zaoblenými trojúhelníkovými okénky zhotovenými z 10 mm plexiskla po stranách a výklopného (směrem doprava) zadního dílu zhotoveného z 10 mm žáruvzdorného skla, a zároveň se zcela vzdát (z prostorových důvodů) čelního 62 mm neprůstřelného skla nacházejícího se přímo za čelním štítkem překrytu pilotní kabiny; úprava zavedená do konstrukce MiGů-21PFM z pozdějších výrobních sérií

Historie:  V roce 1961 byl do výrobního programu závodu č.21 z Gorkého zaveden přepadový stíhač pro každé počasí typu MiG-21PF (Fishbed D), který nebyl ničím jiným, než modifikací denního frontového stíhacího letounu typu MiG-21F-13 (Fishbed E) s radiolokátorem typu RP-21 (Spin Scan) (na místo radiolokačního dálkoměru) v modifikované přídi trupu, jednoduchým kolimátorem typu PKI-1 (na místo střeleckého optického zaměřovače) uvnitř pilotní kabiny, dodatečnou palivovou nádrží v rozšířené přední části hřbetní trupové nástavby a rozšířenou škálou raketové výzbroje o PLŘS typu RS-2US (AA-1 Alkali). Krátce nato se rozeběhly intenzivní práce na zdokonalování jeho konstrukce i zbraňového systému. Veškerá konstrukční vylepšení, která vycházela z poznatků získaných v průběhu zkoušek a provozu přepadového MiGu-21PF (Fishbed D), nejprve prošla, v první polovině roku 1962, zkouškami na speciálně upraveném třetím sériovém MiGu-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210103), který vešel ve známost jako Je-7SPS. Konkrétně přitom šlo o systém pro ofukování vztlakových klapek (SPS) a nový padákový brzdící systém. Takto konstrukčně vylepšený MiG-21PF (Fishbed D) obdržel služební označení MiG-21PFS (Fishbed D/F) a součástí výrobního programu závodu č.21 se stal v roce 1963. Po ukončení zmíněných zkoušek byl prototyp Je-7SPS využit ke zkouškám modifikovaného zbraňového systému přepadového MiGu-21PF (Fishbed D). Ten se sestával z radiolokátoru typu RP-21 (Spin Scan), střeleckého optického zaměřovače typu ASP-PF a IČ zaměřovače typu Samosvet. Zaměřovač typu ASP-PF přijímal údaje o cíly od palubního radaru. Jeho instalace tedy sebou přinesla vyšší přesnost střelby za pomoci PLŘS na vzdušné cíle a útoků na pozemní cíle za pomoci neřízených raket a pum za denních podmínek. IČ zaměřovač Samosvet zase umožňoval vyhledávat a zaměřovat vzdušné cíle za nočních podmínek v jakýchkoliv výškách. Vestavba veškerého výše uvedeného vybavení do draku letounu Je-7SPS si ale vyžádala vyjmout zkušební aparaturu z přídě trupu a 62 mm čelní neprůstřelné sklo z pilotní kabiny a zároveň přesunout obrazovku radaru na hlavní přístrojové desce. Kromě výše uvedeného bylo nezbytné rozšířit sekci pro avioniku, která se nacházela za pilotní kabinou. To si ale vyžádalo zmenšit objem palivové nádrže č.1. Současně byly do zbraňového systému tohoto stroje integrovány PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) a RS-2US (AA-1 Alkali). Zatímco prvně uvedená střela využívala odpalovací lišty typu APU-13, druhá uvedená střela startovala z odpalovacích lišt APU-12-40, popř. z odpalovacích lišt typu APU-7. Kromě výše uvedeného prototyp Je-7SPS obdržel instalaci periskopu na hřbetu průzračného překrytu pilotní kabiny, který usnadňoval výhled směrem dozadu. Takto modifikovaný prototyp Je-7SPS vešel ve známost jako