Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) uzpůsobená pro činnost v arktických oblastech

Určení:  zásobování arktických výzkumných stanic, podpora arktických expedicí a provádění geofyzikálního průzkumu arktických oblastí

Odlišnosti od letounu An-12 (Cub):

- instalace pevného odpruženého tříbodového (nezatahovatelného) lyžového podvozku na místo zatahovatelného tříbodového kolového podvozku. Spodní plocha podvozkových lyží tohoto modelu má profil ve tvaru písmene „V“ a je zhotovena z titanové slitiny odolné vůči oděru. Podvozkové lyže tohoto modelu jsou vytápěny vzduchem ohřátým od pohonných jednotek (aby se na nich při dlouhém stání na sněhu netvořila námraza). Podvozkové lyže tohoto modelu jsou poměrně velké. Hlavní podvozkové lyže přitom mají délku 6,8 m a šířku 1,8 m.

- instalace civilního navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija na místo vojenského navigačního radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) pod novým polokapkovitým krytem, který se nachází na břichu přední části trupu. Polokapkovitý kryt antény radiolokátoru tohoto modelu má znatelně větší rozměry a výrazně protáhlý profil. Zmíněný kryt se přitom táhne až k šachtě příďového podvozku.

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TG-16, která zajišťuje dodávky stlačeného vzduchu pro startovací systém pohonných jednotek a elektrické energie pro palubní systémy při stání na zemi s vypnutými motory nebo po výpadku palubních elektrogenerátorů, v překonstruované zadní části levé trupové gondoly, přímo za podvozkovou šachtou. APU typu TG-16 využívá uzavíratelný hřbetní lapač vzduchu a břišní výfukovou trubici. Přístup k zmíněné APU zajišťuje rozměrná servisní krytka.

- rozšířená zásoba paliva vestavbou dodatečných pružných nádrží pod podlahu nákladové kabiny. To přitom vedlo ke vzrůstu doletu na 7 400 km.

- modifikovaný elektrický systém instalací dodatečných akumulátorových baterií. Jejich instalace se nachází v ocasní části trupu.

- modifikované navigační a spojovací vybavení

- instalace aerodynamického krytu na místo ocasní střelecké věže a kabiny střelce. Ze zmíněného aerodynamického krytu navíc vystupuje krátký dielektrický kryt detektoru magnetických anomálií (MAD).

Historie:  Na počátku 60. let byl jeden exemplář čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) přestavěn na speciál, který sloužil k zásobování arktických výzkumných stanic, podpoře arktických expedicí a provádění geofyzikálního průzkumu arktických oblastí. Konkrétně přitom šlo o letoun s v.č. 1901510 a registrací CCCP-04366. Zmíněný speciál vešel ve známost jako An-12TP-2 a měl obdobný kabát, který nesly dopravní letouny typu An-10 (Cat) Aeroflotu. Na rozdíl od letounů typu An-10 (Cat) ale měl, kuli vizualizaci na pozadí sněhu a ledu, oranžově zbarvené vrtulové kužele a SOP a červeně zbarvené horní plochy VOP a vnějších částí křídla. Logo Aeroflotu navíc doplňoval nápis „Polarnaja aviacija“ (na bocích přední části trupu) a kresba tučňáka (na bocích SOP). Svůj debut si jediný exemplář speciálu typu An-12TP-2 odbyl v roce 1961 při expedici na Antarktidu. Zmíněné expedice se přitom zúčastnil též speciálně upravený letoun Il-18V (CCCP-75743). Na cestu z Moskvy k polární stanici Mirnyj, která se nacházela na Antarktidě, oba zmíněné stroje vyrazily dne 15. prosince 1961. 26 423 km dlouhou trasu Moskva – Mirnyj přitom letoun An-12TP-2 (CCCP-04366) tehdy zalétl průměrnou rychlostí 532 km/h. Celková doba strávená ve vzduchu tohoto stroje činila 48 h a 7 min. V průběhu zmíněného letu letouny Il-18V (CCCP-75743) a An-12TP-2 (CCCP-04366) celkem 8 x doplnily palivo, a to v uzbeckém Taškentu, indickém Dillí, barmanském Rangúnu, indonéské Jakartě, australském Darwinu a Sydney a novozélandském Christenchurchu a na americké antarktické stanici McMurdo. Asi nejvíce dal posádkám zmíněných letounů tehdy zabrat přelet z Christenchurchu na stanici McMurdo, protože se nepodařilo navázat s Američany spojení a získat tak navigační a meteorologické informace. Na Antarktidě tehdy letouny Il-18V (CCCP-75743) a An-12TP-2 (CCCP-04366) strávily celý měsíc. Letoun An-12TP-2 (CCCP-04366) byl zde přitom využíván k průzkumu do té doby neznámých oblastí a k měření magnetického pole Země. Předtím ale obdržel instalaci pevného tříbodového lyžového podvozku. Lyžovým podvozkem shodné konstrukce byla opatřena též dvojice letounů typu An-12BPL. Tyto tři letouny se přitom staly jedinými letouny z řady An-12 (Cub) s instalací lyžového podvozku. Letoun Il-18V (CCCP-75743) zase na Antarktidě vykonal několik letů v zájmu expedice, včetně jednoho neplánovaného letu na americkou základnu McMurdo, jehož posláním se stala evakuace nemocných mechaniků z nedaleké australské výzkumné základny. Zpáteční cestu do Moskvy oba zmíněné letouny podnikly mezi 25. lednem a 2. únorem roku 1962 na té samé trase. Za celou expedici na Antarktidu letoun An-12TP-2 (CCCP-04366) strávil ve vzduchu 90 h. Vzhledem k tomu, že bylo označení An-12 tehdy stále ještě tajné, sovětský tisk o jediném exempláři letounu typu An-12TP-2 hovořil jako o nákladní modifikaci letounu typu An-10 (Cat).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m