Suchoj Su-31M

Typ:  pokročilá modifikace akrobatického speciálu typu Su-31

Určení:  předvádění sportovní akrobacie na leteckých přehlídkách, účast na soutěžích v letecké akrobacii a výcvik pilotů v letecké akrobacii

Odlišnosti od letounu Su-31:

- instalace vystřelovací sedačky typu SKS-94, která dokáže zabezpečit bezpečné nouzové opuštění letounu při letu ve výškách 15 až 4 000 m rychlostí 70 až 350 km/h, uvnitř pilotní kabiny

- instalace odlišně tvarovaného jednodílného nevyztuženého polokapkovitého překrytu pilotní kabiny na místo dvoudílného překrytu sestávajícího se z pevné přední části a výklopné (směrem dozadu) zadní části

Historie:  V roce 1994 se známá ruská konstrukční kancelář se zaměřením na vývoj vystřelovacích sedaček Zvezda pustila do vývoje lehké vystřelovací sedačky pro sportovní akrobatické letouny. Zmíněné sedačka vešla ve známost pod označením SKS-94 a vznikla na základě zadání JSC P.O. Suchoje z roku 1991. Zkoušky této první vystřelovací sedačky navržené speciálně pro sportovní letouny byly přitom realizovány v průběhu roku 1995 na dvoumístném speciálu typu Su-29KS. Protože zmíněné zkoušky zakončilo kladné hodnocení, následně byla vystřelovací sedačka typu SKS-94 začleněna do záchranného systému jednomístného akrobatického speciálu typu Su-31. Vestavba vystřelovací sedačky typu SKS-94 do kabiny zmíněného letounu si ale vyžádala nahradit původní dvoudílný průzračný překryt krytem jednodílným. První exemplář takto modifikovaného Su-31 vešel ve známost jako Su-31M-1 a od vzletové dráhy se poprvé odlepil v květnu roku 1995. Krátce nato, v červnu toho samého roku, se tento stroj představil (staticky i za letu) celému světu na Pařížské Air Show. Sériová výroba tohoto prvního sportovního akrobatického letounu na světě vybaveného vystřelovací sedačkou se rozeběhla na konci roku 1996. Svůj soutěžní debut si letoun typu Su-31M odbyl ještě v srpnu toho samého roku, a to na Mistrovství světa v letecké akrobacii, která se konala v americké Oklahomě. Provozovatelem tohoto modelu se přitom mimo jiné stal též Centrální aeroklub spolku ROSTO (Ruský obranný sportovně-technický spolek), nástupce sovětského DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem), s domovskou základnou Moskva-Tušino.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Itálie, Rusko (ROSTO), Slovensko, Švýcarsko ...

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Vedenějev M-14PF s max. výkonem 400 hp

Poslední úpravy provedeny: 26.1.2013