Suchoj Su-30MKK (‘Flanker G’)

 

Typ:  exportní víceúčelová bojová modifikace dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1), vzešlá ze zadání vzdušných sil ČLR (PLAAF)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace nové zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) s kompozitní (a nikoliv kovovou) konstrukcí, větší výškou, větší tloušťkou a rovnými (a nikoliv špičatými) vrcholy. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Na rozdíl od torzní skříně zdvojené SOP letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1) torzní skříň zdvojené SOP tohoto modelu nezastává funkci integrálních palivových nádrží.

- instalace modifikovaného přistávacího zařízení se zesílenou konstrukcí (kuli vyšší vzletové hmotnosti). Příďový podvozek tohoto modelu je navíc osazen zdvojeným (a nikoliv jednoduchým) kolem. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1).

- instalace modifikovaného křídla se zesílenou konstrukcí a dalším (třetím) párem zbraňových závěsníků pod vnějšími panely. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). To, spolu s instalací nového podvozku, sebou přineslo vzrůst nosnosti podvěsné výzbroje z 4 000 kg na 8 000 kg.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky. Součástí vybavení kabiny posádky tohoto modelu se stal jeden průhledový displej (HUD) typu ILS-31 (v předním kokpitu), čtyři multifunkční displeje (MFD) typu MFI-10-5 (po dvou v předním a zadním kokpitu) a přilbové zaměřovače typu Sura-K.

- instalace systému pro ovládání protivzdušných zbraní typu SUV-VE na místo systému pro ovládání zbraní typu SUV-27. Součástí systému typu SUV-VE přitom je radiolokační komplex typu RLPK-27VE, elektro-optický zaměřovací komplex typu OEPS-30, zobrazovací systém typu SEI-31-10 s HUD typu ILS-31 a identifikační systém „vlastní-cizí“.

- instalace systému pro ovládání protizemních zbraní typu SUV-P Součástí systému typu SUV-P přitom jsou čtyři digitální počítače typu BCVM-486 (jeden hlavní, dva pro MFD a jeden pro systém volby zbraní), čtyři MFD typu MFI-10-5, systém pro přípravu zbraní k odpalu typu SUO-30PK a satelitní navigační systém typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR  

- instalace radiolokačního komplexu typu RLPK-27VE, který schopen vyhledávat, sledovat a zaměřovat nejen vzdušné, ale i pozemní cíle, na místo radiolokačního komplexu typu RLPK-27. Zatímco radiolokační komplex typu RLPK-27VE se sestává z radiolokátoru typu N001VE, programovatelného digitálního procesoru typu Baget-55 a víceúčelového procesoru typu MVK-RL, součástí radiolokačního komplexu typu RLPK-27 je radiolokátor typu N001 Mječ (Slot Back 2) a střelecký počítač typu CVM-80.

- instalace výkonnějšího elektro-optického zaměřovacího systému typu OEPS-30, který se sestává z elektro-optického čidla typu OLS-30 a přilbového zaměřovače typu Sura-K, na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu OEPS-27, jehož součástí je elektro-optické čidlo typu OLS-27 a přilbový zaměřovač typu NSC-27

- instalace modifikovaného čtyřnásobně zálohovaného elektro-impulsního systému řízení typu SDU-10U 4. série

- instalace pilotážně-navigačního komplexu typu PNK-10PU-02

- instalace komunikačního komplexu typu K-DLUE. Součástí zmíněného komplexu je kromě VKV radiostanic typu R-800L1 a R-800L2 též krátkovlnná radiostanice typu R-864LŽ a taktický informační systém s utajeným přenosem, který slouží ke koordinaci akcí bojových skupin.

- instalace audio/video záznamového systému typu Berkut. Za pomoci zmíněného systému je kromě záznamu z HUD a MFD pořizován též záznam komunikace mezi oběma členy posádky.

- instalace nového záznamníku letových dat a nového hlasového záznamníku

- modifikovaný obranný systém náhradou výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza stanicí radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel. Zmíněná stanice kromě výstrahy před ozářením dokáže též určit směr a pracovní frekvenci zachyceného RL záření a v neposlední řadě též programovat samonaváděcí hlavice nesených protiradiolokačních řízených střel.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A), protizemní RŠ s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením Ch-31P (AS-17A Krypton), řízené pumy s TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, neřízené rakety a neřízené pumy

