Typ:  speciální modifikace lehkého taktického transportního letounu typu An-26 (Curl A) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověření činnosti poloaktivní laserové naváděcí soustavy taktické protizemní řízené střely typu Ch-25 (AS-10 Karen)

Odlišnosti od letounu An-26 (Curl A):

- instalace podvěsného kontejneru s laserovým značkovačem typu Prožektor a podvěsného kontejneru s poloaktivní laserovou samonaváděcí hlavicí typu 24N1 řízené střely typu Ch-25 (AS-10 Karen)

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-26 (Curl A) se stal základem hned několika tzv. vzdušných zkušeben. Jedna z nich vešla ve známost jako An-26P Prožektor a sloužila k testování poloaktivní laserové samonaváděcí hlavice typu 24N1 taktické protizemní řízené střely typu Ch-25 (AS-10 Karen). Zmíněná střela byla nástupcem střely typu Ch-66/-23 (AS-7 Kerry) a byla naváděna na odraz laserového paprsku z laserového značkovače typu Prožektor od cíle. Jediný exemplář speciálu typu An-26P Prožektor se vyznačoval instalací testované naváděcí hlavice a laserového značkovače typu Prožektor uvnitř podvěsných kontejnerů a vznikl v roce 1973 konverzí sérového An-26 (Curl A). Na konverzi zmíněného stroje na speciál typu An-26P Prožektor se přitom podíleli odborníci zkušebního institutu LII ze Žukovského a NPO Geofizika. Zkoušky samonavádění hlavice typu 24N1 na zmíněném letounu probíhaly v letech 1973 až 1974. V jejich průběhu byl studován charakter odrazu naváděcího laserového paprsku od pozadí cíle a od různých pozemních a hladinových cílů, včetně silnice a železničního mostu, a v neposlední řadě též schopnost navedení na cíl za podmínek písečné bouře. V průběhu letových zkoušek byla ale ověřována též rezistence naváděcí soustavy střely typu Ch-25 (AS-10 Karen) vůči rušivým vlivům a možnost navedení na cíl ozařovaný pozemním laserovým značkovačem. Zmíněné zkoušky byly prováděny v zájmu OKB P.O. Suchoje, která se střelou typu Ch-25 (AS-10 Karen) počítala pro taktický stíhací-bombardovací letoun typu Su-17 (Fitter).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-26)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp  

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-26, instalovaný v přední části trupu

Výzbroj:     žádná