Je-7M a brány prototypové dílny OKB MiG opustil dne 17. října 1962. Ke státním zkouškám byl prototyp Je-7M předán dne 27. prosince téhož roku. V jejich průběhu se přitom podařilo odhalit některé nedostatky na radaru typu RP-21 (Spin Scan) a zaměřovači typu ASP-PF, které bylo nezbytné odstranit. Státní zkoušky prototypu Je-7M nicméně zakončilo, v roce 1964, doporučující stanovisko pro sériovou výrobu. Prakticky současně se prototyp Je-7M podílel též na zkouškách střely typu RS-2US (AA-1 Alkali). Jejich tíhu ale z podstatné části nesl první sériový MiG-21PF (Fishbed D) (v.č. N76210101). Sériový Je-7M vešel ve známost pod služebním označením MiG-21PFM (Fishbed F) a konstrukčně vycházel z letounu typu MiG-21PFS (Fishbed F) v provedení s vystřelovací sekačkou typu SK uvnitř kokpitu, jednodílným průzračným překrytem pilotní kabiny a „širokou“ SOP s plochou 5,2 m². S tímto svým přímým vývojovým předchůdce ale sdílel též tovární označení Je-7SPS a výrobní kódové označení iz.94. Protože byly letouny typu MiG-21PFS (Fishbed F) v pozdějším výrobním provedení s „širokou“ SOP (letouny z 10. až 19. výrobní série) z hlediska vnějšího vzhledu prakticky identické s pokročilejšími MiGy-21PFM (Fishbed F), VVS začalo později používat označení MiG-21PFM i pro tyto stroje. Z MiGu-21PFS (Fishbed F) na pokročilejší MiG-21PFM (Fishbed F) přitom závod č.21 z Gorkého definitivně přešel počínaje 20. výrobní sérií. Kontrolními zkouškami u GNIKI VVS vybraný exemplář sériového MiGu-21PFM (Fishbed F) prošel v roce 1965. V jejich průběhu se podařilo zjistit, že sériový MiG-21PFM (Fishbed F) za prototypem zaostává dostupem (18 050 až 18 250 m vs 19 000 m) a doletem (1 300 km vs 1 550 km). Toto přitom bylo důsledkem vyšší spotřeby pohonné jednotky, která navíc exemplář od exempláře vykazovala odlišnou hodnotou max. tahu, nižší zásoby paliva (o 120 kg) a vyšší hmotnosti draku (o 160 kg). V letech 1963 až 1966 brány závodu č.21 z Gorkého opustilo celkem 944 sériových MiGů-21PFM (Fishbed F), 25 v roce 1963, 320 v roce 1964, 397 v roce 1965 a 202 v roce 1966. Do tohoto čísla jsou ale započteny i letouny typu MiG-21PFS (Fishbed F). Prakticky všechny MiGy-21PFM (Fishbed F) a -21PFS (Fishbed F) vyrobené v Gorkém byly vyhrazeny pro Sovětské VVS a PVO. Naproti tomu prakticky všechny letouny typu MiG-21PFM (Fishbed F), které postavil v letech 1966 až 1968 moskevský závod č.30, skončily u zahraničních provozovatelů. Široké veřejnosti se přitom sériový MiG-21PFM (Fishbed F) poprvé představil, spolu s prototypy Je-6U/2 (Mongol A) a Je-7PD (Fishbed G), na letecké přehlídce, která se konala dne 9. července 1967 v Domodedově u Moskvy. Přestože byl letoun typu MiG-21PFM (Fishbed F) určen pro plnění úkolů v rámci PVO, součástí jeho zbraňového systému se staly též neřízené protizemní rakety a pumy. Bojová efektivita přepadového MiGu-21PFM (Fishbed F) při plnění úkolů stíhacího-bombardéru byla ale více než sporadická. Z tohoto důvodu padlo rozhodnutí, aby byla škála podvěsné výzbroje tohoto stroje rozšířena o taktickou protizemní řízenou střelu s navedením po paprsku radiolokátoru typu Ch-66 (AS-7 Kerry), první ŘS této kategorie sovětské konstrukce. Důvodem volby právě stíhacího MiGu-21PFM (Fishbed F) jako