Historie:  Historicky vůbec prvním zahraničním provozovatelem těžkých frontových stíhacích letounů 4. generace řady Su-27 (Flanker) se stala ČLR. Prvních 24 letounů tohoto typu, 20 v jednomístné bojové verzi Su-27SK (Flanker B) a 4 ve dvoumístné cvičně-bojové verzi Su-27UBK (Flanker C), si Číňané objednali v roce 1991. První z nich přitom do ČLR dorazily na konci roku 1991. Celý kontrakt na 24 letounů typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) se podařilo splnit do konce roku 1992. Zmíněné letouny pro Čínské vzdušné síly představovaly významný kvalitativní skok. Žádný jiný stíhací letoun, který do příchodu těchto strojů létal v barvách PLAAF, totiž nebyl schopen vést boj se vzdušnými cíly nacházejícími se mimo visuální kontakt za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Protože kromě toho měly letouny typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) vysokou bojovou efektivitou v manévrovém vzdušném boji, v roce 1995 si PLAAF objednalo dalších 22 těchto strojů, 16 v jednomístné verzi Su-27SK (Flanker B) a 6 ve dvoumístné verzi Su-27UBK (Flanker C). Číňané přitom všechny zmíněné stroje převzali v průběhu roku 1996. Tomu navíc v roce 1996 následoval podpis licenční smlouvy, která závodu společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu zajistila oprávnění na kompletaci 200 letounů typu Su-27SK (Flanker B) pod označením J-11 z konstrukčních celků dodaných ruským výrobcem. Produkce tohoto stíhacího stroje se zde přitom rozeběhla v roce 1998. Protože Číňané nezískali licenční oprávnění na stavbu cvičně-bojového modelu Su-27UBK (Flanker C), v roce 1999 si objednali dalších 28 těchto dvoumístných strojů. Jejich dodávky byly přitom uskutečněny v letech 2000 až 2002. Přestože letoun typu Su-27SK (Flanker B) pro PLAAF představoval, jak již bylo řečeno, významný kvalitativní skok, krátce po zavedení tohoto stroje se velení čínských vzdušných sil začalo pohlížet po pokročilejším bojovém letounu. V roce 1996 se tedy obrátilo o JSC P.O. Suchoje s požadavkem na více pokročilou modifikaci letounu typu Su-27SK (Flanker B). Dle zadání PLAAF měla být požadovaná modifikace tohoto stroje vybavena systémem pro doplňování paliva za letu. Kromě toho měla být schopna vzletu v konfiguraci s max. nákladem paliva a munice. Protože měl zmíněný model podnikat dlouhotrvající mise, součástí zadání se stal též požadavek na dvoumístné uspořádání. Kromě toho měl být zmíněný stroj schopen napadat pozemní a hladinové cíle i za pomoci přesně naváděné munice. Protizemní munice modelu Su-27SK (Flanker B) se přitom omezovala na neřízené rakety a pumy. Součástí jeho zbraňového se navíc měla stát pokročilejší střednědosahová PLŘS typu R-77E (AA-12A Adder A). Zmíněná střela je přitom na rozdíl od PLŘS typu R-27 (AA-10 Alamo), nejvýkonnější protivzdušné zbraně letounu typu Su-27SK (Flanker B), schopna se zcela autonomně navést na vzdušný cíl dle principu „vystřel a zapomeň“. Naproti tomu při útoku za pomoci střely typu R-27 (AA-10 Alamo), která využívá poloaktivní RL samonaváděcí soustavu, je nezbytné postřelovaný vzdušný cíl nepřetržitě ozařovat palubním radiolokátorem až do okamžiku zásahu. To přitom značně limituje počet paralelně postřelovaných cílů a zároveň letounu nosiči znemožňuje v průběhu střelby vykonávat příliš prudké manévry. Zmíněnému zadání přitom nejlépe vyhovoval dvoumístný víceúčelový bojový model Su-30MK (Flanker F variant 2), který se mezitím stal základem modelu Su-30MKI (Flanker H) pro vzdušné síly Indie (IAF). Z tohoto důvodu padlo rozhodnutí, aby se stal též základem dvoumístného víceúčelového bojového letounu požadovaného PLAAF. Práce na předběžném projektu modifikace letounu typu Su-30MK (Flanker F variant 2) pro PLAAF, která vešla ve známost jako Su-30MKK (Flanker G), se rozeběhly v červenci roku 1997, bez vyčkávání na podpis oficiální objednávky. Plný vývoj zmíněného stroje byl přitom zahájen v říjnu toho samého roku. Produkce letounu typu Su-30MKK (Flanker G) byla svěřena závodu KnAAPO z Komsomolska na Amuru, a to i přesto, že se do té doby produkcí všech dvoumístných modifikací letounu typu Su-27 (Flanker) zabýval závod IAPO z Irkutska. Irkutský závod IAPO byl totiž mezitím pověřen plněním poměrně objemné zakázky IAF na letouny typu Su-30MKI (Flanker H). Pokud by mu tedy byla přidělena i zakázka PLAAF na letouny typu Su-30MKK (Flanker G), získal by v rámci ruského leteckého průmyslu monopol na výrobu a vývoj těžkých bojových letounů, o což nebyl zájem. Závod KnAAPO se navíc nacházel blíže ČLR. Kromě toho již tehdy měl určité zkušenosti s plněním čínských zakázek, a to díky dodávkám letounů typu Su-27SK (Flanker B) a konstrukčních sestav ke kompletaci letounů typu J-11 (Flanker B) v Shenyangu. Příslušná smlouva