Berjev (Antonov) An-30D (‘Clank’)

Typ:  speciální modifikace letounu pro fotogrametrické snímkování typu An-30A (Clank A) uzpůsobená pro činnost v severských oblastech

Určení:  hlídkování nad teritoriálními pobřežními oblastmi moří a oceánů, navádění konvojů nákladních lodí mezi ledovými krami, provádění ledovcového průzkumu a monitorování stavu populace ryb a mořských savců

Odlišnosti od letounu An-30A (Clank A) v provedení s radarem typu Groza-M30:

- instalace dvou 1 500 l vnějších pevných (nesnímatelných) konformních přídavných palivových nádrží s vřetenovitým tvarem na bocích střední části trupu, pod úrovní řady postranních kulatých okének. Zmíněné nádrže jsou převzaty od letounu typu An-26D a jsou napojeny na vnitřní křídelní palivové nádrže, a to za pomoci vnějšího potrubí.

- modifikované navigační vybavení instalací radionavigačního systému dálkové navigace (LORAN) typu Kvitok-2

- modifikované komunikační vybavení instalací středovlnné radiostanice

- instalace datalinku, za jehož pomoci lze odesílat pořízené snímky (s geografickými údaji) v reálném čase

- rozšířené palubní vybavení o záchranné vybavení

Historie:  V roce 1990 bylo celkem pět exemplářů letounu typu An-30A (Clank A) uzpůsobeno pro činnost v chladných severských oblastech. V rámci konverze na arktický speciál, který vešel ve známost jako An-30D a sloužil k hlídkování nad teritoriálními pobřežními oblastmi moří a oceánů, navádění konvojů nákladních lodí mezi ledovými krami, provádění ledovcového průzkumu a monitorování stavu populace ryb a mořských savců, zmíněné letouny mimo jiné obdržely instalaci dvou vnějších 1 500 l pevných konformních přídavných palivových nádrží na bocích střední části trupu. Zmíněné přídavné nádrže byly převzaty od letounu typu An-26D a speciálům typu An-30D, které byly známy též pod neoficiálním názvem Sibirjak, zajistily vytrvalost 9 h. Konverzí na speciál typu An-30D konkrétně prošly letouny s registrací CCCP-30053 (v.č.1008), -30059 (v.č.1108), -30063 (v.č.1202), -30068 (v.č.1209) a -30075 (v.č.1306). Zmíněné stroje měly zbarvení, které se stalo v v roce 1973 standardem pro všechny letouny Polárního letectva. Všechny exempláře speciálu typu An-30D se staly součástí letadlového parku Mjačkovského OAO Středooblastního UGA s domovským letištěm Mjačkovo, které se nachází poblíž Moskvy.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových An-30A)

Uživatelé:  SSSR/Rusko (Aeroflot, DOSAAF/ROSTO, LIAC, Lukiaviatrans, MAUS, Novosibirskoe AP a Rževka)

Posádka:   ?

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M30, instalovaný pod nevelkým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední částí trupu, přímo před příďovým podvozkem

Výzbroj:     žádná