Antonov An-12P/AP/BP (‘Cub’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12/-12A/-12B (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-12/-12A/-12B (Cub):

- modifikovaný palivový systém vestavbou dvou pružných palivových nádrží pod podlahu nákladového prostoru, jedné s objemem 5 500 l před a jedné s objemem 4 350 l za hlavní podvozek

Historie:  Jedním z hlavních nedostatků středně těžkého čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) byl malý dolet. Vůbec první pokus o nápravu tohoto nedostatku byl učiněn v roce 1960 a spočíval ve vestavbě dvou 7 600 l přídavných palivových nádrží ze strategického bombardovacího letounu typu 3M (Bison B) do útrob nákladového prostoru. Použití 7 600 l přídavných palivových nádrží sice sebou přineslo vzrůst doletu na 4 900 km (v konfiguraci s max. vzletovou hmotností a 3 t nákladu), jejich instalace nicméně zabírala dobrou polovinu nákladového prostoru. V roce 1963 proto konstrukční tým OKB O.K. Antonova zpracoval projekt zástavby dvou dodatečných pružných palivových nádrží (jedné s objemem 5 500 l a jedné s objemem 4 350 l) pod podlahu nákladového prostoru, do podpalubních úložných prostor. Protože se toto řešení nedostatečného doletu osvědčilo, v letech 1963 až 1989 instalaci zmíněných dodatečných palivových nádrží obdržela, v prostorách výrobních závodů a leteckých opravárenských závodů VVS a MGA, celá řada letounů typu An-12 (Cub), An-12A (Cub) a An-12B (Cub). Takto modifikované letouny typu An-12 (Cub), An-12A (Cub) a An-12B (Cub) byly přitom známy jako An-12P (Cub), An-12AP (Cub) a An-12BP (Cub). Zatímco všechny exempláře modelu An-12P (Cub) a An-12AP (Cub) vznikly konverzí sériových An-12 (Cub) a An-12A (Cub), část exemplářů modelu An-12BP (Cub) vznikla konverzí sériových An-12B (Cub) a část pocházela z produkce závodu č.84 z Taškentu.

Verze:

An-12P – modifikace letounu typu An-12 (Cub) s instalací dvou dodatečných palivových nádrží pod podlahou nákladového prostoru. Součástí palivového systému tohoto modelu je celkem 24 pružných nádrží, 22 křídelních a 2 trupové.

An-12AP – modifikace letounu typu An-12A (Cub) s instalací dvou dodatečných palivových nádrží pod podlahou nákladového prostoru. Součástí palivového systému tohoto modelu je celkem 28 pružných nádrží, 26 křídelních a 2 trupové.

An-12BP – modifikace letounu typu An-12B (Cub) s instalací dvou dodatečných palivových nádrží pod podlahou nákladového prostoru. Součástí palivového systému tohoto modelu je celkem 28 pružných nádrží, 26 křídelních a 2 trupové, a dvě integrální nádrže. Ty jsou součástí vnějších částí křídla. Letouny typu An-12BP (Cub) z pozdějších výrobních sérií navíc obdržely modifikovaná záďová nákladová vrata s větší šířkou (o 105 mm). Po stranách takto modifikovaných nákladových vrat se přitom nacházely vystouplé protáhlé aerodynamické kryty.

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře letounu typu An-12P a An-12AP a část exemplářů letounu typu An-12BP vznikla konverzí sériových An-12, An-12A a An-12B)

An-12BP

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53N nebo KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu) a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu)

Kapacita:    91 vojáků, 60 výsadkářů, 85 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, dvě 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, dvě 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo dvě 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* s max. užitečným zatížením