Antonov An-24T Trojanda

Typ:  speciální modifikace lehkého taktického transportního letounu typu An-24T (Coke) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověřování činnosti systémů určených k detekci ponořených ponorkových nosičů balistických střel s jaderným pohonem majících nízkou akustickou signaturu

Odlišnosti od letounu An-24T (Coke):

- instalace jednoho páru rozměrných polokapkovitých krytů na bocích přední části trupu, v oblasti za kabinou letové posádky. Na spodní ploše zmíněných krytů se nachází rozměrné panely s kruhovým obrysem, za kterými je umístěna instalace IČ senzorů. Instalace zmíněných krytů se ale neobešla bez zrušení postranních vstupních dveří (nacházejících se na pravoboku). Nákladovou kabinu tohoto modelu proto zpřístupňují pouze záďová nákladová vrata.

- modifikované kryty přechodů křídla na trup. Kryt přechodů křídla na trup tohoto modelu je protažen směrem dozadu. Na jeho horní ploše se nacházejí servisní krytky a jedna protáhlá anténa.

- instalace okének fotoaparátů na břichu trupu

- instalace pracovních konzol šesti operátorů speciálního palubního vybavení, fotoaparátů a zařízení pro přijímání a analyzování informací z akustických bójí uvnitř nákladové kabiny

Historie:  Dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun typu An-24 (Coke) vznikl v celé řadě specializovaných modifikací. Jedna z nich vešla ve známost jako An-24T Trojanda a zastávala roli vzdušné zkušebny. Za pomoci zmíněného speciálu byla prověřována činnost systémů určených k detekci ponořených ponorkových nosičů balistických střel s jaderným pohonem majících nízkou akustickou signaturu z dílny institutu VNIIRA (LNPO Leninets). Jediný exemplář speciálu typu An-24T Trojanda vycházel z vojenského transportního modelu An-24T (Coke) a nesl standardní šedý kabát VVS, výsostné znaky VVS a rudé taktické číslo „04“. Zmíněný stroj byl postaven v roce 1968 závodem č.39 z Irkutska. Jednalo se tedy o nově postavený letoun a nikoliv o stroj vzniklý konverzí. Brány irkutského závodu č.39 jediný exemplář speciálu typu An-24T Trojanda opustil bez instalace speciálního vybavení. Jeho instalaci obdržel na zkušebním letišti institutu VNIIRA v Puškinu. Zkušební program tohoto stroje byl poměrně rozsáhlý. Zdaleka ne veškeré vybavení, které prošlo zkouškami na jediném exempláři speciálu typu An-24T Trojanda, se stalo součástí palubního vybavení operačních protiponorkových letounů VMF.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a šest operátorů

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24T s max. výkonem po 2 820 hp a jeden pomocný proudový motor typu Tumanskij RU-19A-300 s max. tahem 900 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu PSBN-3N Groza-24, instalovaný v přední části trupu