Typ:  exportní modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-34 NVO (Fullback)

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka, ničení hladinových plavidel, taktický průzkum, ničení pomalu letících vzdušných cílů (útočné a bombardovací letouny, vrtulníky a transportní letouny) a poskytování paliva za letu jiným letounům

Odlišnosti od letounu Su-34 NVO (Fullback):

- instalace odlišného komunikačního vybavení

- instalace odlišného identifikačního systému „vlastní-cizí“

- instalace nového (?) elektro-optického zaměřovacího systému za šachtou příďového podvozku

- modifikovaný obranný systém

- instalace LED přistávacích světlometů alá Su-57 (Felon) na noze příďového povozku na místo klasických žárovkových světlometů

- odlišné uspořádání senzorů výstražného RL systému. Senzory výstražného RL systému tohoto modelu mají podobné uspořádání jako u letounu typu Su-35S (Flanker M)

- instalace hřebenovitých krytů, které podle všeho souvisejí s obranným systémem, na břichu trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o munici s jadernou bojovou hlavicí

Historie:  Případným zájemcům ze zahraničí začalo Rusko stíhací-bombardovací letoun typu Su-34 (Fullback) nabízet již od 90. let. Vůbec poprvé byl přitom tento stroj v exportní verzi, pro kterou se zpočátku používalo označení Su-32FN, představen v létě roku 1995 na 41. Pařížské Air Show. Na zmíněné airshow ale zvažovaný exportní model suploval prototyp T10V-5. Letoun typu Su-34 (Fullback) sice dokázal v zahraničí zaujmout, kupce těchto strojů se ale poměrně dlouho nedařilo najít. Důvody toho byly přitom ryze ekonomické. Letoun typu Su-34 (Fullback) je totiž jednoúčelovým strojem určeným k ničení pozemních cílů. Z tohoto důvodu se řada případných zájemců raději rozhodla pro kompromisní řešení v podobě víceúčelového bojového letounu typu Su-30MK (Flanker G/H). Letoun typu Su-30MK (Flanker G/H) totiž dokáže plnit celou řadu úkolů letounu typu Su-34 (Fullback) a přitom současně může plnohodnotně zastávat též poslání stíhacího stroje. Prvním vážným zájemcem o letoun typu Su-34 (Fullback) se přitom stal Alžír. Cesta tohoto stroje k vzdušným silám Alžíru ale nebyla jednoduchá. První jednání s Alžírem ohledně možnosti nákupu letounů typu Su-34 (Fullback) se konala v roce 2006. K podpisu objednávky na 12 exemplářů zjednodušeného exportního modelu, který vešel ve známost jako Su-34E, ale došlo až na počátku roku 2016. Výhledově vzdušné síly Alžíru tehdy počítaly s pořízením až 40-ti těchto strojů do roku 2022. Část z nich měla být přitom dodána ve specializované průzkumné a část ve specializované REB verzi. Ze zmíněné zakázky ale nakonec sešlo. Nabízený exportní model Su-34E totiž nesplňoval technické zadání vzdušných sil Alžíru. Kromě toho měl jen málo předností před nedávno předtím pořízenými modernizovanými Su-24MK2 (Fencer), které měl nahradit, při vysoké pořizovací ceně. Zrušení zmíněné zakázky mělo ale též politický podtext. Proti prodeji letounů typu Su-34E do Alžíru se totiž postavily sousední země, na které musí Rusko brát též ohled. Protože si ale Alžír chtěl zachovat své útočné a průzkumné kapacity, které díky odřeknutí typu Su-34E nadále ležely na bedrech letitých letounů typu Su-24MK2 (Fencer), později zájem o tento typ obnovil. Alžířané byli ale k pořízení zmíněných letounů přístupni až po předchozí nabídce exportní modifikace vylepšeného modelu Su-34 NVO (Fullback), který vzešel z prvního stupně modernizačního programu základního modelu Su-34 (Fullback). Zmíněný model vešel ve známost jako Su-34ME a od modelu Su-34 NVO (Fullback), který je vyhrazen pro ruské vzdušné síly, se odlišuje mimo jiné instalací odlišného komunikačního vybavení a identifikačního systému „vlastní-cizí“. Dle telegramového kanálu „Fighterbomber“ by exportní Su-34ME (Fullback) měly mít navíc vylepšená elektronická protiopatření proti letounům typu Su-34 NVO (Fullback), které jsou dodávány Ruskému VVS. Z dostupných fotografií letounu typu Su-34ME (Fullback) je navíc patrné, že se na břichu přední části trupu tohoto modelu, na pozici výsuvné hlavice elektro-optického zaměřovacího systému typu Platan, nachází kryt neznámého systému, podle všeho jiného elektro-optického zaměřovacího systému (nebo obranného systému). To dokládá, že vzdušné síly Alžíru nebyly se schopnostmi systému typu Platan spokojeny. V prosinci roku 2019 si vzdušné síly Alžíru objednaly 14 letounů typu Su-34ME (Fullback), spolu se 14-ti