Antonov An-24T/TV (‘Coke’)

Typ:  taktická transportní modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu An-24A (Coke)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, odsun raněných a působení v roli pomocného bombardéru

Odlišnosti od letounu An-24A (Coke):

- modifikovaný interiér kabiny v oblasti za kabinou letové posádky. Zde se u tohoto modelu nachází nákladový prostor (a nikoliv kabina cestujících). Nákladový prostor tohoto modelu má podlahu s duralovou konstrukcí a výztuží z lehčeného plastu, zatímco podlaha kabiny cestujících modelu An-24A je zhotovena z překližky. Do podlahy nákladového prostoru tohoto modelu je vetknut 11 m dlouhý pásový dopravník typu P-149 s nosností 1,5 t. Za jeho pomoci lze provádět nejen nakládku a vykládku, ale též shoz výsadkových palet typu PDG-500, které jsou opatřeny pěticí padáků. Pod stropem nákladového prostoru tohoto modelu se nachází instalace nákladového jeřábu s nosností 1,5 t. K postranním stěnám jsou zase uchyceny výklopné lavice pro výsadkáře. V přední části nákladového prostoru tohoto modelu, u levé boční stěny, se nachází palubní toaleta. Naproti tomu u modelu An-24A je palubní toaleta umístěna v zadní části kabiny.

- výrazně menší počet kulatých okének na bocích kabiny (čtyři páry vs osm párů). Druhé pravé a první levé kulaté okénko je přitom součástí 0,5 x 0,6 m nouzového výstupu.

- absence vstupních dveří nacházejících se na levoboku zadní části trupu, v oblasti za křídlem, a servisního vstupu, umístěného naproti vstupním dveřím. Naproti tomu 1,2 x 1,1 m vrata, která se nacházejí na pravoboku přední části trupu, v oblasti před křídlem, a u výchozího dopravního modelu zpřístupňují zavazadlový úložný prostor, zůstala zachována.

- instalace dvoudílných příčně dělených nákladových vrat s délkou 2,72 m, max. šířkou 1,40 m a min. šířkou 1,25 m na břichu zadní části trupu. Zatímco přední díl zmíněných nákladových vrat se sklápí směrem dolů, zadní díl se vyklápí směrem nahoru dovnitř.

- instalace nouzového výstupu s rozměry 1,155 x 0,7 m na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem. Zmíněný nouzový výstup slouží k opuštění kabiny za letu a je opatřen jednodílnými dvířky, která se vyklápějí směrem dopředu ven a v otevřené pozici zastávají roli deflektoru proudu vzduchu.

- instalace rozměrné astrokopule na hřbetu přední části trupu, na úrovni pracoviště navigátora a radisty

- modifikovaná svislá ocasní plocha (SOP) zavedením protáhlého „předkýlu“. Zmíněný předkýl se táhne až k odtokové hraně křídla.

- instalace zdvojené kýlovky s celkovou plochou 2,02 m² na břichu zadní části trupu na místo jednoduché kýlovky s plochou 1,8 m² (identickou zdvojenou kýlovku obdržely též letouny typu An-24B z pozdějších výrobních sérií)

- instalace vojenského radiolokátoru typu PSBN-3N Groza-24, který má lepší funkci mapování zemského povrchu, v nezměněné přední části trupu na místo civilního radiolokátoru typu PSBN-2N Emblema

- instalace radiotechnického systému typu PDSP-2S Proton-M. Zmíněný systém využívá dvě nestejně vysoké tandemově uspořádané tyčové antény nacházející se na břichu přední části trupu a dvě trojité tyčové antény nacházející se pod vnějšími částmi křídla a slouží k provádění přesného výsadku.

- instalace optického bombardovacího zaměřovače typu AIP-32 (zaměřovač typu OPB-1R s IČ adaptérem) nebo nočního bombardovacího zaměřovače typu NKPB-7 pod polokapkovitým průzorem, který se nachází v ose břicha přední části trupu, přímo mezi dvířky šachty příďového podvozku a nouzovým výstupem. Obsluhu zmíněného zaměřovače obstarává navigátor.

