Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12BK (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích, odsun raněných a rušení radiolokačních stanic PVO protivníka

Odlišnosti modelu An-12BK-IS (provedení z roku 1970) od letounu An-12BK (Cub):

- instalace dvou aktivních RL rušičů individuální ochrany typu SPS-5 Fasol uvnitř trupu. Zmíněné rušiče využívají jeden pár prutových antén, jehož instalace se nachází na okrajích břicha přední části trupu, na úrovni překrytu pilotní kabiny.

- instalace aktivních RL rušičů řady Siren-D (SPS-151/-152/-153) uvnitř dvou párů vřetenovitých kontejnerů, které jsou uchyceny (po jednom), za pomoci soustavy vzpěr trubkové konstrukce, k bokům přední části trupu, v oblasti za příďovým podvozkem, resp. v oblasti pod řadou kulatých okének, a k bokům spodní části svislé ocasní plochy, v oblasti před překrytem záďové kabiny střelce. Přední část předních a zadní část zadních kontejnerů je zhotovena z dielektrického materiálu a ukrývá vysílací antény pro přední a zadní polosféru. Z hřbetu zmíněných kontejnerů zase vystupuje nevelký kapsovitý lapač vzduchu, který slouží k chlazení aparatury rušiče. Instalace zmíněných kontejnerů se ale neobešla bez lokálního zesílení konstrukce draku.

- instalace dvou horizontálních přijímacích antén aktivních RL rušičů řady Siren-D pro přední polosféru po stranách spodních okrajů plochého břišního okénka příďové kabiny navigátora

- instalace dvou přijímacích antén aktivních RL rušičů řady Siren-D pro zadní polosféru na koncích nevelkých vertikálních pylonů nacházejících se pod konci vodorovné ocasní plochy (VOP)

- instalace antény zařízení typu Stroj, které slouží k navigaci při letu ve formaci, pod dielektrickým krytem vystupujícím z hřbetního nouzového výstupu pilotní kabiny

Historie:  Přímou reakcí na rychlý rozvoj protiletadlových raketových systémů v 50. a 60. letech se staly prostředky pro aktivní a pasivní vedení radioelektronického boje (REB) v podobě aktivních radiolokačních rušičů a výmetnic klamných cílů. Posláním prostředků REB se stalo rušení radiolokačních a spojovacích prostředků PVO a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel. Aktivní a pasivní prostředky REB byly přitom začleněny do palubního vybavení nejen bojových letounů, ale i specializovaných letounů, které zajišťovaly doprovod útočným skupinám obdobně výkonných bojových letounů. V SSSR jako první prostředky REB obdržely letouny dálkového letectva. DA VVS své první letouny s instalací prostředků REB převzalo v polovině 50. let. V 60. letech přišly na řadu též bojové letouny frontového letectva a transportní letouny VTA, včetně čtyřmotorových turbovrtulových letounů řady An-12 (Cub). První taková modifikace tohoto sovětského protějšku amerického Herculesu vešla ve známost jako An-12B-I (Cub A) a byla opatřena dvojicí jednoduchých manuálně obsluhovaných aktivních RL rušičů typu SPS-5 Fasol z dílny moskevského institutu CNII-108. Zmíněné rušiče byly obsluhovány navigátorem a využívaly prutové antény instalované na přídi trupu. Za pomoci zmíněných rušičů bylo ale možné rušit pouze radiolokační stanice s předem známou pracovní vlnovou délkou (která odpovídala vlnové délce rušícího signálu). K rušení radiolokátorů s přeladitelnou frekvencí, včetně přehledového a naváděcího radiolokátoru amerického protiletadlového raketového komplexu typu Hawk, naváděcího radiolokátoru amerického protiletadlového raketového komplexu typu Nike-Hercules a radiolokátorů stíhacích letounů spolupracujících s PLŘS s poloaktivním radiolokačním navedením, byl rušič typu Fasol nepoužitelný. Z tohoto důvodu letoun typu An-12B-I (Cub A) nakonec vznikl, v roce 1964, v počtu pouhých sedmi exemplářů. Základem zmíněných strojů, které nebyly skutečnými REB speciály, ale standardními transportními stroji s rozšířeným vybavením o aktivní RL rušiče, se přitom staly letouny typu An-12B (Cub) ze stavu VTA. Přímou reakcí na velmi omezené schopnosti REB vybavení modelu An-12B-I (Cub A) se stal model An-12BK-IS (Cub D). Zmíněný model vycházel s pokročilejšího transportního modelu An-12BK (Cub) a kromě dvojice manuálně obsluhovaných RL rušičů typu SPS-5 Fasol obdržel též instalaci čtyř automatizovaných RL rušičů řady SPS-151/-152/-153 Siren-D z dílny moskevského institutu CNIRTI. Instalace zmíněných rušičů se nacházela uvnitř čtyř vnějších vřetenovitých kontejnerů. Zatímco dva z nich byly uchyceny k bokům přední části trupu a ukrývaly rušiče pro přední polosféru, zbylé dva z těchto kontejnerů byly připevněny k bokům spodní části SOP a ukrývaly rušiče pro zadní polosféru. Rušiče řady Siren-D vycházely z rušičů řady SPS-141/-142/-143 Siren, které byly používány bojovými letouny frontového letectva. Na rozdíl od nich si ale dokázaly zapamatovat frekvenci impulzních signálů. Díky tomu byly schopny vysílat rušící signál nejen v okamžiku příjmu signálu nepřátelského radiolokátoru, ale i potom. Kromě toho dokázaly rušit najednou několik radiolokačních stanic s kontinuálním vyzařováním a navíc měly znatelně vyšší výkon (20 x). Činnost rušičů řady Siren-D byla plně automatizovaná. Poté, co zmíněné zařízení zachytilo signál radiolokátoru, provedlo jeho analýzu a následně zvolilo rušící signál a způsob rušení. Varianta SPS-151 měla pracovní vlnovou délkou 3 cm. Modifikace SPS-152 a SPS-153 měly odlišný rozsah frekvencí rušícího signálu. Aktivace rušičů řady Siren-D přitom 3 x až 10 x snížila pravděpodobnost zásahu raketovým komplexem typu Hawk. Všechny exempláře modelu An-12BK-IS (Cub D) vznikly konverzí sériových An-12BK (Cub) ze stavu VTA. Na zmíněný model bylo po roce 1970 přestavěno celkem 150 sériových An-12BK (Cub). Posledních 105 exemplářů modelu An-12BK-IS (Cub D) vzniklo po roce 1974 a od předchozích 45 těchto strojů, které vznikly po roce 1970, se mírně odlišovalo skladbou vybavení. Součástí vybavení těchto strojů se přitom kromě aktivních RL rušičů řady Siren-D stal též nový výstražný RL systém typu Barier a baterie výmetnic klamných IČ cílů. Letouny typu An-12BK-IS (Cub D) nebyly, stejně jako letouny typu An-12B-I (Cub A), skutečnými REB speciály. Zmíněné letouny byly standardními transportními stroji s rozšířeným vybavením o aktivní RL rušiče. Letoun typu An-12BK-IS (Cub D) tedy mohl své rušiče použít pouze k vlastní obraně nebo k obraně letounů letcích v těsné formaci.

