Antonov An-26Š (‘Curl nav mod’)

Typ:  speciální cvičná modifikace lehkého taktického transportního letounu typu An-26 (Curl A)

Určení:  příprava navigátorů transportních letounů

Odlišnosti od letounu An-26 (Curl A):

- nový interiér nákladové kabiny. Uvnitř nákladové kabiny tohoto modelu se nachází učebna s pracovišti deseti žáků-navigátorů (po pěti podél pravoboku a levoboku) a jednoho instruktora-navigátora. Součástí každého pracoviště žáka je výklopný stolek, dvoumístné sedadlo, přístrojová deska, panel se záložním radiokomunikačním vybavením, dvě lampy typu KŠL-63 a jedna lampa typu KLSRK-45.

- rozšíření avionické vybavení o tři radiokompasy typu ARK-15, jeden dopplerovský měřič rychlosti a úhlu snosu typu DISS-013, jeden radiovýškoměr pro velké výšky typu RV-18Ž, dva radionavigační systémy dálkové navigace typu Kremnyj, dva přesné kurzovní systémy typu TKS-P, dva astrokompasy typu DAK-DB-5V, 11 výškoměrů typu VD-10K, 11 palubních hodin se stopkami typu AČS-1, jeden umělý horizont typu AGD-1 (jeho instalace se nachází na pracovišti instruktora), 7 ukazatelů kurzu typu UGA-1UK, 10 ukazatelů typu UŠČDB-2, 11 teploměrů typu TNV-15 a dva radionavigační systémy blízké navigace typu RSBN-2S. Všechny výše uvedené systémy jsou obsluhovány z pracovišť žáků a instruktora.

- modifikovaný elektrický systém

- instalace polokulovitých průzorů na místo posledních tří kulatých okének nacházejících se na pravoboku a posledních dvou kulatých okének nacházejících se na levoboku. Kuli zamezení námrazy jsou zmíněné průzory ofukovány ohřátým vzduchem z klimatizačního systému.

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-26 (Curl A) vznikl v celé řadě specializovaných modifikací. Jedna z nich vešla ve známost jako An-26Š (Curl nav mod) a sloužila k přípravě nových navigátorů vojenských transportních letounů. Uvnitř nákladové kabiny speciálu typu An-26Š (Curl nav mod), který vznikl v roce 1973, se nacházela učebna s navigačním vybavením pro deset žáků. Většina navigačních přístrojů, které bylo možné obsluhovat ze zmíněných pracovišť žáků, ale pocházela z čtyřmotorových transportních letounů typu An-12 (Cub) a Il-76 (Candid) a nikoliv z dvoumotorového transportního letounu typu An-26 (Curl A). V letech 1975 až 1979 Vorošilovgradská a Čeljabinská VVAUŠ (Vyšší vojenská letecká škola navigátorů) převzala po 20-ti speciálech typu An-26Š (Curl nav mod). V letech 1984 až 1985 Čeljabinská VVAUŠ všechny letouny tohoto typu předala, v souvislosti se zavedením letounů typu Tu-134Š (Crusty nav mod) vycházejících z dvoumotorového proudového regionálního dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty), Vorošilovgradské VVAUŠ. Dalších 39 speciálů typu An-26Š (Curl nav mod) používala Luganská VVAUŠ k výcviku navigátorů transportních a protiponorkových letounů. Desítka těchto strojů, která se stala součástí letadlového parku Stavropolské VVAULiŠ (Vyšší vojenská letecká škola pilotů a navigátorů) letectva PVO, zase sloužila k přípravě navigátorů přepadových stíhacích letounů typu MiG-31 (Foxhound A). Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, část flotily cvičných speciálů typu An-26Š (Curl nav mod) připadla samostatné Ukrajině. Ukrajina později tyto stroje nabídla k prodeji civilním dopravcům. Pro kupce těchto strojů z řad civilních dopravců ale čekalo nemilé překvapení v podobě překližkové podlahy mající nízkou nosnost.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR (VVS a PVO)

 

 

 

 

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik, navigátor, radista, 10 žáků-navigátorů a jeden instruktor-navigátor

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-26, instalovaný v přední části trupu

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 29,20 m
Délka:   23,80 m
Výška: 8,58 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 400 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.7.2018