Mikojan-Gurjevič MiG-15bis AS-21 („SD-21“)

Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci těžkých neřízených raket typu S-21 (ARS-212)

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (Fagot):

- instalace jednoho páru závěsníků typu D3-40 pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro přídavné palivové nádrže – na ty se umisťují odpalovací lišty typu PU-21 (APU-O-212), odpalovací lišty těžkých 212 mm neřízených raket typu S-21 (ARS-212) leteckého raketového systému typu AS-21

- instalace střeleckého zaměřovače typu AP-21 (AP-2R) uvnitř pilotní kabiny na místo střeleckého zaměřovače typu ASP-3N (zatímco zaměřovač typu ASP-3N spolupracuje pouze s kanónovou výzbrojí, za pomoci zaměřovače typu AP-21 lze provádět střelbu, dle operačního módu, za pomoci neřízených raket nebo kanónů)

- instalace zařízení pro nabíjení elektrické roznětky neřízené rakety S-21 typu V-21 (EV-52)

Historie:

Dne 15. prosince 1951 byla OKB MiG pověřena začleněním dvou 212 mm těžkých neřízených raket s raketovým pohonem na tuhé pohonné látky (TPH) typu ARS-212 z dílny institutu NII-1 do zbraňového systému podzvukového proudového stíhače typu MiG-15bis (Fagot), nejvýkonnějšího sériově vyráběného bojového letounu domácí konstrukce té doby. Zmíněná raketa vzešla z toho samého výnosu a stala se součástí vzdušného raketového systému typu AS-21. Vývoj této zbraně se podařilo završit v březnu roku 1952. Leteckým zkouškám rakety typu ARS-212 předcházely pozemní střelby. Ty byly přitom realizovány na polygonu NIPAV (vědecko-výzkumný polygon letecké výzbroje), který se nacházel v Moskevské oblasti, poblíž Sofrina. V rámci zmíněných zkoušek bylo ze speciálních 6-ti m pozemních testovacích startovacích ramp odpáleno celkem 24 těchto raket, po 12-ti ze dvou zkušebních sérií. Rakety typu ARS-212 z obou dvou testovacích sérií se přitom od sebe navzájem odlišovaly pouze konstrukcí bojové části. Protože v průběhu pozemních zkoušek nedošlo ani k explozi bojové části po startu ani k rozpadu draku rakety v průběhu letu, následně mohlo být přikročeno k leteckým zkouškám. Pro tyto potřeby byl v prostorách závodu č.81 upraven jeden exemplář stíhacího MiGu-15bis (Fagot). Konkrétně přitom šlo o letoun s výrobním číslem 134007 a rudým trupovým číslem 407, který byl vyroben kujbyševským závodem č.1. Zmíněná úprava spočívala v instalaci dalšího (druhého) páru křídleních zbraňových závěsníků s odpalovacími lištami typu APU-O-212, střeleckého zaměřovače typu AP-2R a zařízení pro nabíjení elektrické roznětky neřízených raket typu EV-52. Takto modifikovaný MiG-15bis (Fagot) (rudá 407) vešel ve známost pod továrním kódem „SD-21“ a kromě výše uvedeného obdržel též instalaci dvou dodatečných fotokulometů typu S-13. Za jejich pomoci byl pořizován záznam střeleckých zkoušek. Zmíněné fotokulomety typu S-13 byly přitom vestavěny do zadní partie raketových závěsníků, které se nacházely přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB. Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS) byl prototyp „SD-21“ (rudá 407) předán dne 11. dubna 1952. Dodávka raket typu ARS-212 z vývojových a zkušebních sérií přitom následovala v květnu toho samého roku. Zde pak prototyp „SD-21“ (rudá 407) prošel státními přejímacími zkouškami. Předtím byly ale do jeho zbraňového systému vneseny změny, které vycházely z výsledků zkoušek závodních. Státní zkoušky prototypu „SD-21“ (rudá 407) se rozeběhly dne 15. dubna téhož roku. Protože jediné, co pracovalo, jak mělo, byly odpalovací lišty typu APU-O-212, dne 25. května byl tento stroj navrácen výrobci k doladění. Další etapa státních zkoušek prototypu „SD-21“ (rudá 407) se rozeběhla dne 12. září 1952. Mezitím, bez vyčkávání na výsledky zkoušek letounu „SD-21“ (rudá 407), závod č.81 opatřil raketovým systémem typu AS-21 další čtyři sériové MiGy-15bis (Fagot). K státním zkouškám byly přitom tyto stroje předány dne 30. června 1952. Zpočátku byly střelby za pomoci raket typu ARS-212 prováděny pouze na pozemní cíle, v průběhu sestupného letu. Později přišly na řadu též střelby na vzdušné cíle nacházející se v identické letové hladině. Protože se střelecké zkoušky nyní obešly bez problémů, dne 27. února 1953 byl vzdušný raketový systém typu AS-21 schválen pro sériovou výrobu. Zatímco označení rakety typu ARS-212 se v této souvislosti změnilo na S-21, odpalovací zařízení, resp. zařízení pro nabíjení elektrické roznětky, této rakety obdrželo služební označení PU-21, resp. V-21. Nové označení střeleckého zaměřovače typu AP-2R zase znělo AP-21. Následně, v letech 1953 až 1954, bylo raketovým systémem typu AS-21 opatřeno celkem 150 operačních MiGů-15bis (Fagot). Střelecký zaměřovač typu AP-21 přitom vycházel ze standardního střeleckého zaměřovače MiGu-15bis (Fagot) v podobě typu ASP-3NM a pracoval ve dvou operačních módech, v módu pro střelbu raketami nebo v módu pro střelbu z kanónů. Volbu pracovního módu zaměřovače typu AP-21 bylo nezbytné provést ještě před zahájením střelby. Současná střelba raketami a kanóny tedy nebyla ale možná. Raketovému útoku musel navíc předcházet odhoz obou přídavných palivových nádrží z vnějších křídelních závěsníků. Na ty se konkrétně umisťovaly „přiléhající“ 300 l přídavné nádrže typu PTB-300. Raketový systém typu AS-21 umožňoval odpalovat střely typu S-21 jednotlivě i v jedné salvě. Při letu ve výšce 5 000 m rychlostí 900 km/h mohl letoun typu MiG-15bis (Fagot) za pomoci raket typu S-21 napadat rozměrné nemanévrující vzdušné cíle (bombardovací letouny) pohybující se rychlostí až do 750 km/h. K iniciaci 40 kg fragmentové bojové hlavice v tomto případě docházelo ve vzdálenosti cca 15 m před cílem. Rychlost rakety typu S-21 v přízemní výšce přitom činila 1 386 km/h. Dosah této zbraně nepřesahoval 800 m.

Verze:  -

Vyrobeno:  5 prototypů a 150 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-15bis)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu AP-21 (AP-2R) s dosahem v režimu pro střelbu raketami 400 až 800 m a dosahem v režimu pro střelbu kanóny 180 až 800 m (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP nebo na břichu trupu v oblasti pod křídlem)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku a dvě 212 mm neřízené protizemní rakety typu S-21 (ARS-212) s dosahem 800 m, přepravované na vnitřním páru křídleních závěsníků (vnější pár křídleních závěsníků je vyhrazen pro 300 l PTB typu PTB-300)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014