víceúčelovými bojovými letouny typu Su-57E (Felon) a 14-ti víceúčelovými bojovými letouny typu Su-35SE (Flanker M). Termín dodání všech zmíněných strojů byl přitom stanoven na rok 2025. Později ale Alžír od pořízení letounů typu Su-35SE (Flanker M) odstoupil, pravděpodobně kuli úsporám prostředků na nákup dalších letounů typu Su-57E (Felon). Alžířanům bylo navíc přislíbeno, že jim bude v případě „úspěšné realizace dalších projektů“ poskytnuta též možnost nákupu průzkumných kontejnerů řady UKR v neochuzeném provedení. Za frází „úspěšná realizace dalších projektů“ se přitom podle všeho skrýval nákup letounů typu Su-57E (Felon). Prvních šest sériových Su-34ME (Fullback) mělo být dokončeno v roce 2022. Zmíněné stroje měly být přitom zpočátku využívány k zaškolování alžírských posádek, které mělo probíhat na území Ruska. Zbylých osm objednaných letounů typu Su-34ME (Fullback) mělo být Alžířanům předáno do konce roku 2023. Mezitím se údajně rozeběhla jednání s pěti dalšími zájemci o letoun typu Su-34ME (Fullback). Přitom se mělo údajně mimo jiných jednat o Angolu, Jordánsko a Vietnam. O tento stroj ale údajně jevila též zájem ČLR. Prodej letounů typu Su-34ME (Fullback) Číňanům byl ale více než nepravděpodobný, neboť Rusko nemá zájem o to, aby vzrostly úderné schopnosti ČLR. Kromě toho by prodejem těchto strojů do ČLR zajisté hrozilo zkopírování technologií tamním průmyslem. Stavba prvních šesti letounů typu Su-34ME (Fullback) pro Alžír byla zahájena v lednu roku 2021. Do produkce zmíněných strojů ale neblaze zasáhl kompletní přechod výrobního programu závodu z Novosibirska na válečnou výrobu v souvislosti s nasazením Ruského VVS ve „speciální vojenské operaci“, jak je v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu, která byla zahájena dne 24. dubna 2022. Výroba exportního modelu Su-34ME (Fullback) proto musela ustoupit výrobě modelu Su-34 NVO (Fullback) pro Ruské VVS. Do dubna roku 2025 se nicméně podařilo navýšit výrobní kapacitu závodu z Novosibirska na 30 letadel ročně. Současně se přešlo na třísměnný provoz. Teprve až to umožnilo obnovit výrobu exportního modelu. První fotografie letounu typu Su-34ME (Fullback) pro vzdušné síly Alžíru, které mají nástřik nepravidelných polí dvou odstínů pískové barvy na horních plochách a světle šedé barvy na dolních plochách, se proto na internetu objevila až v květnu roku 2025. Zmíněná fotografie jej přitom zachycovala za letu nedaleko výrobního závodu. Později se na internetu objevily další fotografie letounů typu Su-34ME (Fullback). Zmíněné fotografie byly přitom pořízeny na letištích Žukovskyj a Vladimirovka z Achtubinska, kde právě tehdy probíhalo zaškolování alžírských pilotů. Domovinou zmíněných strojů se stala letecká základna Langhouat. Zde byly letouny typu Su-34ME (Fullback) poprvé identifikovány na počátku roku 2026. Na satelitních snímcích zmíněné základny z počátku toho roku bylo přitom možné nalézt čtyři tyto stroje. V březnu roku 2026 se letouny typu Su-34ME (Fullback) zúčastnily, spolu s letouny typu Su-24MK2 (Fencer), svého prvního vojenského cvičení. Mezitím, na přelomu let 2025 a 2026, byly na letecké základně Vladimirovka spatřeny další letouny typu Su-34ME (Fullback). Jaké typy zbraní byly Alžířanům se zmíněnými letouny dodány, není ale známo.

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři sériové stroje

Uživatelé:  Alžír

Posádka:    pilot a operátor zbraňových systémů/navigátor/druhý pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 600 kp / 12 500 kp s vypnutým /zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jeden víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu V004 Chišnik radiolokačního systému typu Š141, instalovaný uvnitř zploštělé špice trupu. Radiolokátor typu V004 je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle a hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Najednou radiolokátor typu V004 dokáže sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 4 pozemní cíle. Zatímco vzdušný cíl o velikosti stíhacího letounu dokáže detekovat na vzdálenost až 120 km, skupinu tanků je schopen odhalit ze vzdálenosti až 70 km, pohybující se vozidlo ze vzdálenosti 30 km, železniční most ze vzdálenosti až 100 km, hladinový cíl o velikosti torpédoborce ze vzdálenosti až 135 km

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 až 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny, spolu s vnějším párem podkřídlových pylonů, pro PLŘS krátkého dosahu)