Antonov/KACST An-132

Typ:  lehký taktický transportní letoun, vývojový derivát letounu typu An-32 (Cline A)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, přeprava a shoz nákladu a bojové techniky na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-32 (Cline A):

- modifikovaná přední část trupu se „skleněným“ kokpitem pro dvoučlennou posádku se zredukovaným zasklením (o stropní okénka) a protáhlejším dielektrickým krytem antény radiolokátoru

- větší délka trupu (o 860 mm) a nákladového prostoru (o 970 mm)

- odlišný počet postranních okének nákladové kabiny a uspořádání dveří

- modifikovaná střední část křídla s integrálními palivovými nádržemi

- instalace zesíleného podvozku

- instalace lehčích a méně „žíznivých“ motorů typu PW150A kanadské značky Pratt & Whitney Canada na místo motorů typu Al-20DM

- instalace šestilistých vrtulí typu R408 britské značky Dowty Propellers na místo čtyřlistých vrtulí typu AV-68DM

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) americké značky Hamilton Sundstrand v zadní části pravé motorové gondoly na místo APU typu TG-16M

- instalace avioniky americké značky Honeywell

- instalace systému řízení francouzské značky Crouzet

- instalace pilotních sedaček americké značky Ipeco

- instalace integrovaného kyslíkového systému francouzské značky Zodiac

- instalace palubního klimatizačního systému švýcarské značky Liebherr Aerospace

Historie:  Dne 1. dubna 2015 ukrajinská společnost ANTK O.K. Antonova podepsala smlouvu se saudskoarabskou společností King Abdulaziz City for Science and Technology (KACST) o společném postupu při vývoji a výrobě nového lehkého dvoumotorového turbovrtulového taktického transportního letounu. Krátce nato, dne 6. května toho samého roku, ke zmíněnému programu připojila též saudskoarabská společnost Taqnia Aeronautics Company, která je divizí společnosti Saudi Company for Technological Development (TAQNIA). Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením An-132 a jeho základem se stal osvědčený letoun typu An-32 (Cline A), který není ničím jiným, než modifikací letounu typu An-26 (Curl A) uzpůsobenou pro činnost v oblastech s velkou nadmořskou výškou a vysokou teplotou vzduchu. Letoun typu An-132 obdržel modifikovanou střední část křídla s integrálními palivovými nádržemi, modifikovanou příď trupu se „skleněným“ kokpitem pro dvoučlennou posádku, zesílený podvozek a avioniku americké výroby. V případě pohonných jednotek volba padla na motory typu PW150A kanadské značky Pratt & Whitney Canada. Zmíněné motory jsou přitom v porovnání s motory typu Al-20DM, pohonnými jednotkami letounu typu An-32 (Cline A), lehčí a méně „žíznivé“. Před svým předchůdcem v podobě letounu typu An-32 (Cline A), který se stal v roce 1982 součástí výrobního programu závodu č.473 z Kyjeva, měl přitom letoun typu An-132 navrch nejen díky pokročilejší avionice, ale též po výkonnostní stránce. Toto se přitom týkalo zejména nosnosti a doletu. Zatímco typ An-32 (Cline A) je schopen přepravy 7,5 t nákladu, do nákladového prostoru typu An-132 je možné umístit břemeno o hmotnosti 9,2 t. S plným zatížením je tento model schopen urazit vzdálenost 1 270 km. Zkušebně-konstrukční práce na téma An-132 byly naplánovány na 18 měsíců a jejich cena byla stanovena na 116 miliónů USD. Saudové se přitom podpisem zmíněné smlouvy zavázali uhrazením 40 miliónů USD. Uhrazení zbylých 76 miliónů USD padlo na ANTK O.K. Antonova. Ukrajinci se ale podpisem zmíněné smlouvy zavázali též předáním veškerých výrobních technologií a výrobních práv Saudům. Produkce letounu typu An-132 měla totiž být realizována nejen na Ukrajině, ale i v Saudské Arábii, a to v nově vybudovaném závodě. Příslušná mezistátní smlouva byla přitom podepsána dne 16. června 2015 na Pařížské Airshow. Na zřízení zmíněného podniku se měla konkrétně podílet saudskoarabská společnost Taqnia, ukrajinský institut UkrNIIAT (Ukrajinský vědecko-výzkumný institut leteckých technologií), ukrajinská společnost Altis Holding a německá společnost Broetje-Automation. Zaškolení technického personálu saudského závodu na výrobu letounů typu An-132 měli zajistit ukrajinští specialisté. Široká veřejnost byla s projektem tohoto stroje poprvé podrobněji obeznámena na Pařížské Airshow, která se konala v červnu roku 2015. Stavba prototypu letounu typu An-132, který vešel ve známost jako An-132D, započala v září toho samého roku. Dle zadání se letové zkoušky tohoto stroje měly rozeběhnout v listopadu roku 2016. Nakonec si ale prototyp An-132D (UR-EXK) svůj slavnostní „roll-out“ odbyl až dne 20. prosince 2016. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 31. března 2017, z podnikového letiště ANTK O.K. Antonova. V květnu toho samého roku byl tento stroj přelétnut do saudskoarabského Rijádu, aby zde prošel zkouškami zaměřenými na prověření způsobilosti pro činnost v horkém podnebí. Dle zadání se měly přitom testy a demonstrační lety na území Saudské Arábie a států potenciálních zákazníků započít již v únoru roku 2017. Současně na Ukrajinu odcestovala skupina 50-ti inženýrů ze Saudské Arábie, aby zde prošla zaškolením. V červnu toho samého roku, na Pařížské Airshow, bylo oznámeno, že se produkce letounu typu An-132 v Saudské Arábii rozeběhne v roce 2021. V únoru roku 2019 prototyp An-132D (UR-EXK) zavítal na airshow Aero India 2019. Výrobce se totiž snažil letoun typu An-132 prosadit též u vzdušných sil Indie (IAF), a to jako náhradu za letité letouny typu An-32 (Cline A). Součástí prezentace prototypu An-132D (UR-EXK) na zmíněné airshow se přitom stalo též několik demonstračních letů. IAF ale nakonec o tento stroj zájem neprojevilo. Krátce nato, v dubnu toho samého roku 2019, bylo navíc oznámeno, že Saudská Arábie od projektu An-132 odstoupila. Důvody tohoto rozhodnutí nebyly oficiálně sděleny. V únoru roku 2021 byla prototypu An-132D (UR-EXK) zrušena registrace, neboť tomuto stroji mezitím vypršelo osvědčení o letové způsobilosti. Dne 24. května 2022 byl prototyp An-132D (UR-EXK) vážně poškozen při neúspěšném pokusu Ruské armády o obsazení letiště Gostomel. Zákazníci ze Saudské Arábie měli přitom odebrat okolo 80-ti letounů typu An-132. Blíže nespecifikovaný startovací zákazník ze Saudské Arábie projevil též zájem o speciální verze tohoto stroje, včetně pátrací-záchranné a námořní hlídkové.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Pratt & Whitney Canada PW150A kanadské výroby s max. výkonem po 5 072 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   75 vojáků, 46 výsadkářů, 57 sedících či 27 ležících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 9 200 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 13,45 m x 2,40 m x 1,78 m

Výzbroj:     žádná

* 1 270 km s 9,2 t nákladu

Poslední úpravy provedeny dne: 22.1.2023