Antonov An-3T (‘Colt’)

Typ:  nákladní modifikace zemědělského letounu typu An-3 (Colt); tento model vzešel z modernizačního programu letounů řady An-2 (Colt)

Určení:  přeprava nákladu na místních linkách

Odlišnosti od letounu An-3 (Colt):

- modifikovaný potah křídla a ocasních ploch

- instalace modifikované svislé ocasní plochy s větší hloubkou a plochou

- instalace nouzového výstupu na pravoboku trupu, přímo naproti nákladovým vratům. Součástí zmíněného nouzového výstupu je kulaté okénko. Na pravoboku trupu tohoto modelu se tedy nachází pět kulatých okének

- instalace žáruvzdorné titanové přepážky mezi motorovou sekcí a pilotní kabinou

- instalace vylepšeného systému řízení

- instalace nového avionického vybavení

Historie:  Přestože rozpad východního bloku znemožnil turbovrtulové modifikaci pístového zemědělského dvouplošníku typu An-2SCh (Colt), která vešla ve známost jako An-3 (Colt), překročit prototypové stádium, prostředky vynaložené na vývoj tohoto modelu nepřišly zcela nazmar. V roce 1993 byl totiž program An-3 (Colt) z podmětu závodu Polet (OAPO) z Omska opět obnoven. Z výsledků průzkumu trhu totiž vyplynulo, že by o „upgrade“ na úroveň An-3 (Colt) mohly mít zájem provozovatelé cca 1 200 letounů řady An-2 (Colt). ANTK O.K. Antonova přitom technické dokumentace letounu typu An-3 (Colt) závodu Polet z Omska předala ještě ten samý rok. Vzhledem k tíživé ekonomické situaci závodu Polet přípravy na spuštění konverzí letounů řady An-2 (Colt) na model An-3 (Colt) nakonec zabraly celé čtyři roky. Mezitím ale zájem o zemědělské modifikace letounu typu An-2 (Colt) zcela opadl. Důvodem toho byla nejen těžká krize, ve které se tehdy zmítalo ruské hospodářství, ale též dostupnost nových chemikálií, které již nebylo nezbytné rozprašovat v tunách ale v kilogramech. Z tohoto důvodu byla v 90. let celá řada zemědělských An-2 (Colt) uzemněna. Naproti tomu zájem o nákladní a dopravní modifikace letounů typu An-2 (Colt) nikterak neopadal, neboť byly schopny využívat i malá a nevybavená polní letiště. S přihlédnutím na tuto skutečnost ANTK O.K. Antonova následně zpracovala projekt nákladní modifikace letounu typu An-3 (Colt). Zmíněný model vešel ve známost jako An-3T (Colt) a uvnitř nákladové kabiny mohl přepravovat náklad do celkové hmotnosti 1 800 kg, včetně čtyř pasažérů. Pro ty byla vyhrazena dvě dvoumístná sklápěcí sedadla. Zahájení modernizačního programu An-3T (Colt) bylo schváleno v červnu roku 1997, po konferenci se zástupci 18-ti průmyslových podniků států SNS. Příslušná mezistátní smlouva Ruska s Ukrajinou byla podepsána krátce nato. Dle tehdejších plánů měl konverze letounů řady An-2 (Colt) na model An-3T (Colt) provádět nejen letecký výrobní závod Polet z Omska, ale i letecký opravárenský závod z ukrajinské Vinnice. Produkce motorů typu TVD-20 byla zase svěřena závodu OMP z Omska. Celý program An-3T (Colt) ale nemohl mít úspěch bez řádné propagační kampaně a certifikace. Jediný dostupný exemplář tohoto stroje v podobě prototypu původní zemědělské modifikace, který poprvé vzlétl v roce 1980, ale od roku 1989 postával bez využití pod širým nebem, díky čemuž již nebyl letuschopný. Z podmětu zástupce hlavního konstruktéra OKB O.K. Antonova byl nicméně tento stroj opraven a opět zprovozněn. Zmíněný letoun obdržel registraci UR-BWD a nejprve, v srpnu roku 1997, byl představen na moskevské airshow MAKS 97. Krátce nato, v září toho samého roku, byl prezentován v Omsku. Letoun An-3 (UR-BWD) bylo ale možné spatřit též na mezinárodní výstavě Aviasvit, která se konala v září roku 2000 v Kyjevě. Krátce nato, v listopadu toho samého roku, byl zmíněný stroj prezentován na Airshow China konající se v Zhuhai. Základem prototypu nákladního modelu An-3T (Colt), který obdržel registraci RA-62523, se stal letoun An-2 (CCCP-9801). Do Omska přitom zmíněný stroj dorazil na podzim roku 1997. Kompletaci prototypu An-3T (RA-62523) se podařilo završit na počátku roku 1998. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 17. února toho samého roku. Certifikační zkoušky byly zahájeny na jaře roku 1999 se zrenovovaným An-3 (UR-BWD). V rámci certifikačních zkoušek byly nejprve ověřovány vzletové a přistávací charakteristiky tohoto stroje na zpevněné VPD, včetně zpevněné VPD pokryté vrstvou sněhu a namrzlé VPD. Tomu následovaly testy na nezpevněné VPD s nosností do 3 kg/cm². Protože bylo léto roku 1998 na Ukrajině rekordně horké, následně bylo možné prověřit chování letounu typu An-3T (Colt) a jeho pohonné jednotky v podobě turbovrtulového motoru typu TVD-20 při teplotách do +36°. V roce 2000 se do programu certifikačních zkoušek zapojil též letoun An-3T (RA-62523). Zmíněný stroj přitom v rámci certifikačních zkoušek nejprve, mezi 29. lednem a 15. únorem toho samého roku, podnikl 15 letů s celkovou délkou trvání 20 h zaměřených na prověření způsobilosti letounu typu An-3T (Colt) pro činnost za teplot do -50 °C. Zmíněné zkoušky byly přitom realizovány v Evenkijské oblasti. Po návratu do Omska letoun An-3T (RA-62523) uskutečnil sérii vzletů a přistání na VPD pokryté 35 cm vrstvou sněhu. Součástí certifikačních zkoušek letounu typu An-3T (Colt) se ale staly též testy zaměřené na prověření náchylnosti ke spadnutí do vývrtky. Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že je tento stroj, stejně jako jeho pístový předchůdce, prakticky rezistentní vůči pádu do vývrtky. Certifikát o letové způsobilosti dle ruské normy AP-23, která je ekvivalentem americké normy FAR-23, byl letounu typu An-3T (Colt) vystaven dne 31. srpna 2000. „Sériové“ konverze letounů řady An-2 (Colt) na model An-3T (Colt) byly zahájeny ten samý rok. Součástí zmíněných konverzí se přitom kromě výměny motoru typu AŠ-62IR motorem typu TVD-20 a prodloužení trupu v oblasti mezi překrytem pilotní kabiny a křídlem (kuli vestavbě vstupu do pilotní kabiny) stala též výměna původního potahu křídel a ocasních ploch potahem z polyesterové tkaniny majícím 1,5 x až 2 x vyšší životnost, vestavba nouzového výstupu do pravoboku trupu, přímo naproti vstupním dveřím, náhrada lan systému řízení kovovými táhly a instalace nového vybavení v podobě výkonnějšího elektrogenerátoru typu GSR-6000, systému satelitní navigace typu SN-3301, palubního záznamníku letových údajů BUR-4-1-02, nouzového radiomajáku typu ARM-406, systému typu KOSPAR-SARSAT a protisrážkového majáku typu 2LA 006. Součástí volitelné výbavy letounu typu An-3T (Colt) se stal lyžový podvozek. Vůbec poprvé byl letoun typu An-3 (Colt) v zájmu národního hospodářství nasazen v červnu roku 2000, tedy ještě za chodu certifikačních zkoušek. Tehdy bylo za pomoci prototypu An-3 (UR-BWD) ošetřeno 970 ha polí pšenice, ječmene a prosa v Staviščenském obvodě Kyjevské oblasti. Přitom zmíněný stroj vykonal 77 letů s 2 000 l nádrží pracovní kapalné látky uvnitř nákladové kabiny a rozptylovacím zařízením pod křídlem. Zmíněné zařízení mělo šířku rozptylu 25 m při letu ve výšce 3 až 5 m a na 1 ha bylo schopno rozptýlit 150 l kapaliny. Za jeden den přitom letoun An-3 (UR-BWD) tehdy odvedl práci, která by pozemní technice zabrala 20 dní. Prvním provozovatelem letounu typu An-3T (Colt) se stala, dne 21. listopadu 2000, společnost Zapoljare z Norilska. Zmíněné společnosti byl konkrétně předán letoun An-3T (RA-05883). Do konce toho samého roku závod Polet dokončil ještě jeden operační An-3T (RA-05582). Provozovatelem tohoto konkrétního stroje se zase stala společnost Evenkija z Krasnojarské oblasti. V následujícím roce bylo ruským společnostem dodáno již devět modernizovaných An-3T (Colt). Od dubna roku 2003 začala dva tyto stroje (RA-05866 a -05867) využívat též Avialesoochrana k ostraze lesů a pastvin, a to z letiště Severo-Vostočnaja, nacházejícího se v Magadanské oblasti. Ve výčtu provozovatelů letounu typu An-3T (Colt) nelze opomenout též Ministerstvo pro mimořádné situace (MČS) Ruské federace. Současní letadlového parku MČS se přitom staly tři tyto stroje (RA-31120, -31226 a -32764). Mezitím, v lednu roku 2002, byl letoun An-3T (9801) společnosti Polet, spolu s letounem Il-76 (RA-76425) společnosti Atlant-Sojuz, použit k podpoře expedice k jižnímu pólu, kterou pořádala ASPOL (Asociace sovětských polárníků) v rámci oslav  40. výročí prvního letu z Moskvy na Antarktidu. Letoun An-3T (9801) přitom předtím speciálně za tímto účelem obdržel instalaci lyžového podvozku s vyhřívanými lyžemi. Zmíněný stroj byl spolu se všemi 14-ti členy polární expedice nejprve přepraven letounem Il-76 (RA-76425) na chilskou polární stanici Patriot Hills. Předtím, než byl naložen do nákladového prostoru zmíněného stroje, bylo ale nutné z něj demontovat křídla a ocasní plochy. Po zpětné kompletaci a realizaci dvou kontrolních letů v noci z 7. na 8. leden přepravil všechny účastníky expedice na 1 140 km vzdálenou americkou polární stanici Amundsen-Scott, nacházející se poblíž jižního pólu. Zmíněný let přitom zabral nějakých 6 h. Vzhledem k velmi nepříznivému počasí ruská expedice ke zpáteční cestě nakonec použila americký letoun typu C-130. Nasazení letounu typu An-3T (Colt) na Antarktidě se ale neobešlo bez problémů. V průběhu zmíněné mise konkrétně vyplulo na povrch, že má pohonná jednotka tohoto stroje v podobě motoru typu TVD-20 problémy s činností ve velkých nadmořských výškách. Motor typu TVD-20 totiž nebyl pro činnost ve vysokohorských oblastech projektován, neboť se měl stát pohonnou jednotkou zemědělských letounů. Modernizační program An-3T (Colt) nakonec nebyl obchodně příliš úspěšný. Do roku 2005 závod Polet dodal pouhým sedmi ruským leteckým společnostem okolo 20-ti modernizovaných An-3T (Colt), zatímco v prostorách ukrajinského závodu Aviaremont nakonec takto nebyl modernizován jediný letoun typu An-2 (Colt). Důvodem neúspěchu modernizačního programu An-3T (Colt) se stala poměrně vysoká cena. Aby toho nebylo málo, tak cena přestavby letounu typu An-2 (Colt) na model An-3T (Colt) v průběhu prvních dvou až tří let od započetí zmíněného modernizačního programu vzrostla na více než dvojnásobek.

