Typ:  taktická transportní modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu An-24A (Coke)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-24A (Coke):

- modifikovaný interiér kabiny v oblasti za kabinou letové posádky. Zde se u tohoto modelu nachází jednoduše zařízený nákladový prostor (a nikoliv kabina cestujících). Kabina tohoto modelu má překližkovou podlahu se zesílenou konstrukcí. Podél její bočních stěn se nachází instalace sklopitelných lavic pro výsadkáře. Kabina tohoto modelu není vybavena zařízením pro manipulaci s nákladem. Na její bocích se nachází shodný počet okének a dveří jako u výchozího dopravního modelu. Náklad do kabiny tohoto modelu lze tedy nakládat pouze 1,2 x 1,1 m vraty, které se nacházejí na pravoboku, v oblasti před křídlem, a u výchozího dopravního modelu zpřístupňují zavazadlový úložný prostor, a nebo 0,7 x 1,4 m vstupními dveřmi, které jsou umístěny na levoboku, v oblasti za křídlem.

- instalace optického bombardovacího zaměřovače typu AIP-32 (zaměřovač typu OPB-1R s IČ adaptérem) pod polokapkovitým průzorem, který se nachází v ose břicha přední části trupu, přímo mezi dvířky šachty příďového podvozku a nouzovým výstupem. Obsluhu zmíněného zaměřovače obstarává navigátor.

- instalace radiotechnického systému typu PDSP-2. Zmíněný systém využívá dvě nestejně vysoké tandemově uspořádané tyčové antény nacházející se na břichu přední části trupu a dvě trojité tyčové antény nacházející se pod vnějšími částmi křídla a slouží k provádění přesného výsadku.

