Typ:  speciální modifikace lehkého taktického transportního letounu typu An-26 (Curl A) zastávající roli mobilní polní vojenské nemocnice

Určení:  poskytování neodkladné lékařské péče, včetně operačních zákroků, raněným vojákům a odsun raněných z fronty

Odlišnosti od letounu An-26 (Curl A):

- nový interiér nákladové kabiny. Nákladová kabina tohoto modelu je rozdělena na dvě oddělení. Zatímco v předním oddělení se nachází malý operační sál, který je mimo jiné vybaven zařízením pro provádění anestezie, zařízením pro stanovení skupiny krve, tzv. umělou ledvinou a kardiografem, zadní oddělení plní funkci jednotky intenzivní péče pro čtyři raněné. Uvnitř nákladové kabiny tohoto modelu se ale nachází též malá odpočinková místnost pro lékařský personál s pohodlnými sedadly.

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-9  v zadní části levé motorové gondoly. APU typu TA-9 napájí elektrickou energií speciální zdravotnické vybavení v době, kdy nepracují pohonné jednotky.

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-26 (Curl A) vznikl v celé řadě specializovaných modifikací. Jedna z nich vešla ve známost jako An-26M a zastávala roli mobilní polní vojenské nemocnice. Nákladový prostor tohoto modelu byl rozdělen na dvě oddělení, a to přední, ve kterém se nacházel malý operační sál, a zadní, které ukrývalo jednotku intenzivní péče pro čtyři raněné. Speciál typu An-26M byl první vzdušnou polní nemocnicí sovětské konstrukce a byl společným dílem OKB O.K. Antonova a konstrukčního oddělení závodu č.473 z Kyjeva. Na zmíněný speciál bylo přestavěno nejméně pět sériových An-26 (Curl A). První z nich zpočátku, v průběhu zkoušek, nesl civilní registraci a standardní zbarvení Aeroflotu. Předtím, než byl předán Ministerstvu obrany, ale obdržel standardní šedý kabát VVS. Následující exempláře speciálu typu An-26M se od toho prvního mírně odlišovaly, a to instalací APU typu TA-9 v zadní části levé motorové gondoly. Zmíněná APU zajišťovala napájení speciálního palubního lékařského zařízení v době, kdy nepracovaly motory. Provozovatelem speciálů typu An-26M se stal vojenský zdravotnický direktorát Ministerstva obrany. Od standardních transportních An-26 (Curl A) ze stavu VVS bylo zmíněné stroje možné snadno rozpoznat díky přítomnosti velkých kulatých bílých emblémů s červenými kříži na bocích zadní části trupu a na křídle. Dva z nich (rudá 07 a 09) se dočkaly nasazení při sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Podmětem k jejich zapojení do zmíněného konfliktu bylo velmi horké klima a mizerné hygienické podmínky na afghánských vojenských základnách. V Afghánistánu byly tehdy speciály typu An-26M používány zejména k odsunu těžce raněných do Taškentu. Dne 21. ledna 1989 byl ale jeden z těchto strojů (rudá 09) vážně poškozen střelbou. Zmíněnému letounu se sice podařilo přistát v Kábulu, jeho poškození bylo však natolik rozsáhlé, že zde byl, po předchozí demontáži veškerého použitelného vybavení, ponechán svému osudu. Letoun An-26M (rudá 07) byl zase po ukončení sovětského tažení do Afghánistánu přelétnut do Taškentu, kde byl s definitivní platností odstaven.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně pět exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových An-26)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik, navigátor a radista

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24VT s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-26, instalovaný v přední části trupu

Výzbroj:     žádná