Typ:  experimentální dálková modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12 (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-12 (Cub):

- instalace dvou 7 600 l přídavných palivových nádrží ze strategického bombardovacího letounu typu 3M (Bison B) uvnitř nákladového prostoru

- větší zásoba oleje pro pohonné jednotky

- větší zásoba stlačeného kyslíku pro kyslíkový systém kabiny

Historie:  Jedním z hlavních nedostatků středně těžkého čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) byl malý dolet. Dolet tohoto stroje s max. užitečným zatížením totiž činil pouhých 2 120 km. Vůbec prvním pokusem o nápravu tohoto nedostatku se stala vestavba dvou 7 600 l přídavných palivových nádrží ze strategického bombardovacího letounu typu 3M (Bison B) do útrob nákladového prostoru. To přitom vedlo ke vzrůstu zásoby paliva na 21 870 l. Takto modifikovaný letoun typu An-12 (Cub) vešel ve známost jako An-12UD a vzhledem k delšímu doletu a vytrvalosti obdržel též větší zásobu oleje a stlačeného kyslíku. Základem prototypu tohoto modelu se stal letoun An-12 (v.č. 99011007). Na zkouškách prototypu letounu typu An-12UD, které byly realizovány mezi 20. a 27. říjnem roku 1960, se podílela OKB O.K. Antonova a VVS.  Výsledky zkoušek tohoto stroje byly povzbudivé. Dolet prototyp letounu typu An-12UD v konfiguraci s max. vzletovou hmotností a 3 t nákladu totiž činil celých 4 900 km. I přesto se 7 600 l přídavné palivové nádrže na letounech řady An-12 (Cub) již více nerozšířily. Důvodem toho byla skutečnost, že zabíraly dobrou polovinu nákladového prostoru. Po završení zkoušek byl prototyp letounu typu An-12UD předán VVS. Kariéru tohoto stroje ale již v květnu roku 1968 předčasně ukončila havárie.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12)

Uživatelé:  SSSR (VTA)

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 (1. výrobní série) s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53N nebo KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2M Sirena-2M (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu)

Kapacita:    ?

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, čtyři 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, čtyři 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo čtyři 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku a uvnitř dvou šachet vestavěných do zadních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* s max. užitečným zatížením