Historie:  V roce 1962 se konstrukční tým OKB O.K. Antonova z vlastní iniciativy pustil do prací na projektu taktické transportní modifikace lehkého dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu An-24A (Coke). Zmíněný model vešel ve známost jako An-24AT a počítal se záďovými nákladovými vraty s nájezdovou rampou a silnějšími 3 200 hp motory typu TV2-117DS z dílny S.P. Izotova. Zmíněný motor měl být zdvojeným 1 500 hp turbohřídelovým motorem typu TV2-117, který poháněl vrtulníky řady Mi-8 (Hip), a měl roztáčet protiběžné vrtule s průměrem 4,0 m. Instalace zdvojených pohonných jednotek měla přitom sebou přinést vysokou provozní bezpečnost, neboť by z typu An-24AT v podstatě učinila čtyřmotorový stroj. Vývoj tohoto modelu ale nakonec nepřekročil projektové stádium. Takto rozsáhlá a zároveň nákladná úprava původního designu totiž nevzbudila zájem ze strany potenciálního zákazníka v podobě VVS. Realizace se z toho samého důvodů nedočkaly ani odvozené transportní modely An-24AT-RD a An-24AT-U. Zatímco typ An-24AT-RD počítal s instalací dvou urychlovacích proudových motorů blíže nespecifikovaného typu na pylonech pod vnějšími částmi křídla a širšími záďovými nákladovými vraty s nájezdovou rampou, typ An-24AT-U měl obdržet širší záďová nákladová vrata s nájezdovou rampou, závěsníky pro pětici odhoditelných urychlovacích startovacích raket na TPL (JATO) typu PRD-63 a brzdící padák s plochou 47 m². Projekty obou zmíněných modelů byly přitom potenciálnímu zákazníku prezentovány v roce 1966. Protože ale moderní lehký transportní letoun VVS tehdy chyběl, neboť lehké pístové transportní letouny typu Il-12D/T (Coach), Il-14T (Crate) a Li-2T (Cab), které tehdy ve své kategorii tvořily páteř transportních útvarů, bylo již možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, mezitím byl konstrukční tým OKB O.K. Antonova pověřen zpracováním projektu podstatně jednodušší vojenské transportní modifikace letounu typu An-24A (Coke). Požadovaný stroj vešel ve známost jako An-24T a dle zadání měl s výchozím dopravním letounem mít v maximální míře unifikovanou konstrukci draku. Pohonný systém měl pak být zcela shodný. Posádka transportního letounu typu An-24T měla být pětičlenná a měla se sestávat ze dvou pilotů, navigátora, radisty a loadmastera. Prototyp letounu typu An-24T vznikl v roce 1961 konverzí třetího prototypu letounu typu An-24 (CCCP-L19603 / v.č.0003). Zmíněný stroj zachovával uspořádání postranních okének a dveří výchozího dopravního modelu. Jeho pohon obstarávala dvojice 2 550 hp motorů typu Al-24A. V zadní části pravé motorové gondoly prototypu letounu typu An-24T se nacházela instalace APU typu TG-16M. Od výchozího dopravního modelu bylo tento stroj možné rozpoznat prakticky pouze díky instalaci několika dodatečných antén. Uvnitř nákladové kabiny mohl prototyp letounu typu An-24T přepravovat náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, 37 vojáků, 33 výsadkářů nebo 27 raněných (24 ležících a 3 sedící) s dvoučlenným lékařským doprovodem. Do září roku 1961 prototyp letounu typu An-24T nesl standardní zbarvení Aeroflotu. Poté obdržel šedý kabát VVS a taktický kód „modrá 93“. Na letových zkouškách prototypu An-24T (modrá 93), které se rozeběhly dnem 4. září 1961, se podílel též institut NIEI PDS (Vědecko-výzkumný a experimentální institut výsadkových systémů). V rámci první etapy závodních zkoušek prototyp An-24T (modrá 93) vykonal, ke dni 3. ledna 1962, celkem 36 letů. V průběhu zmíněných letů byly prověřovány výkonnostní parametry a ovladatelnost, stejně jako možnost vysazovat osoby a náklad za letu z nákladových vrat a vstupních dveří. V průběhu druhé etapy závodních zkoušek, které byly realizovány v létě roku 1962, si prototyp An-24T (modrá 93) na své konto připsal dalších 22 zkušebních letů. Náplní zmíněných letů se stalo prověření činnosti speciálního vybavení. Následně, v červenci toho samého roku, byl tento stroj předán ke státním zkouškám. Státní zkoušky prototypu An-24T (modrá 93) se rozeběhly dne 17. září 1962 a byly završeny dnem 12. července 1963 a byly realizovány na letecké základně Čkalovsk, domovské základně Transportní sekce GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva). Protože letoun typu An-24T splňoval požadavky technického zadání VVS, závěrečná zpráva ze státních zkoušek tohoto stroje obsahovala doporučující stanovisko pro přijetí do řadové služby. Sériové výroby se ale letoun typu An-24T nakonec nedočkal. Důvodem toho bylo kritické hodnocení ze strany velení VTA (Vojenské transportní letectvo). Protože byl letoun typu An-24T opatřen pouze postranními nákladovými vraty, nebyl schopen přepravovat a vysazovat bojová vozidla. Jeho dolet byl shledán za nedostatečný, neboť činil pouhých 1 890 km, a to ještě bez zatížení. Operační poloměr letounu typu An-24T ve výsadkové konfiguraci při letu ve výškách mezi 1 000 m a 6 000 m proto nepřesahoval pouhých 180 až 225 km. Díky nevyhovujícím vzletovým a přistávacím charakteristikám navíc tento stroj nemohl operovat z přífrontových leteckých základen s nezpevněnou VPD. Kritika byla ale vznesena též k nákladovému prostoru, neboť nebyl vybaven zařízením pro manipulaci s nákladem a navíc byl opatřen překližkovou podlahou, kterou lze při manipulaci s nákladem snadno poškodit. Odpovědí ze strany OKB O.K. Antonova na kritické hodnocení VTA se stala výrazně modifikovaná transportní modifikace letounu typu An-24 (Coke), která vešla ve známost pod shodným označením An-24T. Po ukončení zkoušek prototyp An-24T (modrá 93) obdržel civilní zbarvení a registraci CCCP-29101, načež byl předán Kujbyševskému Aviatickému institutu. Zde pak zastával roli pozemní instruktážní pomůcky.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí třetího prototypu letounu typu An-24)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista a loadmaster

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-24 s max. výkonem po 2 550 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2N Emblema (Toadstool), instalovaný v přední části trupu

Kapacita:   37 vojáků, 33 výsadkářů, 27 raněných (24 ležících a 3 sedící) s dvoučlenným lékařským doprovodem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny

Výzbroj:     žádná