- instalace silnějších 2 820 hp motorů typu Al-24T na místo 2 550 hp motorů typu Al-24A

- zvětšená zásoba paliva (z 5 100-5 500 l na 6 180 l) vestavbou dalších čtyř pružných palivových nádrží do střední části křídla To vedlo ke vzrůstu celkového počtu pružných palivových nádrží ze čtyř na osm (jako u letounů typu An-24B z některých výrobních sérií).

- instalace dvou tandemově uspořádaných párů demontovatelných pumových závěsníků typu BD3-34 (s nosností po 500 kg) na okrajích břicha střední části trupu

Historie:  V první polovině 60. let se transportní útvary VVS v kategorii lehkého transportního letounu musely plně spoléhat na dvoumotorové pístové letouny typu Il-12D/T (Coach), Il-14T (Crate) a Li-2T (Cab). Protože zmíněné letouny bylo již tehdy možné považovat za morálně beznadějně zastaralé, na počátku zmíněného desetiletí byla OKB O.K. Antonova pověřena vývojem taktické transportní modifikace dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu An-24 (Coke). Požadovaný transportní stroj vešel ve známost pod označením An-24T a protože měl mít v maximální míře unifikovanou konstrukci s výchozím dopravním modelem, konstrukční tým Antonovovi OKB jej opatřil jednoduše zařízenou nákladovou kabinou se zesílenou překližkovou podlahou bez zařízení pro manipulaci s nákladem. Postranní okénka a dveře přitom zůstala bez změn. Náklad do kabiny tohoto modelu bylo tedy možné nakládat pouze 1,2 x 1,1 m vraty, která se nacházela na pravoboku, v oblasti před křídlem, a u výchozího dopravního modelu zpřístupňovala zavazadlový úložný prostor, a nebo 0,7 x 1,4 m vstupními dveřmi, které byly umístěny na levoboku, v oblasti za křídlem. Z tohoto důvodu nebylo letoun typu An-24T možné používat k přepravě a vysazování bojové techniky. To byl jeden z důvodů, proč se velení VTA (Vojenské transportní letectvo) k tomuto modelu vyjádřilo velmi kriticky. Terčem kritiky se ale stal též nedostatečný dolet, vzletové a přistávacích charakteristiky, překližková podlaha a absence zařízení pro manipulaci s nákladem. Z tohoto důvodu vývoj letounu typu An-24T nakonec nepřekročil prototypové stádium. Prototyp tohoto modelu přitom vznikl v roce 1961 konverzí třetího prototypu letounu typu An-24 (Coke). Závodními a státními zkouškami tento stroj prošel mezi 4. zářím 1961 a 12. červencem 1963. Odpovědí ze strany OKB O.K. Antonova na kritické hodnocení letounu typu An-24T se stala výrazně modifikovaná transportní modifikace letounu typu An-24 (Coke), která vešla ve známost pod shodným označením An-24T. Antonov se přitom rozhodl tento model opatřit břišními nákladovými vraty, zesílenou nákladovou podlahou umožňující přepravovat náklad do celkové hmotnosti 5 t a zvětšenou zásobou paliva. Posledně uvedené mělo přitom vést k prodloužení doletu (bez nákladu) z 1 890 km na 2 900 km. Vývoj takto modifikovaného letounu typu An-24T (Coke), který byl zpočátku vývoje krátce znám jako An-34, byl oficiálně posvěcen výnosem MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 13. února 1965. Prototyp letounu typu An-24T č.2 (Coke) vznikl, v prostorách prototypové dílny OKB O.K. Antonova, konverzí letounu An-24A (v.