mezi JSC P.O. Suchoje a závodem KnAAPO byla podepsána dne 8. ledna 1998. Pro zmíněný podnik bylo přidělení programu Su-30MKK (Flanker G) skutečným požehnáním, neboť tehdy neměl žádné zakázky od Ministerstva obrany Ruska. Od svého „indického“ protějšku Su-30MKI (Flanker H) se „čínský“ Su-30MKK (Flanker G) značně odlišuje, a to nejen skladbou palubního vybavení, ale i konstrukcí. Vedení závodu KnAAPO se totiž rozhodlo v konstrukci tohoto stroje v maximální míře zužitkovat, za účelem urychlení vývoje, konstrukční řešení jednomístného víceúčelového bojového letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1), známého též pod označením Su-27M. S tímto strojem přitom letoun typu Su-30MKK (Flanker G) sdílí konstrukci zdvojené SOP, plovoucí VOP, křídla, motorových gondol a podvozku. Přední část trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou a palivovou nádrž č.1 zase tento model přebírá od letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1). Naproti tomu konstrukci zadní části trupu, ocasního „žihadla“, zdvojené kýlovky a horizontálních nosníků ocasních ploch má shodnou s letounem typu Su-27 (Flanker B). Posledně uvedené ale znemožnilo útroby torzní skříně zdvojené SOP letounu typu Su-30MKK (Flanker G) využívat jako integrální palivové nádrže, jak je tomu u letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Horizontální nosníky ocasních ploch letounu typu Su-27 (Flanker B) totiž neposkytují dostatek vnitřního prostoru pro palivové potrubí. V porovnání s „indickým“ Su-30MKI (Flanker H) je ale „čínský“ Su-30MKK (Flanker G) méně pokročilý. Zmíněný stroj totiž postrádá PGO. Jeho pohon navíc obstarávají standardní motory typu Al-31F bez vektorovatelných trysek, zatímco „indický“ Su-30MKI (Flanker H) pohánějí motory typu Al-31FP s řízeným vektorem tahu. Kromě toho je zbraňový systém „čínského“ Su-30MKK (Flanker G) vystavěn na méně výkonném impulsním dopplerovském radiolokátoru typu N001VE. Naproti tomu „indický“ Su-30MKI (Flanker H) je vybaven radiolokátorem s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu N011M Bars. Jedním z důvodů toho, proč si či PLAAF objednalo méně pokročilý derivát letounu typu Su-30MK (Flanker F variant 2) než IAF, byl spěch na zavedení. Veškerá avionika letounu typu Su-30MKK (Flanker G) je navíc produktem ruské společnosti RPKB. Naproti tomu avionika letounu typu Su-30MKI (Flanker H) se sestává ze systémů francouzského, izraelského, ruského a indického původu. Dne 21. října 1997, za chodu prací na výrobních dokumentacích letounu typu Su-30MKK (Flanker G), padlo rozhodnutí, aby byl na vzdušnou zkušebnu avioniky a výzbroje tohoto stroje přestaven první prototyp letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1), známý jako T10PU-5 (modrá 05). V této nové podobě se přitom letoun T10PU-5 do oblak poprvé vydal dne 9. března 1999. Mezitím byla v prostorách závodu KnAAPO zahájena stavba reálných prototypů letounu typu Su-30MKK (Flanker G). První z nich vešel ve známost jako Su-30MKK-1 a vznikl spojením přední části trupu, která byla sejmuta (na úrovni žebra č.18) z poškozeného (požárem při doplňování paliva) letounu Su-27UB (rudá 40) ze stavu Ruského VVS, s naskladněnými konstrukčními podsestavami letounu typu Su-27SK (Flanker B) a zdvojenou SOP a podvozkem letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1). Předtím byl ale do sejmuté přední části trupu letounu Su-27UB (rudá 40), vestavěn výsuvný nástavec pro doplňování paliva za letu a nové elektro-optické čidlo. Ještě předtím přední část trupu zmíněného stroje posloužila v roli šablony pro výrobní přípravky. Prototyp Su-30MKK-1 (bílá 501) obdržel standardní kamufláž Ruského VVS sestávající se z nepravidelných polí jednoho odstínu šedé a dvou odstínů modré barvy a do oblak se poprvé vydal dne 20. května 1999. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G), který byl dokončen v polovině léta toho samého roku, byl již v podstatě nově vyrobeným strojem s minimálním podílem „kanibalizovaných“ komponent. Zmíněný letoun (modrá 502) vešel ve známost jako Su-30MKK-2, byl opatřen standardní kamufláží PLAAF sestávající se ze dvou odstínů šedé (tmavě šedá na horních a světle šedá na dolních plochách) a do oblak se poprvé vydal dne 15. září 1999. Následující dva prototypy letounu typu Su-30MKK (Flanker G), Su-30MKK-3 (modrá 503) a Su-30MKK-4 (modrá 504), byly současně prvními sériovými stroji. Oba zmíněné letouny zpočátku létaly v základové barvě. Letoun Su-30MKK-3 (modrá 503) nicméně později obdržel standardní kamufláž PLAAF. Všechny čtyři prototypy letounu typu Su-30MKK (Flanker G) byly nejprve testovány na podnikovém letišti závodu KnAAPO. Poté byly přelétnuty do Žukovského, aby mohly projít zkouškami u institutu LII (Letový zkušební