Typ:  pokročilá modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21MF (Fishbed J)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu MiG-21MF (Fishbed J):

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny (zatímco některé přístroje byly nahrazeny novými, jiné byly pouze přemístěny)

- absence přijímače navigačního systému typu Lazur ARL-S, který slouží k automatickému navádění letounu na vzdušné cíle za pomoci pozemních naváděcích stanovišť

- absence identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRZO-2 (Odd Rods), který vyžívá dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nacházející se po jedné na břichu trupu, před šachtou příďového podvozku, a na vrcholu SOP (instalaci těchto antén tedy model MiG-21MFN postrádá)

- instalace radiokompasu typu ARK-15M (jeho anténa je umístěna pod obdélníkovým dielektrickým panelem, který je včleněn do potahu hřbetu hřbetní nástavby, v oblasti přímo před kořenem náběžné hrany SOP) na místo typu ARK-10

- instalace radiovýškoměru typu RV-5M (zatímco přijímací anténa tohoto zařízení se nachází přímo za šachtou příďového podvozku, vysílací anténa tohoto zařízení je umístěna přímo před šachtou příďového podvozku) na místo typu RV-UM (toto zařízení využívá drobné vřetenovité antény uchycené za pomoci dvou štíhlých tandemově uspořádaných pylonů ke spodní ploše křídla, poblíž obou koncových oblouků – jejich instalaci tedy model MiG-21MFN postrádá)

- instalace záložní radiostanice typu LUN-35-20

- instalace GPS přijímače typu Trimble 2001 I/O Plus (toto zařízení využívá anténu umístěnou pod nevelkým polokapkotivým krytem nacházejícím se na hřbetu hřbetní nástavby, přímo za průzračným překrytem pilotní kabiny)

- instalace navigačního zařízení typu VIR-32 (toto zařízení využívá jeden pár protáhlých deskových antén uchycený k bokům SOP, přímo pod dielektrickým vrcholovým krytem)

- instalace dálkoměru, který slouží pro měření vzdálenosti letounu od letištního radiomajáku, typu DME-42 (toto zařízení využívá nevelkou břitovou anténu s tvarem trojúhelníku umístěnou v ose břicha přední části trupu, přímo za čelním kruhovým lapačem vzduchu pohonné jednotky)

- instalace aktivního odpovídače typu APX-100 (toto zařízení využívá dvě nevelké břitové antény umístěné po jedné po pravoboku hřbetu přídě trupu, v oblasti před pilotní kabinou, a po levoboku zadní partie šachty příďového podvozku) na místo typu SOD-57 (Cross Up) a KPX-756 (posledně uvedené zařízení letouny typu MiG-21MF ze stavu AČR obdržely až dodatečně, při předchozí modernizaci dle normy ICAO)

- instalace barometrického výškoměru typu LUN-11-45

- instalace převodníkového bloku typu BKP-21 SCHADIN

- instalace antikolizních světel značky Hella (po jednom na hřbetu zádě trupu, přímo mezi dielektrickým krytem antény radiokompasu a kořenem SOP, a po pravoboku břicha přídě trupu, v oblasti za šachtou příďového podvozku)

- instalace vyvažovací zátěže v podobě čtyř ocelových válců vyplněných olovem a ocelovými deskami s celkovou hmotností 76 kg uvnitř přední avionické sekce, nacházející se před pilotní kabinou (hmotnostní kompenzace za vyjmuté přístroje)