č. 37300602). Na břichu zadní části trupu zmíněného stroje se nacházela dvoudílná podélně dělená nákladová vrata s délkou 2,85 m a šířkou 1,10 až 1,40 m, která se vyklápěla směrem nahoru do stran a v otevřené pozici byla přiklopena k postranním stěnám nákladového prostoru. Toto řešení nákladových vrat bylo sice jednoduché a nevyžadovalo vnášet větší zásahy do konstrukce trupu, mělo však řadu nevýhod. Tou prvním byla malá výška nákladového otvoru. To prakticky znemožňovalo do nákladového prostoru prototypu letounu typu An-24T č.2 (Coke) vjet automobilem. Malá výška břišního nákladového otvoru ale komplikovala též seskok výsadkářů. Protože nákladová vrata, která se nacházela na pravoboku přední části trupu, nebylo možné použít k nouzovému opuštění paluby na padácích, neboť byla umístěna přímo před vrtulí pravého motoru, do podlahy kabiny, přímo za šachtu příďového podvozku bylo nezbytné vetknout nouzový výstup. To ale zredukovalo využitelnou délku nákladového prostoru na 11,1 m. Součástí vybavení nákladové kabiny prototypu letounu typu An-24T č.2 (Coke) se stal stropní jeřáb s nosností 1,5 t. Do podlahy nákladové kabiny tohoto stroje bylo navíc možné vestavět 11,0 m dlouhý pásový dopravník typu P-149 s identickou nosností. Kromě toho prototyp letounu typu An-24T č.2 (Coke) obdržel instalaci silnějších 2 820 hp motorů typu Al-24T a zdvojené kýlovky na místo jednoduché (zdvojenou kýlovkou byly opatřeny též pozdější výrobní exempláře dopravního modelu An-24B). Prototyp letounu typu An-24T č.2 (Coke) nesl kabát Aeroflotu a výsostné znaky VVS. Taktický kód tento stroj postrádal. Na bocích zadní části trupu měl však nastříkány rozměrné kalibrační značky. Závodními zkouškami prototyp letounu typu An-24T č.2 (Coke) prošel mezi 7. prosincem 1965 a 12. únorem 1966. Primárním posláním závodních zkoušek se stalo prověření využitelnosti podlažních nákladových vrat pro seskok výsadkářů. Na závodních zkouškách zmíněného stroje, které probíhaly v ukrajinském Kyjevě a uzbecké Ferganě, se podílel též institut NIEI PDS (Vědecko-výzkumný a experimentální institut výsadkových systémů). Výsledky závodních zkoušek prototypu letounu typu An-24T č.2 (Coke) byly více než povzbudivé. Státní zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 16. června 1966 a byly završeny dnem 10. listopadu toho samého roku. V průběhu státních zkoušek prototyp letounu typu An-24T č.2 (Coke) vykonal celkem 73 letů s posádkami GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Státní zkoušky zmíněného stroje byly zakončeny doporučujícím stanoviskem pro přijetí do sériové výroby. Podmínkou toho bylo odstranění zjištěných nedostatků. Jedním z nich byl malý dolet, který v konfiguraci bez nákladu činil 2 565 km, zatímco technické zadání požadovalo 2 900 km. Produkce letounu typu An-24T (Coke) byla schválena výnosem ze dne 29. července 1965, tedy ještě před zahájením státních zkoušek. Sériovou výrobu tohoto stroje dostal konkrétně na starost závod č.39 z Irkutska. První sériový An-24T (Coke) (v.č. 6910101) se do oblak poprvé vydal v lednu roku 1966. Zmíněný stroj se stal vůbec prvním letounem, který vzlétl z letiště Irkutsk-2. Sériové stroje se od prototypu mírně odlišovaly. Záďová nákladová vrata sériových An-24T (Coke) měla menší délku a větší min. šířku a byla dělena příčně a nikoliv podélně. Zatímco přední díl nákladových vrat se sklápěl směrem dolů, zadní díl nákladových vrat sériových strojů se vyklápěl směrem nahoru dovnitř. Změny se dotkly též palubního vybavení. Do roku 1971 brány závodu č.39 opustilo celkem 165 letounů řady An-24T (Coke), z toho 103 v základní modifikaci An-24T (Coke) a exportní modifikaci An-24TV (Coke) od základní modifikace se lišící pouze drobnými změnami v avionice a 62 ve vylepšené modifikaci An-24RT (Coke), která se vyznačovala instalací pomocného proudového motoru v zadní části pravé motorové gondoly na místo APU. Letoun typu An-24RT (Coke) se přitom ve výrobním programu zmíněného podniku