institut). Nakonec byly testovány 929. GLIC (Státní letové zkušební centrum) z Achtubinska na letecké základně Vladimírovka. Součástí zkoušek prototypů letounu typu Su-30MKK (Flanker G) u 929. GLIC se mimo jiné staly též zbraňové testy. Zkoušky letounu typu Su-30MKK (Flanker G), na kterých se kromě zmíněných prototypů podílela též vzdušná zkušebna na bázi letounu T10PU-5, byly završeny v roce 2000. Následně byly prototypy tohoto stroje využívány k prezentacím na různých mezinárodních airshow. Pro prototypy Su-30MKK-3 (modrá 503) a Su-30MKK-4 (modrá 504) se navíc našlo využití při výcviku čínských pilotů před zahájením dodávek sériových strojů. Kontrakt na prvních 38 letounů typu Su-30MKK (Flanker G) byl podepsán dne 27. srpna 1999. Kompletaci prvních 12-ti těchto strojů se podařilo završit před koncem roku 2000. Formální předání deseti z nich PLAAF bylo uskutečněno při slavnostní ceremonii na letecké základně Dzemgi. Následně byly tyto stroje přelétnuty, ruskými piloty, na svou domovskou základnu Wuhu. Dodávka dalších 10-ti letounů typu Su-30MKK (Flanker G) následovala dne 21. srpna 2001. Zbylých 18 těchto strojů z kontraktu na 38 letounů typu Su-30MKK (Flanker G) bylo Číňanům předáno do konce toho samého roku. Zpočátku všechny zmíněné stroje provozoval 9. regiment 3. divize ze základny Wuhu. Později byla část z nich přesunuta k 54. regimentu 18. divize s domovskou základnou Changsha-Huanghua. Protože bylo PLAAF s letouny typu Su-30MKK (Flanker G) spokojeno, mezitím, v prosinci roku 2001, si objednalo dalších 38 těchto strojů. Prvních 19 z nich přitom PLAAF převzalo v průběhu srpna a prosince roku 2002. Dodávka zbylých 19-ti letounů typu Su-30MKK (Flanker G) z kontraktu z prosince roku 2001 byla realizována v průběhu roku 2003. Provozovatelem těchto strojů se přitom stal 85. regiment 29. divize s domovskou základnou Quzhou. Celková produkce letounu typu Su-30MKK (Flanker G) se tedy nakonec zastavila na 76-ti exemplářích. První cvičné střelby za pomoci protizemních řízených střel typu Ch-58ME (AS-18 Kazoo) piloti PLAAF letounů typu Su-30MKK (Flanker G) uskutečnili v květnu roku 2002. Krátce nato byli vycvičeni též v použití PLŘS typu R-77 (AA-12A Adder A), protizemních střel typu Ch-29T (AS-14B Kedge), protiradiolokačních střel typu Ch-31P (AS-17A Krypton) a naváděných pum typu KAB-500Kr. Víceúčelové bojové letouny typu Su-30MKK (Flanker G) se staly, spolu s méně pokročilými stíhacími-bombardovacími letouny typu JH-7 (Flounder) čínské konstrukce, prvními bojovými letouny PLAAF schopnými napadat pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Až do příchodu těchto nadzvukových strojů se čínské vzdušné síly při útocích na pozemní cíle musely plně spoléhat nadzvukové útočné letouny řady typu Q-5 (Fantan A), které byly vyzbrojeny pouze neřízenými pumami a raketami, a lehké podzvukové bombardovací letouny typu H-5 (Beagle). Oba dva zmíněné letouny byly přitom již tehdy beznadějně morálně i technicky zastaralé. Typ Q-5 (Fantan A) byl totiž derivátem sovětského nadzvukového stíhacího MiGu-19S (Farmer D), jehož původ lze vystopovat v první polovině 50. letech 20. století, zatímco v případě typu H-5 (Beagle) se jednalo o upravenou kopii sovětského letounu typu Il-28 (Beagle), který vznikl již na konci 40. let 21. století. Letouny typu Su-30MKK (Flanker G), spolu s odvozenými letouny typu Su-30MK2 (Flanker G) ze stavu PLANAF, často obstarávají, v konfiguraci s PLŘS typu R-73E (AA-11A Archer) a R-77E (AA-12A Adder A) v podvěsu, stíhací doprovod středně těžkým podzvukovým bombardovacích letounů typu H-6K (Badger) při letech nad vodami Západního Pacifiku, Jihočínského moře a Japonského moře. Podporu jim přitom zajišťují vzdušné tankery typu Il-78 (Midas) a AWACS speciály typu KJ-2000 (Mainring). Později, v roce 2012, nejméně pět letounů typu Su-30MKK (Flanker G) ze stavu PLAAF obdrželo nestandardní kamufláž sestávající se z nepravidelných polí růžové, žluté a zelené barvy (na místo nátěru sestávajícího se ze dvou odstínů šedé), tedy velmi podobnou kamufláž, jako nesou „vietnamské“ Su-30MK2V (Flanker G). Takto kamuflované letouny typu Su-30MKK (Flanker G) byly poprvé identifikovány v září roku 2012 a pravděpodobně zastávají roli „agresorů“ při výcviku vzdušného boje. V dubnu roku 2015 byl zase letoun typu Su-30MKK (Flanker G) poprvé spatřen s čínským kontejnerem pro vedení REB typu KL700A na jednom ze zbraňových závěsníků. V blízké budoucnosti letouny typu Su-30MKK (Flanker G) u bojových útvarů PLAAF podle všeho nahradí letouny typu J-16 (Flanker) čínské výroby. Zmíněný stroj přitom není ničím jiným, než modifikací letounu typu J-11BS (Flanker), který zase není ničím jiným, než upravenou bezlicenční kopií ruského letounu typu Su-27UB (Flanker C).

