Antonov An-32A (‘Cline’)          

Typ:  civilní nákladní modifikace lehkého exportního taktického transportního letounu typu An-32 (Cline A mod)

Určení:  doprava nákladu na krátkých tratích

Odlišnosti od letounu An-32 (Cline A mod):

- instalace avioniky sovětské provenience na místo avioniky indického původu

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-32 (Cline A mod), který vzešel ze zadání vzdušných sil Indie a nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu An-26 (Curl A) uzpůsobenou pro činnost z letišť nacházejících se v lokalitách s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu, se dočkal sériové výroby hned ve dvou úpravách. Zatímco jedna z nich byla vyhrazena pro vzdušné síly Indie (IAF) a byla vybavena avionikou sovětského a indického původu, ta druhá byla vybavena výhradně sovětskou avionikou a byla vyhrazena pro tuzemské civilní provozovatele. Zmíněný model vešel ve známost jako An-32A (Cline) a stal se součástí letadlového parku leteckých divizí různých výrobních závodů a konstrukčních kanceláří spadajících pod MOM (Ministerstvo strojírenské výroby) a MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu). Provozovatelem letounů typu An-32A se mimo jiné stal letecký výrobní závod č.21 (Sokol) z Gorkého, letecký výrobní závod č.126 (KnAAPO) z Komsomolska na Amuru, letecký výrobní závod č.99 (U-UAPO) z Ulan-Ude, letecký výrobní závod č.473 (KiAPO) z Kyjeva, závod na výrobu leteckých motorů z Kalugy, závod na výrobu leteckých motorů UMPO z Ufy, OKB G.M. Berjeva, OKB O.K. Antonova a EMZ V.M. Mjasiščeva. Od roku 1987 bylo různým sovětským výrobním závodům a konstrukčním kancelářím předáno více než 90 letounů typu An-32A (Cline). Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se tyto stroje staly součástí letadlového parku různých tuzemských a zahraničních civilních leteckých společností a vzdušných sil několika států světa.

Verze:  -

Vyrobeno:  přes 90 sériových strojů

Uživatelé (vojenští):  Afghánistán (vojenské letectvo), Angola (vojenské letectvo), Bangladéš (vojenské letectvo), Etiopie (vojenské letectvo), Kolumbie (vojenské letectvo), Peru (vojenské letectvo), Rovníková Guinea (vojenské letectvo) a Súdán (vojenské letectvo)

Uživatelé (civilní): Angola (Ani Nave, AMAR, AeroJer, Alada Empresa de Transportes Aereos, Asa Pesada, Gira Globo Aeronautica a Guicango), Arménie (Ayk Avia a South Airlines), Ázerbájdžán (AzAl, Est Converttrade Avia), Bělorusko (Grodno Aviakompanija), Bulharsko (Metro Cargo), Demokratická republika Kongo (Africa One, Air Kasai, GLBC, Gloria Airways, Sankuru Air Service a Viruanga Air Charter), Filipíny (Air Transport Office), Indonésie (Airmark Indonesia), JAR (African Cargo Airlines, Air Million Cargo a Južno-Afrikanskie Avialinii), Kambodža (Imtrec Aviation), Keňa (748 Air Services a Air Pass), Kolumbie (Aer Caribe, CariCarga, Ibero Americana de Cargo, ServiCaribe Express, SADELCA, SAEP Colombia, SELVA Colombia a Transport Aereos del Pacifico), Kyrgyzstán (Trast Aero), Moldava (Galata Aviacharter, Pecotox Air, Renan, TepAvia Trans a Tiramavia), Nikaragua (Aeronica, Aersegovia a Transportes Generales), OSN, Panama (Las Americas Cargo), Peru (Aero Transporte SA, Aero Tumi, Imperial Air, Star Peru, T doble A a Transaer Peru), Republika Kongo (Trans Service Airlift), Rovníková Guinea (CET Aviation), Rwanda (Sun Air Charter), Sierra Leone (Aerolift), Spojené Arabské Emiráty (Aquiline International), SSSR/Rusko (Atran, Barguzin, Impuls Aero, Irkut, Joškar-Olinskij OAO, KMPO, KnAAPO, KrasAvia, Krylo aviakompanija, Kush Air, MAP, MiG, MOM, MRP, NAPO, Norilskoe GUP, NPO Leninets, Rostvertol, SachAviaTrans, SIAT, SibirInterAvia, Sokol, Sterch, Suchoj, TANTK G.M. Berjeva, Tjumenskie motorostroiteli, Trans-Čarter, Turinskoe AP, UMPO a UUAPO), Středoafrická republika (Centrafrican Airlines), Súdán (AMIS, El Magal Aviation a Tarco Air), Svatý Tomáš a Princův ostrov (Goliaf Air), Ukrajina (Antonov a Uhuru Airlines) a Velká Británie (AYR Aviation)

Posádka:    dva piloti a navigátor

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20DM s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-32A, instalovaný v přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 7 200 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 12,48 m x 2,78 m x 1,84 m

Výzbroj:     žádná