Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12AP (Cub) pro geofyzikální průzkum

Určení:  provádění geofyzikálního průzkumu

Odlišnosti od letounu An-12AP (Cub):

- instalace mohutného cca 8 m dlouhého zalomeného žihadlovitého krytu detektoru magnetických anomálií (MAD) na místo ocasní střelecké věže typu DB-65U. Z hřbetu zmíněného žihadlovitého krytu, v oblasti před plně zachovaným překrytem kabiny střelce, vystupuje mohutný válcovitý kryt astro-inerčního navigačního systému typu L-14MA.

- instalace krytu fotoaparátu na břichu zadní části trupu, přímo za záďovými nákladovými vraty

- instalace tří pracovních konzol operátorů speciálního vybavení uvnitř přetlakové kabiny pro doprovodný personál, která se nachází mezi pilotní kabinou a nákladovým prostorem

- instalace speciálního vybavení uvnitř nepřetlakové nákladové kabiny

Historie:  V roce 1982 byl pro potřeby leningradské pobočky institutu zabývajícího se výzkumem magnetismu Země, který náležel pod sovětskou Akademii věd, zpracován projekt specializované modifikace středně těžkého čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12AP (Cub) pro geofyzikální průzkum. Zmíněný speciál vešel ve známost jako An-12AP Magnitometr a vyznačoval se zejména instalací dlouhého krytu detektoru magnetických anomálií na místo záďové obranné střelecké věže. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl, v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) VMF č.20 z Puškina, konverzí letounu An-12AP (CCCP-12186 / v.č. 1901807) z produkce závodu č.39 z Irkutska a nesl zbarvení, které se od roku 1973 stalo standardem pro všechny letouny Aeroflotu. Později, v roce 1990, zmíněný stroj obdržel instalaci nového palubního vybavení. V této podobě byl letoun An-12AP (CCCP-12186) znám jako An-12AP Relikt a sloužil k studování magnetického pole Země a provádění gravimetrických měření v zájmu různých vládních institucí a ministerstvech.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12AP)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a tři operátoři speciálního vybavení

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 nebo Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:         navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.