Antonov An-12RCh 

Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BP (Cub) pro radiační (RINT) a chemický průzkum

Určení:  monitorování jaderných zkoušek potenciálního protivníka

Odlišnosti od letounu An-12BP (Cub):

- instalace jednoho páru tříbodových závěsníků, na kterých lze přepravovat dvojici RINT kontejnerů typu RR8311-100, po stranách břicha přední části trupu, na úrovni příďového podvozku

- instalace krátkého dvoubodového horizontálního závěsníku s vřetenovitým kontejnerem (s nevelkým kruhovým lapačem vzduchu na přídi a kruhovým výstupem vzduchu na zádi) zařízení, které slouží k odebírání vzorků vzduchu pro analyzátor toxických látek, na pravém boku přední části trupu, přímo pod druhým kulatým okénkem

- instalace radiačního dozimetru typu PD-3B

- instalace speciálního laboratorního zařízení uvnitř nákladové kabiny

Historie:  Přestože se světové velmoci v roce 1963 dohodli na zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, ČLR s testováním svých jaderných zbraní v atmosféře diskontinuálně pokračovala nadále. Číňané přitom zkoušky jaderných zbraní prováděli na polygonu Lob-Nor, který se nacházel pouhých několik stovek kilometrů od hranic SSSR. Pro potřeby monitoringu čínských jaderných zkoušek bylo postupně upraveno několik různých typů letounů. Na speciál pro monitorování jaderných zkoušek bylo mimo jiné přestavěno i několik čtyřmotorových turbovrtulových transportních letounů typu An-12BP (Cub). Zmíněné speciály vešly ve známost jako An-12RCh a vyznačovaly se zejména instalací závěsníků pro RINT kontejnery typu RR8311-100 po stranách břicha přední části trupu. Kontejner typu RR8311-100 vzešel z  programu Jak-28RR (Brewer) a měl podobu válcovitého pouzdra s pohyblivou kónickou špicí, které ukrývalo papírový filtr. Na ten se zachytávaly prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření byla prováděna v laboratořích, tedy až po přistání. Identické zařízení přitom kromě letounů typu Jak-28RR (Brewer) a An-12RCh využívaly též letouny typu An-24RR (Coke), An-30RR (Clank), Jak-25RR (Mandrake) a některé exempláře letounů typu Tu-16 (Badger) a Tu-95K-22 (Bear G). Kromě toho speciál typu An-12RCh obdržel instalaci radiačního dozimetru a zařízení pro analýzu toxických látek v ovzduší. Na speciál typu An-12RCh byly po roce 1969 upraveny nejméně dva letouny typu An-12BP (Cub), a to An-12BP (rudá 11 / v.č. 4342604) a An-12BP (rudá 21 / v.č. 3341404). Při průzkumných misích zmíněné stroje podnikaly lety podél hranic SSSR v oblasti Asie a Zabajkalska. Za pomoci speciálů typu An-12RCh se přitom podařilo mimo jiné odhalit i to, že ČLR otestovala termonukleární a kobaltovou pumu.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně dva exempláře

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:         navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Výzbroj:      dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U