Antonov An-72R

Typ:  speciální modifikace taktického transportního letounu typu An-72 (Coaler C) určená pro vedení radiolokačního průzkumu

Určení:  vyhledávání pozemních cílů v zájmu pozemních a vzdušných útočných prostředků a monitorování pozemního bojiště

Odlišnosti od letounu An-72 (Coaler C):

- instalace radiolokačního komplexu neznámého typu z dílny NPO Palma

- instalace navigačního komplexu typu Čerešnja, který dokáže stanovit přesnou polohu letounu i cílů odhalených radiolokačním komplexem

instalace systému, který slouží k navádění pozemních a vzdušných útočných prostředků na cíle odhalené radiolokačním komplexem

- instalace protáhlé vystouplé ploché nástavby s řadou obdélníkových dielektrických panelů na obou bocích trupu. Zmíněné nástavba začíná za úrovní postranních dveří nákladového prostoru a táhne se až nad záďová nákladová vrata.

- instalace pracovních konzol operátorů a speciálního vybavení uvnitř nákladové kabiny

- modifikovaná svislá ocasní plocha (SOP) instalací mohutného „předkýlu“. Mohutným „předkýlem“ byla opatřena pouze SOP druhého a třetího prototypu.

Historie:  Dvoumotorový proudový taktický transportní letoun typu An-72 (Coaler C) se stal základem několika speciálů. Jeden z nich vešel ve známost jako An-72R a sloužil k radiolokačnímu průzkumu pozemního bojiště. Zmíněný speciál měl tedy obdobné určení jako větší a těžší americký speciál typu Northrop E-8 J-STARS. Součástí vybavení speciálu typu An-72R se stal radiolokační komplex z dílny NPO Palma, který využíval dvě anténní jednotky. Ty se nacházely pod vystouplými kryty, které se táhly podél obou boků trupu. Zmíněný radiolokační komplex dokázal odhalovat, sledovat a identifikovat nejen pozemní cíle, ale i pracující radiolokační stanice. Letoun typu An-72R měl být jednou z komponent tzv. průzkumného-útočného komplexu (RUK) na úrovni Frontu a Armády. Zatímco součástí RUK na úrovni Frontu mělo být celkem 12 letounů typu An-72R (ve vzduchu se přitom měly nacházet tři z nich), do RUK na úrovni Armády mělo být začleněno 4 až 6 letounů typu An-72R (ve vzduchu se přitom měl nacházet jeden až dva z nich). Součástí každého RUK se měly stát též pozemní a vzdušné útočné prostředky. Zatímco RUK na úrovni Frontu měl sloužit k ničení pozemních radiolokačních stanic, velitelských a spojovacích stanovišť a letecké techniky na letištích, mezi cíly RUK na úrovni Armády měly být kromě velitelských a spojovacích stanovišť a letecké techniky na letištích též skupiny tanků a bojové techniky a mobilní systémy PVO. Původní plány počítaly se stavbou tří prototypů. Později ale padlo rozhodnutí, aby byl zhotoven, za účelem urychlení zkušebního programu, ještě prototyp čtvrtý. Základem všech prototypů speciálu typu An-72R se staly draky sériových An-72 (Coaler C) z linky závodu č.135 z Charkova. Všechny prototypy tohoto stroje přitom měly, kuli utajení, standardní zbarvení Aeroflotu a civilní registraci. První prototyp speciálu typu An-72R (rudá 37 / CCCP-783061) se do oblak poprvé vydal v roce 1986. Zmíněný stroj byl opatřenou pouze maketou radiolokačního komplexu. Instalaci funkčního radiolokačního komplexu obdržel až prototyp druhý (rudá 38 / CCCP-783573) a třetí (rudá 39 / CCCP-784072). Protože letové zkoušky prvního prototypu sužovaly potíže se stabilitou, jejichž příčinou byly vzdušné víry generované podlouhlými postranními kryty antén, u druhého a třetího prototypu letounu typu An-72R byla náběžná hrana svislé ocasní plochy (SOP) protažena v mohutný „předkýl“. Zatímco letové zkoušky druhého prototypu speciálu typu An-72R se rozeběhly v roce 1986, třetí prototyp tohoto stroje se do oblak poprvé vydal v roce 1987. Dodávky radiolokačního komplexu pro druhý a třetí prototyp speciálu typu An-72R byly ale provedeny se zpožděním proti plánům. V dubnu roku 1987 byl jeden z prototypů letounu typu An-72R málem ztracen v důsledku aktivace obraceče tahu jednoho z motorů v průběhu vzletu. Státní zkoušky speciálu typu An-72R se rozeběhly v roce 1988 a byly realizována na letecké základně Vladimírovka, domovské základně GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) z Achtubinska. Krátce nato, v roce 1991, se ale rozpadl SSSR. Aby toho nebylo málo, tak OKB O.K. Antonova se rázem ocitla, i s výrobním závodem č.135, na území samostatné Ukrajiny. To vše spolu s ekonomickou krizí, která na počátku 90. zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, vedlo k tomu, že byly státní zkoušky letounu typu An-72R v roce 1996 zastaveny, aniž by byly dokončeny. Z toho samého důvodu byla krátce předtím, v roce 1994, pozastavena kompletace prototypu čtvrtého, která se rozeběhla v roce 1990. Zmíněný stroj měl přitom obdržet instalaci zkušebního exempláře radiolokačního komplexu, který byl původně vyhrazen pro laboratorní státní zkoušky. Zatímco nedokončený čtvrtý prototyp letounu typu An-72R, který postrádal instalaci pohonných jednotek, speciálního vybavení (včetně postranních dielektrických panelů) a „předkýlu“ SOP zůstal na podnikovém letišti kyjevského závodu Aviant, zbylé tři prototypy tohoto stroje byly uskladněny na letecké základně Vladimírovka. Široká veřejnost se přitom mohla s nedokončeným čtvrtým prototypem letounu typu An-72R poprvé seznámit v září roku 2004 na airshow Aviasvit-XXI.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy (všechny vznikly konverzí sériových An-72). Další prototyp tohoto modelu byl rozestavěn a nedokončen.

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Lotarev D-36 s max. tahem po 6 500 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor neznámého typu, instalovaný v přední části trupu, a radiolokátor s bočním vyzařováním neznámého typu. Zmíněný radiolokátor využívá antény, které se nacházejí pod protáhlými plochými kryty vystupujícími z obou boků trupu a má dosah 150 až 200 km. Najednou je schopen sledovat 30 cílů. Přesnost stanovení souřadnic cílů se přitom pohybuje mezi 70 a 180 m.

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol-2D (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na hřbetu příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru a na hřbetu koncového trupového aerodynamického krytu, přímo za směrovým kormidlem)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 31,89 m
Délka:   28,07 m
Výška: 8,65 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 4.4.2018