nosiče této zbraně se přitom stala skutečnost, že šlo o jediný bojový letoun s instalací radiolokátoru, který se tehdy nacházel u bojových útvarů frontového letectva. Střela typu Ch-66 (AS-7 Kerry) navíc využívala identický naváděcí systém jako PLŘS typu RS-2US (AA-1 Alkali), která byla standardní zbraní tohoto stroje. Integrací střely typu Ch-66 (AS-7 Kerry) do zbraňového systému MiGu-21PFM (Fishbed F) byla OKB MiG oficiálně pověřena dne 12. března 1966. Datum předání letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) s takto modifikovaným zbraňovým systémem ke státním zkouškám bylo přitom stanoveno na červenec toho samého roku. Nakonec ale střela typu Ch-66 (AS-7 Kerry) zkouškami na náležitě modifikovaném MiGu-21PFM (Fishbed F) prošla až v září roku 1966. Součástí výzbroje VVS se zmíněná protizemní střela stala v roce 1968. Pro použití střel typu Ch-66 (AS-7 Kerry) byla následně, v prostorách leteckých opravárenských závodů, upravena celá řada řadových MiGů-21PFM (Fishbed F) ze stavu VVS. V závislosti na letovém módu tyto stroje mohly za pomoci střel typu Ch-66 (AS-7 Kerry) napadat pozemní cíle ze vzdálenosti 3 až 10 km a z výšek 500 až 5 000 m. Na zvolený pozemní cíl bylo přitom možné navádět hned dvě tyto střely odpálené v jedné salvě. Protože byla ale použitelnost střely typu Ch-66 (AS-7 Kerry) omezena přímým visuálním kontaktem a navíc její naváděcí systém vykazoval nevalnou přesností, bojovou efektivitu této střely bylo možné považovat za více než sporadickou. Podvěs dvou střel typu Ch-66 (AS-7 Kerry) navíc omezoval letovou obálku MiGu-21PFM (Fishbed F) a v neposlední řadě též nemálo komplikoval jeho pilotáž. Letouny typu MiG-21PFM (Fishbed F) zpočátku plnily výhradně roli přepadových stíhačů v rámci PVO. Nicméně s příchodem pokročilejších verzí tohoto stíhacího stroje v podobě modelu MiG-21S (Fishbed J), MiG-21SM (Fishbed J) a MiG-21bis (Fishbed L/N) ke stíhacím plukům začaly být nadbytečné exempláře přepadového MiGu-21PFM (Fishbed F) ze starších výrobních sérií, které tehdy stále ještě vykazovaly dobrým technickým stavem, předávány stíhacím-bombardovacím plukům, popř. leteckým školám. Obdobný osud přitom ve stejnou dobu potkal též nadbytečné přepadové MiGy-21PF (Fishbed D) a -21PFS (Fishbed D/F) staršího data výroby. Přepadové MiGy-21PF/PFS/PFM (Fishbed D/F) sloužily u bojových útvarů PVO po boku obdobně koncipovaných větších a těžších přepadových stíhačů typu Su-9 (Fishbed B). V porovnání s těmito stroji byly přepadové MiGy obratnější. Letouny typu Su-9 (Fishbed B) naproti tomu vykazovaly lepšími výškovými charakteristikami a větším doletem. V případě obsluhy pohonné jednotky na tom byl lépe motor MiGu-21PF/PFS/PFM (Fishbed D/F), neboť byl opatřen systémem, který zamezoval nežádoucím pumpážím při střelbě, a navíc činnost jeho přídavné spalování nebyla limitována počtem zážehů. Nicméně oba zmíněné přepadové stíhače, MiG-21PF/PFS/PFM (Fishbed D/F) a Su-9 (Fishbed B), byly velmi obratné, tolerantní vůči chybám pilotů a poměrně rezistentní vůči přetažení při ostrém manévrování a následném pádu do vývrtky. V případě, že se tyto stroje přeci jenom podařilo uvést do vývrtky, jejich opětovné vyvedení do řízeného letu pak nečinilo větší obtíže.