nacházel v letech 1969 až 1971. Jeden letoun typu An-24T (Coke), který brány závodu č.39 opustil v roce 1968, byl navíc dokončen ve speciální modifikaci, která vešla ve známost jako An-24T Trojanda a zastávala roli vzdušné zkušebny systémů určených k detekci ponořených ponorkových nosičů balistických střel s jaderným pohonem majících nízkou akustickou signaturu. Poté letouny řady An-24T (Coke) ve výrobním programu zmíněného podniku nahradil cvičný stíhací letoun typu MiG-23UB (Flogger C). Svůj veřejný debut si letoun typu An-24T (Coke) odbyl v roce 1967 na 26. Pařížské Air Show. Na zmíněné airshow byl konkrétně prezentován letoun An-24T (CCCP-46280 / v.č.7910104), který byl předtím zbaven veškerých vojenských systémů, včetně bombardovacích zaměřovačů. Ten samý letoun bylo přitom možné shlédnout též na 27. Pařížské Air Show, která se konala v roce 1969. V březnu toho samého roku se na letecké základně Kirovskoje konaly státní zkoušky letounu typu An-24T (Coke) v roli pomocného bombardéru. Pumy přitom zmíněný stroj mohl přepravovat na dvou párech tandemově uspořádaných závěsníků typu DB3-34 (s nosností po 500 kg), které byly uchyceny k okrajům břicha střední části trupu. V rámci zmíněných zkoušek vybraný exemplář letounu typu An-24T (v.č. 7910309) vykonal celkem 18 zkušebních letů. Shoz pum se přitom stal součástí deseti z nich. Z výsledků zkoušek letounu typu An-24T (Coke) v roli pomocného bombardéru vyplynulo, že tento stroj může pozemní cíle za pomoci pum napadat v průběhu letu rychlostí 260 až 480 km/h ve výšce 600 až 6 000 m. Provozovatelem prakticky všech letounů typu An-24T (Coke) se stalo VVS. VVS přitom od roku 1967 převzalo celkem 125 letounů typu An-24T/RT (Coke). Aeroflotu byl dodán jeden letoun typu An-24T (Coke) (CCCP-46280) a čtyři letouny typu An-24RT (Coke). Zmíněné stroje se staly součástí letadlového parku Kurského OAO Centrálního regionálního UGA (1 ks modelu An-24T), Západo-sibiřského UGA (2 ks modelu An-24RT) a Ukrajinského UGA (2 ks modelu An-24RT). Celkem pět letounů typu An-24T (Coke) a čtyři letouny typu An-24RT (Coke) převzalo letectvo MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) a letectvo MOM (Ministerstvo strojírenské výroby). Pro zahraniční zákazníky bylo vyhrazeno 26 letounů řady An-24T (Coke), z toho 1 pro Bulharsko, 6 pro Irák, 1 nebo 2 pro Jemen, 2 pro Kongo, 6 pro Rumunsko a 8 pro Súdán. Protože záďová nákladová vrata transportních letounů typu An-24T/RT (Coke) umožňovala vysazovat pouze živou sílu a náklad (a nikoliv bojovou techniku), VVS nakonec výsadkové operace přenechalo středně těžkým a těžkým transportním letounům typu An-12 (Cub) a An-22 (Cock) a tyto stroje používalo pouze k přepravě nákladu s vysokou prioritou, jakým je proviant či munice, a pošty, odsunu raněných, přesunu materiálu a personálu a výcviku pilotů. Provozovatelem největšího počtu letounů typu An-24T/RT (Coke) se stala Balašovská VVAUL (Vyšší vojenská letecká škola pilotů). Letouny typu An-24T/RT (Coke) ale provozovala též Borisoglebská a Tambovská VVAUL a Kanská škola střelců-radistů (4 ks). Kromě toho se tyto stroje nacházely u útvarů, které operovaly z leteckých základen Voroněž, Irkutsk, Kaliningrad, Klin, Levašov, Luostar, Novosibirsk, Omsk, Urpun, Ussurijsk, Chabarovsk a Čita. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, VVS prakticky všechny letouny typu An-24T/RT (Coke) rozprodalo civilním leteckým společnostem z Arménie, Ruska a Ukrajiny. V roce 2001 se v civilním provozu stále ještě nacházelo 139 transportních letounů typu An-24T/RT (Coke).

