Mikojan-Gurjevič MiG-19 (SM-2/I)
Typ: speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A) zastávající poslání vzdušné zkušebny
Určení: prověření letové stability PLŘS typu K-6
Odlišnosti od letounu MiG-19 (Farmer A):
- instalace dvou závěsníků typu APU-5M-K s odpalovacími lištami PLŘS typu K-6 pod křídlem, vně šachet hlavního podvozku, na místo závěsníků pro PTB
- instalace fotokulometů typu Je-13-300 a AKS-2 uvnitř nevelkých doutníkovitých kontejnerů, umístěných na nízkých pylonech, které se nacházejí pod náběžnou hranou křídla, poblíž kořenů (za jejich pomoci je pořizován záznam startu PLŘS)
Historie: Dne 30. prosince 1954 byla OKB MiG pověřena konverzí jednoho exempláře nadzvukového denního stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A) na vzdušnou zkušebnu protiletadlové řízené střely krátkého dosahu s navedením po paprsku radiolokátoru typu K-6 z dílny OKB-2 P.D. Grušina. Zmíněná střela byla zamýšlena pro nadzvukový přepadový stíhač typu T-3 (Fishpot A) z dílny OKB P.O. Suchoje a její naváděcí systém spolupracoval s dvouanténním střeleckým radiolokátorem typu Almaz-3. Ten samý výnos ale OKB MiG zavazoval též začleněním střely typu K-6 a radaru typu Almaz-3 do zbraňového systému přepadového stíhače pro každé počasí typu MiG-19P Farmer B (budoucí SM-6). Základem požadované vzdušné zkušebny, která vešla ve známost pod továrním kódovým označením SM-2/I, se přitom stal letoun MiG-19 Farmer A (v.č. N59210549 / rudá 459), pocházející z linky závodu č.21 z Gorkého. Speciál typu SM-2/I se vyznačoval instalací „raketových“ závěsníků pod vnějšími panely křídla, na místo závěsníků pro PTB, a pouzder s fotokulomety pod kořeny náběžné hrany křídla. Protože měl zastávat poslání vypouštěcí platformy neřízených prototypů střely typu K-6, postrádal instalaci palubního radiolokátoru. Naproti tomu byl opatřen kanóny. K závodním zkouškám byl jediný exemplář speciálu SM-2/I předán dne 8. března 1956. V průběhu první etapy zkušebního programu, která se rozeběhla v květnu a byla završena v prosinci téhož roku, křídelní závěsníky tohoto stroje opustilo celkem 23 zkušebních exemplářů střely typu K-6 v autonomní (pouze autopilotem řízené) verzi. Zmíněné střelby byly přitom uskutečněny v různých výškách, a to 5 000 m, 10 000 m a 15 000 m. V následujícím roce ten samý letoun vypustil ještě dalších 10 střel typu K-6 ve zkušební pouze autopilotem řízené verzi. Těchto 10 střel bylo ale na rozdíl od těch předchozích opatřeno plovoucími (nastavitelnými) ovládacími plochami. Poté byl jediný exemplář speciálu SM-2/I, z důvodu plně vyčerpané technické životnosti, s definitivní platností vyřazen z provozu. Další zkoušky střely typu K-6 byly prováděny za pomoci prvního prototypu letounu typu SM-6, který již byl vybaven střeleckým radarem typu Almaz-3.
Verze: -
Vyrobeno: jeden exemplář (vznikl konverzí sériového MiGu-19P)
Uživatelé: žádní (pouze výzkumný stroj)
Posádka: jeden pilot
Pohon: dva proudové motory typu Tumanskij RD-9B (Mikulin AM-9B) s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním
Radar: radiolokační dálkoměr typu SRD-1M Radal-M (‘Scan Fix’) s dosahem 0,3 až 2 km. Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů a využívá nevelkou hřebenovitou anténu, nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, nebo (u některých sériových strojů) na břichu přídě trupu, vlevo od příďového podvozku.
Výzbroj: jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 100 nábojů, instalovaný pod potahem břicha trupu, vpravo od šachty příďového podvozku, dva kanóny téhož typu se zásobou 120 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a dvě PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku palubního RL typu K-6, přepravované na dvou křídelních závěsnících nacházejících se vně šachet hlavního podvozku
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 9,00 m |
Délka bez/s PVD: | 12,54/14,64 m |
Výška: | 3,89 m |
Prázdná hmotnost: | ? |
Max. vzletová hmotnost: | ? |
Max. rychlost: | ? |
Praktický dostup: | ? |
Max. dolet: | ? |
Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014