Verze:

An-3T – základní nákladní modifikace letounu typu An-3 (Colt). Tento model je uzpůsoben k přepravě nákladu do celkové hmotnosti 1 800 kg, včetně čtyř cestujících. Pro ty jsou k dispozici dvě dvoumístná sklápěcí sedadla.

An-3TK – konvertibilní modifikace letounu typu An-3T (Colt). Nákladová kabina tohoto modelu je opatřena hranatými a nikoliv kulatými okénky. Uvnitř nákladové kabiny letounu typu An-3TK (Colt) se nachází instalace demontovatelných sedadel pro 12 cestujících. Zmíněná sedadla jsou přitom uspořádána po dvou do šesti řad. Po jejich demontáži lze do nákladového prostoru tohoto modelu umístit, stejně jako v případě ryze nákladního modelu An-3T (Colt), náklad do celkové hmotnosti 1 800 kg. Jediný známý exemplář letounu typu An-3TK (Colt) byl široké veřejnosti poprvé prezentován v srpnu 2003 na moskevské airshow MAKS 2003.

An-3T (pro geofyzikální průzkum) – speciální modifikace letounu typu An-3T (Colt) určená k provádění vzdušného geologického průzkumu. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí letounu An-3T (RA-05869) a vyznačoval se instalací válcovitého krytu detektoru magnetických anomálií (MAD) za odtokovou hranou SOP, na konci trubkových nosníků, které byly uchyceny k břichu zadní části trupu a VOP.

Vyrobeno:  jeden prototyp a cca 20 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových An-2)

Uživatelé:  Rusko (Avialesoochrana, Blagoveščensk Al., ČukotAvia, Evenkija, MSČ, Norils Air Ent., Poljarnyje Avialinii, Poljot, Tuvinskije avialinii a Zapoljarje)

An-3T

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       jeden turbovrtulový motor typu Glušenkov TVD-20 s max. výkonem 1 375 hp

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 1 800 kg (včetně čtyř cestujících), přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 4,21 m x 1,65 x 1,85 m

Poslední úpravy provedeny dne: 3.5.2018