Verze:

An-24T (prototyp) – prototypová modifikace letounu typu An-24T (Coke). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl v roce 1965 konverzí sériového An-24A (Coke) a od sériového modelu se odlišoval zejména konstrukcí záďových nákladových vrat. Záďová nákladová vrata prototypu měla větší délku (2,85 m vs 2,75 m) menší min. šířku (1,10 m vs 1,25 m) a shodnou max. šířku (1,40 m) a byla opatřena podélně (a nikoliv příčně) dělenými dvoudílnými dvířky.

An-24T – první sériově vyráběná modifikace letounu typu An-24T (Coke). Tento model mohl uvnitř nákladového prostoru přepravovat náklad do celkové hmotnosti 4 120 kg, 42 výsadkářů nebo 24 ležících raněných či 37 sedících raněných s dvoučlenným lékařským doprovodem. V letech 1966 až 1971 brány závodu č.39 opustilo celkem 102 sériových An-24T (Coke). Část z nich byla přitom dokončena v exportní modifikaci, známé jako An-24TV (Coke).

An-24T Trojanda – speciální modifikace letounu typu An-24T (Coke) zastávající roli vzdušné zkušebny. Za pomoci jediného exempláře speciálu typu An-24T Trojanda, který byl postaven v roce 1968 závodem č.39 z Irkutska, byla prověřována činnost systémů určených k detekci ponořených ponorkových nosičů balistických střel s jaderným pohonem majících nízkou akustickou signaturu z dílny institutu VNIIRA (LNPO Leninets). viz. samostatný text

An-24TV – exportní modifikace letounu typu An-24T (Coke) s drobnými změnami v avionickém vybavení. Na vývoz byl tento model uvolněn v roce 1968. Zatímco dle některých zdrojů bylo postaveno 17 letounů typu An-24TV (Coke), dle jiných zdrojů vzniklo jen pět těchto strojů.  Exportní An-24TV (Coke) se jako vůbec první z řady An-24 (Coke) dočkal nasazení v ozbrojeném konfliktu. V roce 1969 totiž vzdušné síly Iráku tyto stroje použily k bombardování pozic kurdských povstalců.

An-24RT – pokročilá modifikace letounu typu An-24T (Coke) s instalací 900 kp pomocné proudové pohonné jednotkou typu RU-19A-300 v zadní části pravé motorové gondoly na místo pomocné palubní energetické jednotky typu TG-16M. V letech 1969 až 1971 brány závodu č.39 opustilo celkem 62 sériových An-24RT (Coke). viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového An-24A) a 165 sériových strojů všech verzí (102 ks modelu An-24T/TV, 1 ks modelu An-24T Trojanda a 62 ks modelu An-24RT)

Uživatelé:  Arménie, Bulharsko (An-24RT), Kongo-Brazzaville (An-24TV), Irák (An-24TV), Jemen, Rumunsko (An-24TV/RT), Rusko (An-24T/RT), SSSR (An-24T/RT), Súdán (An-24TV/RT) a Ukrajina (An-24T/RT)

An-24T

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a palubní mechanik

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24T s max. výkonem po 2 820 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu PSBN-3N Groza-24, instalovaný v přední části trupu

Vybavení:   - zaměřovací: optický bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (zaměřovač typu OPB-1R s IČ adaptérem) nebo noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace je umístěna pod polokapkovitým průzorem nacházejícím se v ose břicha přední části trupu, přímo mezi dvířky šachty příďového podvozku a nouzovým výstupem)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří tandemově uspořádaných nestejně vysokých drobných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a na břichu zadní části trupu)

Kapacita:    42 výsadkářů, 24 ležících či 37 sedících raněných s dvoučlenným lékařským doprovodem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 120 kg (např. pět výsadkových palet typu PGS-500, 20 až 27 výsadkových pytlů typu PDUR-47 nebo 16 výsadkových kontejnerů typu PDSB-1 s municí a dalším materiálem), přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 15,68 m x 2,17 m x 1,77 m

Výzbroj:     500 kg pumy typu FAB-500M54, značkovací pumy, osvětlovací pumy, pouzdra s radiomajáky typu Štyr-1 či Ogonek (ty slouží pro označování pozic určených pro shoz výsadku) nebo pouzdra s výmetnicemi klamných IČ/RL cílů, přepravovaná na dvou párech demontovatelných tandemově uspořádaných závěsníků typu BD3-34 (s nosností po 500 kg) uchycených k okrajům břicha střední části trupu