Mikojan-Gurjevič MiG-19 (SM-2/A)

Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci neřízených raket typu ARS-70 Lastočka

Odlišnosti od letounu MiG-19 (Farmer A):

- instalace vnitřního páru křídelních závěsníků (typ APU-5M), který je vyhrazen pro raketové bloky, pod náběžnou hranou, přímo před šachtami hlavního podvozku (u MiGu-19 byla jeho instalace umístěna až za šachtami hlavního podvozku)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketové bloky typu RO-70-5 s pěti 71 mm neřízenými raketami typu ARS-70 Lastočka (ty se umisťují, v počtu dvou nebo čtyř exemplářů, na křídelní závěsníky)

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu ASP-5N-V2 uvnitř pilotní kabiny na místo střeleckého zaměřovače typu ASP-5N

- instalace ovládacího bloku neřízených raket typu PU-2

- instalace dvou tandemově uspořádaných vysokých štíhlých zkosených břitových antén vlevo od šachty příďového podvozku

Historie:  Dne 30. prosince 1954 byla OKB MiG pověřena začleněním raketových bloků typu RO-70-5 s pěti 71 mm neřízenými raketami typu ARS-70 Lastočka do zbraňového systému nadzvukového frontového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A). Datum předání prototypu takto modifikovaného MiGu-19 (Farmer A), který vešel ve známost pod továrním kódovým označením SM-2/A, ke státním zkouškám bylo zmíněným výnosem stanoveno na polovinu roku 1955. Jediný exemplář raketonosného letounu typu SM-2/A vznikl konverzí sériového MiGu-19 Farmer A (v.č. N59210420 / rudá 420), který pocházel z linky závodu č.21 z Gorkého. Protože MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) neřízenou raketu typu ARS-70 Lastočka již v roce 1956 zcela vyškrtlo z vývojových plánů, ke státním zkouškám tento stroj nakonec nebyl předán. Shodný osud přitom ve stejnou dobu potkal celou řadu dalších leteckých neřízených raket. MAP a VVS se totiž tehdy dohodlo na maximální typové redukci leteckých neřízených raket. Toto přitom mělo sebou přinést nejen zjednodušení logistického zabezpečení stíhacích a lehkých bombardovacích letounů frontového letectva, ale i zefektivnění masové výroby.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového MiGu-19)

Uživatelé:  žádní 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9B (Mikulin AM-9B) s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-1M Radal-M (‘Scan Fix’) s dosahem 0,3 až 2 km. Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů a využívá nevelkou hřebenovitou anténu, nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, nebo (u některých sériových strojů) na břichu přídě trupu, vlevo od příďového podvozku.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-5N-V2 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu Uzel-2 a výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (antény vestavěné do vrcholu SOP, do koncových křídelních oblouků a do náběžné hrany křídla)

Výzbroj:      jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 100 nábojů, instalovaný pod potahem břicha trupu, vpravo od šachty příďového podvozku, dva kanóny téhož typu se zásobou 120 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a dva raketové bloky typu RO-70-5 (pět 71 mm neřízených raket typu ARS-70 Lastočka), přepravované na vnitřním páru, a dvě 760 l PTB typu PTB-760, přepravované na vnějším páru křídelních závěsníků, nebo čtyři raketové bloky typu RO-70-5, přepravované na obou párech křídelních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014