Verze:

An-12BK-IS (provedení z roku 1970) – první výše popsané provedení letounu typu An-12BK-IS (Cub D) s instalací aktivních RL rušičů typu SPS-5 Fasol a SPS-151/-152/-153 Siren-D. V tomto provedení vzniklo, po roce 1970, celkem 45 exemplářů letounu typu An-12BK-IS (Cub D).

An-12BK-IS (provedení z roku 1974) – pozdější provedení letounu typu An-12BK-IS (Cub D) s rozšířeným vybavením o pasivní lokátor typu Barier a dva bloky čtyř výmetnic 30-ti klamných IČ cílů typu ASO-2B. Ty jsou instalovány na bocích přední části trupu, v oblasti před křídlem. V tomto provedení vzniklo, po roce 1974, celkem 105 exemplářů letounu typu An-12BK-IS (Cub D).

Vyrobeno:  150 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových An-12BK)

Uživatelé:  SSSR a Rusko

An-12BK-IS (provedení z roku 1970)

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp nebo Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:         navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-4-100 (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“

Kapacita:    96 vojáků, 58 výsadkářů, 85 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m

Vybavení:  - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                   - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu), dva aktivní RL rušiče typu SPS-5 Fasol (jeden pár prutových antén na okrajích břicha přední části trupu) a čtyři aktivní RL rušiče typu SPS-151/-152/-153 Siren-D* (vřetenovité kontejnery na bocích přední části trupu a dolní části SOP a antény na přídi trupu a pod konci VOP)

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, dvě 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, dvě 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo dvě 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* později byl počet rušičů řady Siren-D v každém ze čtyř kontejnerů zvýšen z jednoho na dva. Kontejnery s dvojicí rušičů řady Siren-D měly přitom z dielektrického materiálu zhotovenou přední i zadní část (přední kontejnery, resp. zadní kontejnery, s jedním rušičem měly z dielektrického materiálu zhotovenou pouze přední část, resp. pouze zadní část).