Antonov An-2F (An-2NAK)

Typ:  speciální taktická průzkumná a dělostřelecká pozorovací modifikace lehkého víceúčelového letounu typu An-2 (Colt)

Určení:  průzkum pozemního bojiště, rozpoznávání a určování polohy pozemních cílů v součinnosti s pozemním dělostřelectvem a zjišťování škod způsobených protivníku dělostřeleckou palbou

Odlišnosti od letounu An-2 (Colt):

- nová konstrukce zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídel. Zadní část trupu tohoto modelu má znatelně menší délku a plynule přechází v protáhlý štíhlý nosník ocasních ploch s kónickým profilem. V oblasti mezi odtokovou hranou křídel a nosníkem ocasních ploch je navíc zadní část trupu tohoto modelu kompletně zasklena. Zde se přitom nachází pracoviště druhého člena posádky – navigátora/pozorovatele/střelce.

- nová konstrukce ocasních ploch. Ocasní plochy tohoto modelu jsou uchyceny ke konci štíhlého nosníku s kónickým profilem, který vybíhá ze zadní části trupu, a sestávají se z jedné lichoběžníkové vodorovné plochy (VOP) s výrazným vzepětím (+6°) a rozpětím 6,60 m a jedné zdvojené lichoběžníkové svislé plochy (SOP). Zdvojená SOP je přitom uchycena ke konců VOP. Naproti tomu ocasní plochy modelu An-2 se sestávají z jedné oválné SOP, která tvoří zakončení trupu, a jedné hornoplošně uspořádané VOP.

- instalace vrtule typu AV-7N-161 z letounu typu Li-2 (Cab) na místo vrtule typu V-509-A7. Instalaci vrtule typu AV-7N-161 obdržel pouze druhý prototyp tohoto modelu. První prototyp tohoto modelu byl opatřen vrtulí typu V-509-A7.

- instalace pancéřové ochrany pracoviště pilota a navigátora-pozorovatele s celkovou hmotností 250 kg. Do podlahy a levého boku pilotní kabiny tohoto modelu jsou vetknuty pancéřové pláty s tloušťkou 4 mm. Ochranu navigátora-pozorovatele před postřelováním ze zadní polosféry zase obstarává 16 neprůstřelných skel s tloušťkou 15 mm a jeden pancéřový plát s tloušťkou 6 mm. Součástí sedadel obou členů posádky tohoto modelu je navíc pancéřový plát s tloušťkou 5 mm. Pilotní sedačka je kromě toho opatřena též pancéřovým záhlavníkem s tloušťkou 12 mm.

- instalace obranné střelecké věže s jedním pohyblivým 20 mm kanónem typu BD-203 (u prvního prototypu) nebo dvěma pohyblivými 23 mm kanóny typu NS-23 (u druhé prototypu), která slouží k obraně zadní polosféry, na hřbetu trupu, přímo za odtokovou hranou horního křídla. Obsluhu zmíněné střelecké věže obstarává druhý člen posádky - navigátor/pozorovatel.

- instalace jednoho 20 mm kanónu v levém kořeni dolního křídla

- instalace čtyř pumových závěsníků pod dolním křídlem. Na každém z nich lze přepravovat jednu 100 kg pumu.

- instalace dvou kazetových pumových závěsníků na břichu přední části trupu. Na každém z nich lze přepravovat tři 50 kg pumy.

