Antonov An-12BK (v.č. 6344510) vzdušná zkušebna (modifikovaná)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BK (Cub) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověřování činnosti protinámrazových systémů náběžných hran křídel a ocasních ploch za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu An-12BK (Cub):

- instalace úchytu testovaného vzorku, který má podobu náběžné hrany (se symetrickým profilem) s testovaným protinámrazovým systémem, v ose hřbetu trupu, přímo za křídlem. Testovaný vzorek náběžné hrany je k hřbetu tohoto modelu uchycen vertikálně.

- instalace rozměrného roštového rozprašovače vody s kruhovým průřezem na hřbetu trupu, přímo před křídlem. K hřbetu trupu tohoto stroje je zmíněný rozprašovač uchycen ve vertikální poloze, a to za pomoci dvou nosníků z trubkové příhradoviny.

- instalace 8 700 l nádrže na vodu v zadní části nákladového prostoru a pracovních konzol operátorů zkušební aparatury v přední části nákladového prostoru

- instalace rozměrných kapsovitých lapačů vzduchu, který slouží k tlakování nádrže na vodu (voda je k hřbetnímu rozprašovači přiváděna přetlakem), na bocích trupu, na úrovni odtokové hrany křídla

- instalace plechové záslepky na místo prvního levého okénka nákladové kabiny

- instalace dvou filmových kamer, za jejichž pomoci je pořizován záznam tvorby námrazy na zkušebním vzorku, uvnitř krytů uchycených k hodní ploše křídla, poblíž vnitřního páru motorů

- absence defenzivní výzbroje

- instalace rozměrného polokulovitého pozorovacího průzoru po levoboku hřbetu přední části trupu, na úrovni předních dvou kulatých okének nákladové kabiny (tato úprava byla do konstrukce jediného exempláře tohoto modelu zavedena až později)

- instalace malého rozprašovače vody na pozici prvního levého a zkušebního vzorku v podobě snímače letových dat, detektoru námrazy nebo antény na pozici druhého levého okénka (tato úprava byla do konstrukce jediného exempláře tohoto modelu zavedena až později)

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-12 (Cub) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Zmíněný stroj se totiž pro tuto roli nanejvýš hodil, neboť měl objemný nákladový prostor a značnou nosnost. Jedna z těchto vzdušných zkušeben sloužila k testování protinámrazových systémů různých typů letecké techniky za reálných podmínek a vznikla v roce 1981 konverzí letounu An-12BK (CCCP-48974 / v.č. 6344510) ze stavu VVS. Zmíněný speciál byl zpočátku opatřen vlečným roštovým rozprašovačem vody s kruhovým průřezem, který vytvářel oblak vodní mlhy, v němž se pohyboval letoun s testovaným protinámrazovým systémem. Později byl tento stroj uzpůsoben k testování vzorků náběžných hran s protinámrazovým systémem, které byly uchyceny ve vertikální poloze k hřbetu trupu, v oblasti za křídlem. V tomto případě byl kruhový roštový rozprašovač vody připevněn napevno k hřbetu trupu, v oblasti před křídlem. Ještě později na levoboku přední části trupu letounu An-12BK (CCCP-48974) přibyl malý rozprašovač vody, který sloužil k testování činnosti různých senzorů a antén za podmínek námrazy. Za pomoci zmíněného stroje bylo možné ověřovat činnost protinámrazových systémů při letu rychlostí 300 až 400 km/h ve výškách do 8 000 m. Hřbetní rozprašovací zařízení letounu An-12BK (CCCP-48974) dokázalo vytvářet vodní mlhu o hustotě až 2 g/m³ po dobu až 2 h. Průměrná velikost kapiček vody přitom činila 15 až 30 mikronů. Za hřbetní rozprašovací zařízení toho speciálu bylo možné umístit zkušební vzorek náběžné hrany s výškou do 5,5 m a hloubkou do 2,5 m. Zmíněný vzorek mohl být vybaven buďto horkovzdušným nebo elektrickým odmrazovačem. Palubní vybavení letounu An-12BK (CCCP-48974) bylo přitom odmrazovací zařízení testovaného vzorku schopno zásobovat ohřátým vzduchem na teplotu až 190 °C rychlostí až 0,8 kg/sec, resp. 27 V stejnosměrným proudem, resp. 115 V/400 Hz střídavým proudem. Někdy před rokem 1987 tento stroj obdržel rudé trupové číslo 10, zatímco registrace CCCP-48974 byla přidělena letounu An-32A (v.č. 1407). Na počátku roku 1992 byl letoun An-12BK (rudá 10) zbaven veškerého speciálního vybavení. Současně tento stroj obdržel instalaci radiolokátoru typu ROZ-1 Locija na místo radiolokátoru typu Iniciativa-4-100 (Short Horn) pod novým „podbradkem“ s výrazně menšími rozměry. V této podobě byl pak prodán (jako RA-13331) ruskému dopravci Start.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12BK)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj

Posádka:   ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu          

Výzbroj:     žádná