Mikojan-Gurjevič MiG-15bis („SD-ET“)

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti palubní startovací jednotky motoru nezávislého na vnějším zdroji energie

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (Fagot):

- instalace automatického systému pro řízení průtoku paliva typu ART-8, který umožňuje rychleji měnit počet otáček při letu ve velkých výškách, na místo typu ART-1V

- instalace omezovače průtoku paliva typu PN-2FAK (tento systém zabraňuje přetočení motoru při vysokých otáčkách)

- instalace omezovače poklesu tlaku v palivovém systému typu DK-6K (tento systém umožňuje motoru dlouhodobě stabilně běžet na minimální počet otáček)

- instalace startovacího systému motoru vystavěného na startéru typu ST2-48

- instalace deseti akumulátorových baterií typu 12SAM-25 na místo akumulátorových baterií typu 12A-30

- instalace modifikovaného startovacího panelu typu PS-2

- modifikované kabelové vedení startovacího systému motoru

- modifikovaný klimatizační a přetlakový systém začleněním chemického filtru typu GF-1103 (ten zamezoval vniku výparů paliva do kokpitu)

- zesílená instalace 23 mm kanónů typu NR-23

- zesílená vnitřní konstrukce křídla (to sebou přineslo omezení nežádoucího sklonu ke sklouznutí po křídle do vývrtky)

- modifikovaný příďový podvozek snížením pracovního tlaku v tlumiči z 30-ti na 23 kg/m² a v pneumatice z 4,2-ti na 2,5 kg/m² (preventivní opatření proti poškození zádě trupu při tvrdém přistání)

- modifikovaný hydraulický systém snížením pracovního tlaku ze 140-ti na 130 kg/m²

- instalace Mach-metru napojeného na vysouvání aerodynamických brzd (díky tomu se aerodynamické brzdy automaticky vysouvají při limitní hodnotě Machova čísla)

- instalace systému zajišťujícího autodestrukci prázdných přídavných palivových nádrží po odhození z křídelních závěsníků

Historie:  Dne 16. února 1952 byla OKB MiG pověřena začleněním systému umožňujícího nastartovat pohonnou jednotku bez napojení na vnější zdroj energie do vybavení stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot). Dle zmíněného zadání měla být přitom vestavba požadovaného autonomního startovacího systému provedena bez větších zásahů do stávajících palubních systému a palubního vybavení. Zmíněný startovací systém byl vystavěn na startéru typu ST2-48 a využíval energii z akumulátorových baterií typu 12SAM-25. Jako první byl instalací zmíněného palubního startovacího systému opatřen letoun s výrobním číslem 1115341 a rudým trupovým číslem 1141 z linky závodu č.153 z Novosibirska. Takto modifikovaný MiG-15bis (Fagot) (rudá 1141) vešel ve známost pod továrním kódem „SD-ET“ a státními zkouškami prošel mezi 5. a 10. březnem roku 1952. Tomu samozřejmě předcházely zkoušky tovární. Protože startovací systém letounu „SD-ET“ pracoval, jak měl, výnosem ze dne 12. června 1952 byl zařazen do sériové výroby. Za jeho pomoci bylo přitom možné nahodit pohonnou jednotku MiGu-15bis (Fagot) bez napojení na vnější zdroj nejméně 5x. Naproti tomu starší palubní akumulátorové baterie typu 12A-30 postačovaly jen na 4 starty. Jeho zástavba do draku stíhacího MiGu-15bis (Fagot) se přitom na hmotnosti projevila vzrůstem o pouhých 7 kg. Zatímco již provozované MiGy-15bis (Fagot) byly dovybavovány zmíněným startovacím systémem ve své původní podobě, součástí palubního vybavení nově vyrobených letounů tohoto typu se stal modifikovaný startovací systém s odlehčeným ovládacím panelem typu PS-48 a reléovým panelem typu RPA-200, který zamezoval rychlému vybytí baterií. Začlenění těchto dvou systémů totiž nebylo možné provést přímo „v polních“ podmínkách, neboť se neobešlo bez razantních zásahů do elektroinstalace.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového MiGu-15bis)

Uživatelé:  žádný (pouze experimentální stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: žádné

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku a dvě pumy o hmotnosti 50 kg nebo 100 kg, přepravované na jednom páru křídelních závěsníků (alternativně lze na křídelní závěsníky tohoto stroje umístit 300 l PTB typu PTB-300)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014