Antonov An-32B (‘Cline’)

Typ:  modifikace lehkého exportního taktického transportního letounu typu An-32 (Cline A mod) vzešlá ze zadání VVS

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, přeprava a shoz nákladu a bojové techniky na padácích, odsun raněných a působení v roli pomocného bombardéru

Historie:  Sovětské VVS zpočátku o dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-32 (Cline A mod), který vzešel ze zadání vzdušných sil Indie a nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu An-26 (Curl A) uzpůsobenou pro činnost z letišť nacházejících se v lokalitách s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu, nejevilo žádný zájem. VVS totiž tehdy disponovalo velkým počtem letounů typu An-26 (Curl A), které měly obdobné přepravní možnosti. Letoun této kategorie mající schopnost operovat z velehorských letišť navíc nepotřebovalo, neboť se takové letecké základny na území SSSR nenacházely. Kromě toho byl tehdy pro VVS vyvíjen kvalitativně nový taktický transportní letoun. Konkrétně přitom šlo o proudový letoun typu An-72 (Coaler C) s charakteristikami STOL. Odmítavý postoj k typu An-32 (Cline A mod) ze strany VVS se změnil teprve až v roce 1987. Podmětem k tomu se staly zkušenosti s nasazením letounů typu An-26 (Curl A) při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Pro činnost z letišť, které se nacházely v hornatých oblastech Afghánistánu, se zkrátka letoun typu An-32 (Cline A mod) hodil více než letoun typu An-26 (Curl A). Specifické požadavky Sovětského VVS daly za vznik verzi, která vešla ve známost jako An-32B (Cline). Vývoj tohoto modelu byl oficiálně posvěcen výnosem ze dne 11. května 1987. Prototyp letounu typu An-32B (Cline) vznikl konverzí letounu An-32 (v.č. 1306) a ke zkouškám byl předán dne 30. prosince 1987. Testování zmíněného stroje a odstraňování zjištěných nedostatků se zatáhlo až do 21. září 1988. Poté byl letoun typu An-32B (Cline) zaveden do výrobního programu závodu č.473 (KiAPO) z Kyjeva. Sovětské VVS si objednalo celkem 25 těchto strojů. Žádný z nich ale nakonec nepřevzalo. Letoun typu An-32B (Cline) se totiž stal obětí škrtů ve zbrojním rozpočtu, které byly jedním z mnoha důsledků hroutícího se sovětského hospodářství. Letoun typu An-32B (Cline) se proto nakonec stal součástí letadlového parku vzdušných sil několika zemí světa a celé řady tuzemských a zahraničních civilních leteckých společností. Civilními dopravci byl přitom provozován i přesto, že postrádal certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu. Provoz letounů typu An-32B (Cline) na civilních linkách bez certifikace nicméně neměl dlouhého trvání. V roce 1993 jeden z těchto strojů ukrajinského dopravce Kolumbus vykonal při letu do Peru mezipřistání na amerických letištích Providence a Charleston, za účelem doplnění paliva. Na druhém z nich byl ale i s posádkou zadržen s tím, že se jedná o dodávku vojenského letounu pro vzdušné síly Peru. Letouny typu An-32B (Cline) provozované civilními společnostmi totiž měly instalovány některé vojenské systémy, včetně pumových závěsníků. Následně byly proto všechny civilní An-32B (Cline) uzemněny. Poté z nich bylo sejmuto veškeré nepotřebné vojenské vybavení. Tomu následovaly certifikační zkoušky dle normy NLGS-2. Chybějící certifikát o způsobilosti v civilním provozu byl letounu typu An-32B (Cline) vystaven v roce 1995.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé (vojenští):  Afghánistán (vojenské letectvo), Arménie (vojenské letectvo), Bangladéš (vojenské letectvo), Chorvatsko (vládní letka a vojenské letectvo), Indonésie (vojenské letectvo), Irák (vojenské letectvo), Kolumbie (vojenské letectvo), Mexiko (námořnictvo a vojenské letectvo), Peru (policie, námořnictvo a vojenské letectvo), Rovníková Guinea (vládní letka), Srí Lanka (vojenské letectvo), Súdán (policie a vojenské letectvo) a USA (vojenské letectvo) 

Uživatelé (civilní):  Angola (AMAR, Alada Empresa de Transportes Aereos, Etram Air Wing, Guicango, TAAG Angola a Von Haaf Air), Arménie (Air Arménia, Ayk Avia a Veteran Aviakompanija), Ázerbájdžán (Avia Trend, AzAl a Est Converttrade Avia), Demokratická republika Kongo (Air Kasai, Filair, GLBC, Malift Air a SAM), Eritrea (Red Sea Air), Ghana (Aerogem Aviation), JAR (Južno-Afrikanskie Avialinii), Kambodža (Imtrec Aviation), Kanada (SkyLink Aviaton), Keňa (748 Air Services, Royale a Warsan Air Services), Kolumbie (Aer Caribe, Cali Cargo, CariCarga, Coral, SADELCA, SAEP Colombia a SELVA Colombia), Kyrgyzstán (Air Manas), Lotyšsko (LAT-ALAK), Moldava (Air Moldava, Pecotox Air, TepAvia Trans, Tirasavia a Valan Air), Mozambik (Natair), Nikaragua (Aero Charter Cargo), OSN, Peru (Aero Transporte SA, Aero Tumi, Aerolineas Alpha, Amazon Sky, Colibri, Expresso Aereo, Imperial Air, Peruvian Aviation & Travel Systém a Transaer Peru), Republika Kongo (Miabi Air Company), Rwanda (Natar), Slovensko (Air Transport Europe), Spojené Arabské Emiráty (Liwa Air), SSSR/Rusko ( Aerolint, AIS Skytriumph, Atlant Aerobatics, Aviaobščemaš, Aviaross, Aviaservis, DOSAAF/ROSTO, Kalužskij dvigatel, Krylo aviakompanija, MAP, Meridian, Moskovskie Avialinii, MRP, Orel Avia, Polet PO, Renan, S7, Stela, TANTK G.M. Berjeva, Ural a Volga-Dněpr), Súdán (Ababeel Aviation, Air Taxi Sudan, Alok Air, AMIS, Azza Air Transport, El Magal Aviation, Kata Air Transport, Trans-Čarter a Trans Attico), Svatý Tomáš a Princův ostrov (Express International Cargo a Goliaf Air), Togo (West Africa Air), Turecko (Air Mark), Ukrajina (Aerotrans, Antonov, Antonov AirTrack, ARZ 410, Avialinii Ukrainy, Docas, Chors, Kolumbus, Konstanta, Kontakt Avia Salamandra, Meridian, Nikolaev Aero, Transavia, Ukraina-Aeroaljans a Vitair) a Zambie (Kudu Air)

Posádka:    dva piloti a navigátor

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20DM s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-32A, instalovaný v přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 7 200 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 12,48 m x 2,78 m x 1,84 m

Výzbroj:     žádná