Historie:  Vstup ČR do NATO, ke kterému došlo dne 12. března 1999, pro AČR přinesl novou povinnost v podobě plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS. Stíhací letouny, kterými AČR tehdy disponovala, v podobě 31-ti beznadějně morálně i technicky zastaralých  letounů typu MiG-21MF (Fishbed J) ale nebyly pro plnění tohoto úkolu způsobilé, neboť jejich radionavigační vybavení nebylo kompatibilní se systémy NATO. Díky tomu nemohly působit v součinnosti s bojovými letouny ostatních členských států. Letouny, které byly vybrány potřebám NATINADS, proto následně prošly modernizačním programem. Zmíněný modernizační program se dotkl pouze radionavigačního vybavení a na vnějším vzhledu se promítl v odlišné instalaci antén a odlišném uspořádání přístrojů na palubních deskách. Zatímco některé nově nainstalované systémy dodaly naše podniky (Mesit, Mikrotechna ...), jiné byly nakoupeny v zahraničí. Při modernizačním programu našich MiGů-21MF (Fishbed J) se ale našlo využití i pro některé přístroje z modernějších sovětských letounů, které se tehdy ještě nacházely na armádních skladech. Takto mělo přitom být pracovníky Leteckých opraven (LVO) Kbely v prostorách čáslavské LOLT (Letka oprav letecké techniky) upraveno celkem dvanáct MiGů-21MF (Fishbed J) ze stavu 43. slt (stíhací letka) (černá 2205, 2500, 3008, 4003, 4017, 4127, 4175, 4405, 5508, 5512, 5581 a 5603), která operovala z čáslavské 4. zTL (základna taktického letectva). Ve všech případech přitom šlo o tzv. šedivky, tj. o letouny, které byly tehdejší ČSLA dodány sovětským výrobcem v jednobarevné světlešedé kamufláži. Volba právě na tyto letouny nepadla náhodou, neboť se jednalo o stroje z posledních dodávek, tedy letouny, které vykazovaly nejmenším opotřebením. Prototypem modernizovaného MiGu-21MF (Fishbed J), který vešel ve známost jako MiG-21MFN či MiG-21MF/RNAV, se stal letoun s trupovým číslem 4127. Pracovníci LVO Kbely a LOLT přitom tento stroj převzali dne 31. srpna 1998. Zástavbu všech plánovaných systémů do jeho draku se podařilo završit dnem 18. února 1999. Poté bylo z hlavní kanónu tohoto stroje na zemi vypáleno celkem 40 projektilů. Cílem zmíněných pozemních střeleckých zkoušek se přitom stalo studium vlivu střelby na nově nainstalované antény na břichu přední části trupu. Protože se obešly bez problémů, den nato byl prototyp MiG-21MFN (černá 4127) předán technické letce. První let tohoto stroje byl naplánován na 23. únor. Kuli špatnému počasí se ale nakonec od vzletové dráhy poprvé odlepil až dne 25. února 1999. Do konce roku 2000 bylo nakonec do standardu MiG-21MFN dopracováno jen deset MiGů-21MF (Fishbed J) (černá 2205, 2500, 3008, 4003, 4017, 4127, 4175, 4405, 5581 a 5603). Na modernizaci posledních dvou z nich (černá 5508 a 5512) se totiž nenašly finanční prostředky. Dva modernizované MiGy-21MFN (černá 3008 a 4127) byly navíc již dne 10. října 2000 ztraceny při vzájemné srážce. 43. slt přitom modernizované MiGy-21MFN z 4. zTL provozovala po boku nemodernizovaných MiGů-21MF (Fishbed J) a cvičně-bojových MiGů-21UM (Mongol B). Nepřetržitou hotovostní službu v rámci sil rychlé reakce NATO tyto stroje držely již od dne vstupu ČR do NATO, a to v počtu jednoho roje. Dne 1. prosince 2003 byla 4. zTL v rámci reorganizace AČR přeznačena na 21. zTL. Současně zde bylo zřízeno 21. křídlo taktického letectva o dvou taktických letkách (211. a 212.). Všechny zbylé MiGy 43. slt, osm modernizovaných MiGů-21MFN, šest nemodernizovaných MiGů-21MF (Fishbed J) a tři cvičně-bojové MiGy-21UM (Mongol B), přitom připadly 211. letce. Naproti tomu 212. letka obdržela 18 podzvukových bitevníků typu L-159A ALCA. V provozu u 211. letky 21. křídla se modernizované MiGy-21MFN nacházely, spolu se standardními MiGy-21MF (Fishbed J), až do července roku 2005, tj. až do úplného vyčerpání technické životnosti. Poté poslání těchto strojů převzalo 14 pronajatých bojových letounů 4. generace typu JAS-39A/B Gripen švédské značky Saab.

Verze:  -

Vyrobeno:  10 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-21MF)

Uživatelé:  pouze ČR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21M (‘Spin Scan’), instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB)* – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60K/MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

* v praxi tyto stroje létaly výhradně s dvojicí PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60MK (AA-8 Aphid) na vnitřních křídleních závěsnících a dvojicí PTB na vnějších křídleních závěsnících

Poslední úpravy provedeny dne: 26.7.2014