Antonov An-24UŠ
Typ: speciální cvičná modifikace lehkého regionálního dopravního/taktického transportního letounu typu An-24B (Coke)
Určení: příprava nových civilních pilotů, navigátorů a dispečerů
Odlišnosti od letounu An-24B (Coke):
- modifikovaný interiér kabiny cestujících. Kabina cestujících tohoto modelu je rozdělena na dvě oddělení. V předním oddělení kabiny cestujících tohoto modelu se nachází učebna s pěti dvoumístnými pracovišti žáků s přístrojovými deskami (dvě po pravoboku a tři po levoboku). Na každé ze zmíněných přístrojových desek je kromě standardní soupravy přístrojů v podobě rychloměru, výškoměru, variometru atd. umístěna též instalace dalšího vybavení, včetně obrazovky radiolokátoru. V zadní části kabiny tohoto modelu se nachází osobní oddělení se čtyřmi řadami standardních sedadel cestujících. Ty jsou vyhrazeny pro žáky „střídače“.
- instalace polokulovitých průzorů na místo okének nacházejících se na úrovni pracovišť žáků.
Historie: Dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun typu An-24 (Coke) vznikl v celé řadě specializovaných modifikací. Jedna z nich vešla ve známost jako An-24UŠ a sloužila k výcviku pilotů, navigátorů a dispečerů Aeroflotu. Kabina cestujících tohoto speciálu byla rozdělena na dvě oddělení, a to přední, které ukrývalo vlastní učebnu s pěti pracovišti žáků, a zadní. Zde se nacházela instalace standardních sedadel cestujících. Na cvičný speciál typu An-24UŠ bylo přestavěno, v letech 1967 až 1970, celkem sedm letounů typu An-24B (Coke) z produkce závodu č.99 z Ulan-Ude (CCCP-47702, -47711, -47743, -47747, -47781, -47155 a -47179). Provozovatelem všech zmíněných strojů se stala Kirovogradská škola vyšší letecké přípravy (ŠVLP). Později dva z nich ŠVLP předala Rižskému institutu inženýrů Civilního letectva (GA). Provoz cvičných speciálů typu An-24UŠ byl velmi intenzivní. V průběhu některých dní žáci s tímto strojem vykonaly až 30 přiblížení na přistání. Za pomoci speciálů typu An-24UŠ byl rovněž intenzivně nacvičován provoz z letišť s nezpevněnou VPD. Poměrně vysoký byl i měsíční nálet žáků s tímto typem. Tak např. v polovině 70. let nálet jednoho žáka s typem An-24UŠ za tři měsíce činil 185 h, z toho 20 h na pozici navigátora.
Verze: -
Vyrobeno: 7 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových An-24B)
Uživatelé: SSSR (Aeroflot)
Posádka: ?
Pohon: dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24 s max. výkonem po 2 550 hp
Radar: povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2N Emblema (Toadstool), instalovaný v přední části trupu
Výzbroj: žádná
TTD: | |
Rozpětí křídla: | 29,20 m |
Délka: | 23,53 m |
Výška: | 8,32 m |
Prázdná hmotnost: | ? |
Max. vzletová hmotnost: | ? |
Max. rychlost: | ? |
Praktický dostup: | ? |
Max. dolet: | ? |
Poslední úpravy provedeny dne: 19.8.2018