Verze:

Je-7M – prototypová modifikace letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí letounu Je-7SPS, prototypu letounu typu MiG-21PFS (Fishbed D/F), a brány prototypové dílny opustil dne 17. října 1962.

MiG-21PFM (iz.94) – první sériové provedení letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) s vystřelovací sekačkou typu SK uvnitř kokpitu a jednodílným průzračným překrytem pilotní kabiny. Tento model se tedy z hlediska vnějšího vzhledu ztotožňoval s letounem typu MiG-21FL (Fishbed F), který vzešel z požadavků Indického vojenského letectva, a se svým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-21PFS (Fishbed F) v „prostřední“ sériové úpravě.

MiG-21PFM (iz.94) – pozdější sériové provedení letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) s vystřelovací sedačkou typu KM-1 (SK-3) uvnitř kokpitu a dvoudílným průzračným překrytem pilotní kabiny. Tento model se tedy z hlediska vnějšího vzhledu ztotožňoval se svým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-21PFS (Fishbed F) v konečné sériové úpravě.

MiG-21PFM (iz.94A) – exportní provedení letounu typu MiG-21PFM (Fishbed F) se zjednodušeným avionickým vybavením a zbraňovým systémem. Palubní vybavení jednotlivých exemplářů exportního MiGu-21PFM (Fishbed F) se lišilo, a to podle toho, zda šlo o stroj vyhrazený pro vývoz do zemí Varšavské smlouvy nebo jiných zemí. Ze zbraňového systému tohoto modelu byly konkrétně vyřazeny 240 mm neřízené rakety typu S-24 a zápalné nádrže. Identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) exportních MiGů-21PFM (Fishbed F) zase postrádal instalaci modulu Zarja. První sériové exempláře tohoto modelu byly vybaveny starším radiolokátorem typu RP-21 (Spin Scan). Raketová výzbroj těchto strojů se omezovala na PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) a 57 mm neřízené rakety typu S-5. Některé exportní MiGy-21PFM (Fishbed F) z prvních výrobních sérií nebyly dokonce uzpůsobeny ani pro použití kanónových kontejnerů typu GP-9. Letouny tohoto typu z pozdějších výrobních sérií nicméně již obdržely instalaci radaru typu RP-21M (Spin Scan) nebo RP-21MA (Spin Scan). Součástí jejich zbraňového systému se navíc staly PLŘS typu RS-2US (AA-1 Alkali) a protizemní ŘS typu Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí letounu Je-7SPS) a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Alžír, Bulharsko, ČSSR, Egypt, Irák, Jugoslávie, KLDR, Kuba, Laos, Madagaskar, Mongolsko, NDR, Nigérie, Polsko, Rumunsko, SSSR, Sýrie a Vietnam

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21M (‘Spin Scan’) se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ± 6° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Za pomoci tohoto typu radiolokátoru lze vyhledávat a sledovat vzdušné cíle pohybující se v minimální výšce 1 000 m. Vzdušné cíle, které se pohybují na pozadí země, ale není schopen rozpoznat. Zatímco cíl typu bombardovací letoun radar typu RP-21M dokáže odhalit na vzdálenost 20 km, stíhací letoun je schopen detekovat na vzdálenost 10 km. Při letu ve výšce menší než 2 000 m ale jeho detekční dosah nepřesahuje 5 km. Příslušné zaměřovací dosahy pro oba zmíněné typy vzdušných cílů přitom činí 15 a 10 km. Radar typu RP-21M spolupracuje s naváděcím systémem střely typu RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PF-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP)

Výzbroj:     dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), dvě PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu RS-2US (AA-1 Alkali), dvě protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry), dva raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24, dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490 – po jeho demontáži lze pod střední část trupu tohoto modelu umístit odnímatelný konformní kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014