Historie:  Protože dosah dělostřeleckých a raketových systémů, které přicházely k bojovým útvarů Sovětských pozemních vojsk po skončení druhé světové války, byl již natolik velký, že se jejich bojové nasazení už prakticky nemohlo vůbec obejít bez vzdušné pozorovací platformy, ve druhé polovině 40. let byl O.K. Antonov pověřen vývojem specializovaného letounu pro řízení dělostřelecké palby. Požadovaný pozorovací speciál měl přitom mít velkou vytrvalost a vysokou obratnost. Kromě toho měl být schopen letu velmi malou rychlostí a působit přífrontových letišť s velmi krátkou nezpevněnou vzletovou a přistávací drahou. Z tohoto důvodu se Antonov rozhodl zmíněný speciál pojmout jako modifikaci jednomotorového pístového víceúčelového dvouplošníku typu An-2 (Colt), jehož vývoj se tehdy nacházel ve fázi kompletace prototypu, a to ne náhodou. Zmíněný dvouplošník byl totiž uzpůsoben pro činnost z krátkých nezpevněných ploch. Kromě toho byl plně ovladatelný i při velmi nízkých rychlostech. Pojetí požadovaného pozorovacího speciálu jako modifikace již existujícího letounu mělo navíc vést k nemalému urychlení vývoje a nemalým úsporám vývojových nákladů. Dělostřelecká pozorovací a taktická průzkumná modifikace letounu typu An-2 (Colt) obdržela tovární označení Samoljot F a služební označení An-2NAK. Později bylo služební označení tohoto stroje změněno na An-2K a ještě později na An-2F. Se svým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu An-2 (Colt) pozorovací speciál typu An-2F sdílel bez větších úprav přední část trupu, dvouplošné křídlo, pohonný systém a tříbodový podvozek ostruhového typu. Naproti tomu zadní část trupu tohoto stroje, v oblasti za odtokovou hranou křídel, byla nové konstrukce, stejně jako ocasní plochy. Zadní část trupu speciálu typu An-2F měla znatelně menší délku a plynule přecházela v protáhlý a štíhlý nosník ocasních ploch s kónickým profilem. V oblasti mezi odtokovou hranou křídel a nosníkem ocasních ploch byla navíc kompletně zasklena. Zde se nacházelo pracoviště druhého člena posádky, navigátora-pozorovatele-střelce. Navigátor měl ale na svém pracovišti pobývat pouze v průběhu hlídkování. Při přeletu měl sedět vedle pilota. Přestože speciál typu An-2F počítal s jedním pilotem, bylo u něj plně zachováno druhé řízení (aby jej bylo možné používat též k zaškolování pilotů). Ocasní plochy speciálu typu An-2F byly zase řešeny jako zdvojené, zatímco letoun typu An-2 (Colt) byl opatřen klasicky koncipovanými ocasními plochami. Důvodem použití zdvojených ocasních ploch byla skutečnost, že tolik nepřekážely ve výhledu do zadní polosféry. Kuli minimalizaci rizika poškození při přistání navíc VOP tohoto speciálu dostala do vínku výrazné vzepětí. Speciál typu An-2F ale obdržel též mohutnou pancéřovou ochranu a ofenzivní a defenzivní výzbroj. Zatímco defenzivní výzbroj speciálu typu An-2F tvořila jedna hřbetní střelecká věž, za jejíž pomoci bylo možné postřelovat cíle nacházející se v zadní polosféře, ofenzivní výzbroj tohoto stroje se sestávala z jednoho 20 mm kanónu, vestavěného do levého kořene dolního křídla, a nákladu 50 až 100 kg pum. Kompletaci prvního prototypu letounu typu An-2F se podařilo završit v létě roku 1948. Protože bylo nutné před zahájením letových zkoušek do konstrukce draku zmíněného prototypu vnést změny, které vycházely z výsledků zkoušek prototypu letounu typu An-2 (Colt), známého jako SCh-1, do oblak se tento stroj nakonec poprvé vydal až v dubnu roku 1949. Dalšími úpravami první prototyp letounu typu An-2F prošel po završení závodních zkoušek. Poté, v září toho samého roku, byl tento stroj předán ke zkouškám státním. Státní zkoušky prvního prototypu letounu typu An-2F byl ukončeny v únoru roku 1950. V konečné podobě měl první prototyp speciálu typu An-2F prázdnou hmotnost 3 320 kg, max. vzletovou hmotnost 5 250 kg, max. rychlost 253 km/h, přistávací rychlost 85 km/h, operační dostup 4 500 m, dolet 540 km a vytrvalost 4 h a 33 min. Zkoušky zmíněného stroje se ale musely obejít bez zbraňových testů. Jejich provedení totiž nebo možné, a to kuli nedostatečnému výkonu palubního zdroje elektrické energie. Přestože letoun typu An-2F ve všech ohledech splňoval zadání VVS, sériové výroby se nakonec nedočkal. Důvodem toho se staly rychlé pokroky ve vývoji vrtulníků. Ty totiž byly pro řízení dělostřelecké paluby daleko více vhodné než letouny s pevným křídlem, neboť byly schopny svislého vzletu a přistání a visení ve vzduchu. Po zastavení programu An-2F byly oba dva prototypy tohoto stroje ponechány OKB O.K. Antonova. Antonovova konstrukční kancelář přitom pro jeden z nich později našla využití v roli vzdušné zkušebny. Za pomoci zmíněného stroje byl konkrétně studován vliv proudění vzduchu kolem zadní části trupu středně těžkého dvoumotorového turbovrtulového transportního letounu typu An-8 (Camp) na shoz výsadku. K tomu byly využívány makety trupu zmíněného transportního stroje, které byly zhotoveny v měřítku 1:5 a 1:10 a byly opatřeny funkčními záďovými nákladovými vraty. Zatímco 1:5 makety se zavěšovaly pod dolní křídlo, 1:10 makety se umisťovaly mezi křídla. Z nákladového prostoru zmíněných maket byly shazovány makety nákladu v různých letových režimech. Záznam průběhu zmíněných zkoušek byl pořizován za pomoci filmových kamer, které byly instalovány v zadní části trupu. Protože hrozilo, že budou zavěšené makety trupu letounu typu An-8 (Camp) při vzletu a přistání na nezpevněné VPD poškozeny štěrkem odlétávajícím od kol hlavního podvozku, kola hlavního podvozku speciálu typu An-2F před zahájením zmíněných zkoušek obdržela instalaci blatníčků.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden nebo dva piloti a navigátor/pozorovatel/střelec

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-62IR s max. výkonem 1 000 hp

Výzbroj:     jeden pevný 20 mm kanón se zásobou 100 nábojů, vestavený do levého kořene dolního křídla, jeden pohyblivý 20 mm kanón typu BD-203 se zásobou 250 nábojů (u 1. prototypu) dva nebo pohyblivé 23 mm kanóny typu NS-23 (u 2. prototypu), instalované ve hřbetní obranné střelecké věži nacházející se přímo za odtokovou hranou horního křídla, čtyři 50 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-50, přepravované na čtyřech pylonech nacházejících se pod dolním křídlem, a šest 35 kg osvětlovacích pum typu SAB-50-35, přepravovaných po třech na dvou kazetových závěsnících instalovaných na břichu přední části trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 3.5.2018