Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12 (Cub)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku a nákladu na padácích a odsun raněných

Odlišnosti od letounu An-12 (Cub):

- modifikovaný palivový systém vestavbou dalších čtyř pružných nádrží do útrob křídla, dvou objemu po 700 l poblíž vnitřního páru a dvou o objemu po 450 l poblíž vnějšího páru motorových gondol. To vedlo ke vzrůstu celkového počtu palivových nádrží z 22-ti na 26, celkové zásoby paliva z 13 300 až 14 060 l na 15 440 až 16 600 l a doletu (s max. užitečným zatížením) z 2 120 km na 2 690 km.

- instalace 4 000 hp motorů typu Al-20 (2. výrobní série) nebo 4 000 hp motorů typu Al-20A na místo 4 000 hp motorů typu Al-20 (1. výrobní série). Některé exempláře tohoto modelu později obdržely, v rámci generálních oprav, instalaci silnějších 4 250 hp motorů typu Al-20K.

- větší počet míst k sezení v přetlakové kabině pro doprovodný personál, která se nachází mezi pilotní kabinou a nákladovou kabinou. U tohoto modelu je počet míst k sezení ve zmíněné kabině navýšen z 9-ti na 14. U pozdější sériových strojů je zde hned 20 míst k sezení.

- modifikované ovládání příďového podvozku. Kolo příďového podvozku tohoto modelu lze za pomoci pedálů směrového řízení vychylovat směrem do stran pod menším úhlem (±4°).

- modifikovaný elektrický systém

Historie:  Druhá výrobní modifikace čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub), který se stal v roce 1957 součástí výrobního programu závodu č.39 z Irkutska, vešla ve známost jako An-12A (Cub) a vyznačovala se zejména instalací modifikovaných motorů a dalších palivových nádrží uvnitř křídla. Díky posledně uvedenému měl letoun typu An-12A (Cub) o necelých 600 km delší dolet (v konfiguraci s max. užitečným zatížením). Z modelu An-12 (Cub) na model An-12A (Cub) výrobní program závodu č.39 z Irkutska přešel v roce 1961, počínaje letounem s v.č. 1901801. Vzhledem k tomu, že byla produkce tohoto stroje v prostorách závodu č.39 krátce nato, v roce 1962, zastavena, jeho brány nakonec opustilo pouhých 15 exemplářů tohoto modelu. Verzi An-12A (Cub) konkrétně odpovídalo 10 letounů z 18. a 5. letounů z 19. výrobní série. Model An-12A (Cub) se tedy stal druhou a zároveň poslední verzí letounu typu An-12 (Cub) vyráběnou v Irkutsku. Mezitím byl tento model zaveden do výrobního programu závodu č.64 z Voroněže a závodu č.84 z Taškentu. Model An-12A (Cub) se tak zároveň stal první výrobní verzí letounu typu An-12 (Cub) vyráběnou ve Voroněži a v Taškentu. Ve výrobním programu obou zmíněných podniků, č.64 a č.84, jej ale již v roce 1963 nahradil model An-12B (Cub). Produkce modelu An-12A (Cub) byla poměrně omezená. První exempláře tohoto modelu VTA převzalo v zimě roku 1963

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 nebo Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden noční bombardovací zaměřovač typu NKPB-7 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora), jeden noční bombardovací zaměřovač typu AIP-32 (jeho instalace se nachází v kabině navigátora) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53N nebo KPS-53A (jeho instalace se nachází v kabině střelce)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33M/20, AFA-42/50 či AFA-42/75 nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-MK/25, instalovaný v zadní části pravé podvozkové gondoly nebo nad okénkem vetknutým do pravé poloviny zadního segmentu nákladových vrat

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné před překrytem pilotní kabiny a pod ocasní částí trupu) a výstražný RL systém typu SPO-2M Sirena-2M (po dvou anténách na bocích přední a zadní části trupu)

Kapacita:    91 vojáků, 60 výsadkářů, 85 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 16 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 13,53 m x 3,12 m x 2,40 m

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U, čtyři 80 kg zábleskové pumy typu FOTAB-100-80, čtyři 100 kg noční osvětlovací pumy typu NOSAB-100 nebo čtyři 100 kg denní osvětlovací pumy typu DOSAB-100, přepravované po dvou na dvou vnějších odnímatelných závěsnících uchycených k břichu předních částí gondol hlavního podvozku a uvnitř dvou šachet vestavěných do zadních částí gondol hlavního podvozku, a šest 10 kg barevných značkovacích pum typu COSAB-10, šest 8 kg námořních nočních orientačních pum typu OMAB-25-8N, šest 12 kg námořních denních orientačních pum typu OMAB-25-12D nebo šest radiomajáků typu Štyr či Ogonek, přepravovaných v kazetě typu DJa-SS-AT instalované v šachtě nacházející před záďovou kabinou s pracovištěm střelce

* s max. užitečným zatížením

poslední úpravy provedeny dne: 7.6.2018