Suchoj Su-15 (Sachalin-1A)

Typ:  speciální modifikace letounu Su-15 (Flagon A/D) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti podvěsného tankovacího zařízení typu UPAZ-1A Sachalin-1A frontového bombardovacího letounu Su-24M (Fencer D)

Odlišnosti od letounu Su-15 (Flagon A/D):

- uchycení doutníkovitého tankovacího kontejneru typu UPAZ-1A Sachalin-1A k břichu střední části trupu za pomoci standardizovaného konektoru typu UURK s nouzovým systém pyrotechnického oddělení – tento kontejner ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín (zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí) a na jeho zádi se nachází signalizační světla (ty pilota letounu „příjemce“ informují o stavu doplňování)

- instalace dodatečných palivových čerpadel u všech tří trupových palivových nádrží

- instalace modifikovaného elektrického systému

- instalace dávkovacího zařízení paliva typu TRK1-1 (na místo typu TRV1-1A)

- instalace ovládacího panelu tankovacího systému Sachalin-1A uvnitř pilotní kabiny na místo obrazovky radaru typu Orjol-D58 (v této souvislosti instalaci radaru nahradila centrovací zátěž)

- instalace zkušební aparatury

- instalace oválného kontejneru se směrem do zadu namířenou kamerou typu AKS-5 pod pravým křídelním závěsníkem s vypouštěcí lištou typu APU-1-8

Historie:  Prvním letounem značky „Su“ s instalací systému pro doplňování paliva za letu se stal frontový bombardér typu Su-24 ve verzi Su-24M (Fencer D). Zatímco pro příjem paliva tento stroj využíval výsuvný nástavec s tvarem obráceného písmene „L“ (jeho instalace se nacházela přímo před kabinou posádky), pro předávání paliva jiným letounům toho samého typu mohl využívat podvěsný kontejner typu UPAZ-1A Sachalin-1A. Ten přitom ukrýval buben s pružnou 27,5 m tankovací hadicí, která byla opatřena záchytným „košem“, a umisťoval se pod trup. Standardně tento systém dokázal předávat palivo rychlostí 1 000 l/min. V případě potřeby bylo však možné rychlost čerpání zvýšit až na 2 200 l/min. Pro potřeby zkoušek zmíněného systému OKB P.O. Suchoje vyčlenila jeden předsériový exemplář letounu typu Su-15 (Flagon A) (v.č. 0015301) a jeden sériový exemplář letounu typu Su-15T (Flagon D) (v.č. 0215306). Kromě těchto dvou strojů se vzdušnou zkušebnou tankovacího systému typu Sachalin-1A stal též letoun typu Su-15 (Flagon D) s trupovým číslem 37 a výrobním číslem 1115307 (7. letoun z 11. výrobní série). Tento konkrétní stroj zase poskytl zkušební institut LII ze Žukovského. Zatímco oba letouny typu Su-15 (v.č. 0015301 a  v.č.1115307) obdržely instalaci tankovacího kontejneru typu UPAZ-1A pod trupem, letoun typu Su-15T (v.č. 0215306) se stal „příjemcem“. Jako první byl instalací zmíněného tankovacího kontejneru, který se vyznačoval robustním doutníkovitým profilem, opatřen prvně uvedený letoun, tedy letoun s v.č. 0015301. Ten přitom spolu se zmíněným kontejnerem a přidruženým vybavením obdržel též nové rudé trupové číslo (01 na místo 34). První etapa zkoušek tohoto stroje byla zaměřena na prověření vlivu Sachalinu-1A v podvěsu na stabilitu a ovladatelnost. Zpočátku proto zmíněné zařízení postrádalo napojení na vlastní palivový systém. Naviják tankovací hadice byl však již tehdy plně funkční (to umožňovalo zasouvat a vysouvat tankovací hadici za letu). Od vzletové dráhy se letoun Su-15 (rudá 01) v konfiguraci s tankovacím kontejnerem typu Sachalin-1A v podvěsu poprvé odlepil dne 19. prosince 1972. Krátce nato, v roce 1973, OKB P.O. Suchoje zpracovala podklady pro napojení tankovacího kontejneru tohoto stroje na trojici trupových palivových nádrží. Zmíněnou úpravou přitom letoun Su-15 (rudá 01) prošel mezi dubnem a červencem roku 1974 v prostorách novosibirské pobočky Suchojovi OKB. Svůj první let takto modifikovaný letoun Su-15 (rudá 01) uskutečnil dne 4. července téhož roku. Poté byl tento stroj přelétnut z letiště Novosibirsk-Jelcovka do Žukovského, kde sídlil zkušební institut LII. Jako druhý v celkovém pořadí instalaci kontejneru typu Sachalin-1A obdržel letoun Su-15 (rudá 37) s výrobním číslem 1115307. Protože byl tento stroj vyhrazen pro potřeby vývoje technik vlastního přibližovacího manévru a procesu spojení letounu „příjemce“ se vzdušným tankerem, zcela postrádal napojení tankovacího zařízení na palivové nádrže. Z tohoto důvodu kromě podtrupového pylonu typu UURK obdržel již jen instalaci ovládacího panelu tankovacího zařízení na místo obrazovky radaru, centrovací zátěže na místo radaru a testovací aparatury. Kromě toho byl zcela zbaven křídelních zbraňových závěsníků. Zkušební program letounu Su-15 (rudá 37), který byl zahájen v roce 1974, ale již dne 24. prosince 1976 poněkud předčasně ukončila tragická havárie. Ta se přitom odehrála při přeletu z Luchovického letiště Tretjakovo do Žukovského a její příčinu se nikdy nepodařilo objasnit. Naproti tomu letoun Su-15 (rudá 01) byl po ukončení všech zkoušek navrácen PVO. Protože již nemohl zastávat své původní poslání, následně byl předán ŠMAS (Škola mladých leteckých specialistů) ze Solnecova. Zde pak zastával roli pozemní instruktážní pomůcky. Jelikož byla v roce 1991 tato škola uzavřena, na počátku 90. let se ocitl opět v prostorách Suchojovy OKB. Zde pak prošel drobnými „kosmetickými“ úpravami. Poté, v roce 1994, byl předán leteckému museu z Chodynky.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Su-15)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem po 3 900 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 13.1.2012