Verze:

Su-30MKK-1 – první prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G). Tento stroj vznikl spojením přední části trupu vyřazeného letounu typu Su-27UB (Flanker C) ze stavu VVS s naskladněnými konstrukčními podsestavami letounu typu Su-27SK (Flanker B) a zdvojenou SOP a podvozkem letounu typu Su-35 (Flanker E variant 1) a do oblak se poprvé vydal dne 20. května 1999.

Su-30MKK-2 – druhý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G). Tento stroj se do oblak poprvé vydal dne 15. září 1999. V jeho konstrukci přitom našlo uplatnění jen minimum „kanibalizovaných“ komponent.

Su-30MKK-3 – třetí prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G). Tento stroj byl postaven v roce 1999 a jako první odpovídal plnému výrobnímu standardu.

Su-30MKK-4 – čtvrtý prototyp letounu typu Su-30MKK (Flanker G)

Su-30MKK – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu Su-30MKK (Flanker G). Tento model byl postaven, v letech 2000 až 2003, v počtu 76-ti exemplářů.

Su-30MKK (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu Su-30MKK (Flanker G) zastávající roli vzdušné zkušebny radiolokátoru typu N035 Irbis letounu typu Su-35S (Flanker K). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prototypu Su-30MKK-3.

Vyrobeno:  čtyři prototypy a 76 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

 

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VE Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VE, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m2 je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VE může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Kontrastní pozemní cíle tento typ radiolokátoru dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě cílů pozemních. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30 se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50R(A) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE Gardenija nebo SPS-171 (L005S) Sorbcija-S. Štíhlá válcovitá pouzdra zmíněného rušiče mají zaoblené dielektrické kryty na obou koncích a připevňují se ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73 (AA-11A Archer). Později se součástí obranného systému tohoto stroje stal též podvěsný aktivní RL rušič typu KL700A čínské výroby.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 6 ks) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 6,43 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 34 000* kg
Max. rychlost: 2 120 km/h
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet:    3 000** km

 

 

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.11.2019