Mikojan-Gurjevič MiG-17AS („SI-21“)

Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci těžkých neřízených raket typu S-21 (ARS-212 Ovod)

Odlišnosti od letounu MiG-17 (Fresco A):

- modifikovaný zaměřovací systém instalací optického střeleckého zaměřovače typu AP-21 (AP-2R) na místo optického zaměřovače typu ASP-3N

- instalace dalšího (druhého) páru zbraňových závěsníků, které vykazují tvarem písmene „L“, pod náběžnou hranou křídla, v oblasti před šachtami hlavního podvozku, na úrovni vnitřního páru aerodynamických hřebenů alá MiG-17 „SI-19“ (tyto dodatečné zbraňové závěsníky jsou řešeny jako odnímatelné a jsou opatřeny pumovými zámky typu D3-40)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o těžkou 212-ti mm neřízenou raketou typu S-21 (odpalovací lišty těchto raket v podobě typu PU-21 se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na vnitřní pár křídelních závěsníků, nebo, po předchozí demontáži vnitřního páru křídelních závěsníků, na vnější pár křídelních závěsníků, na místo PTB)

Historie:  Dne 15. července 1953 byla OKB MiG pověřena začleněním dvou 212 mm těžkých neřízených raket s raketovým pohonem na tuhé pohonné látky (TPH) typu S-21 (ARS-212 Ovod) z dílny institutu NII-1 do zbraňového systému podzvukového proudového stíhače typu MiG-17 (Fresco A). Zmíněná raketa vzešla z výnosu ze dne 15. prosince 1951 a stala se součástí vzdušného raketového systému typu AS-21. Prototyp požadované raketonosné modifikace letounu typu MiG-17 (Fresco A) vešel ve známost pod továrním kódem „SI-21“ a vznikl konverzí sériového MiGu-17 (Fresco A) (rudá 443 / v.č. 54210443) vyrobeného na lince závodu č.21 z Gorkého. Zmíněná konverze byla uskutečněna v průběhu července a srpna roku 1953 a spočívala v instalaci dalšího (vnitřního) páru křídelních zbraňových závěsníků, střeleckého zaměřovače typu AP-2R a zařízení pro nabíjení elektrické roznětky neřízených raket. Odpalovací lišty raket typu S-21 (ARS-212 Ovod) v podobě typu PU-21 se umisťovaly na dodatečný vnitřní pár křídelních závěsníků závěsníků, který se nacházel před šachtami hlavního podvozku. Alternativně bylo možné raketnice rakety typu S-21 (ARS-212 Ovod) zavěsit, po předchozí demontáži vnitřních závěsníků, na vnější pár křídelních závěsníků, který byl původně vyhrazen pro PTB. Státní zkoušky prototypu „SI-21“ se podařilo úspěšně završit ještě na konci roku 1953. S dvojicí raketnic typu S-21 (ARS-212 Ovod) v podvěsu přitom tento stroj vykazoval rychlostí 1 046 km/h (ve výšce 5 000 m). Na výšku 5 000 m byl schopen vystoupat za 2,75 min. Dostup tohoto stroje činil 14 400 m. V případě doletu a vytrvalosti tomu pak bylo 700 km a 1 h a 25 min. Rozjezd prototypu „SI-21“ při vzletu přitom nepřesahoval 1 235 m. Jelikož letoun typu „SI-21“ splnil požadavky technického zadání, následně byl, výnosem ze dne 11. května 1954, zaveden, pod označením MiG-17AS, do výrobního programu hned dvou výrobních závodů, a to závodu č.31 z Tbilisi a závodu č.126 z Komsomolska na Amuru. Zatímco součástí výrobního programu prvně uvedeného podniku se raketonosný MiG-17AS stal od září, do výrobního programu druhého uvedeného podniku byl zaveden v říjnu toho samého roku. Do konce roku 1954 přitom brány obou dvou závodů opustilo celkem 170 raketonosných MiGů-17AS.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17) a 170 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

SI-21

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu AP-2R (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj - dvě těžké 212 mm neřízené rakety typu S-21 (ARS-212 Ovod), přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků, nebo dvě neřízené rakety typu S-21 (ARS-212 Ovod), přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků (v tomto případě je vnitřní pár křídleních závěsníků sejmut)

* s dvojicí raket typu ARS-212 v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014